(10.00 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Na závěr mi dovolte konstatovat, že podíváte-li se na všechny grafy a tabulky, které jsou k rozpočtu přiloženy, je tam nádherný vývoj. Říká, že vše se k lepšímu obrátí po příštích volbách. Po příštích volbách začne klesat složená daňová kvóta, po příštích volbách začneme směřovat ke splnění maastrichtských kritérií, po příštích volbách bude zkrátka všechno ve veřejných financích zase v pořádku. To je možné, dámy a pánové - ovšem jedině, pokud sociální demokracie prohraje příští volby a na další rozpočty už nebude mít vliv.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad ODS.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Prosím jak řečníky, tak kolegyně v sále, aby si své názory sdělovali přímo, avšak mimo jednací síň. V okamžiku, kdy mezi vámi něco křehkého vzniká v průběhu jednání Sněmovny, nezapomeňte, že já jako předsedající musím být mezi vámi. (Smích v sále.) Tedy abyste si to špatně nevykládali - musíte si to sdělovat mým prostřednictvím
S řádnou přihláškou pan ministr financí, poté pan kolega Recman.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, domnívám se, že je potřeba posuzovat vládní rozpočtovou politiku nejen z aspektu vývoje veřejného dluhu. To je určitě jeden z parametrů, který je důležitý, a je potřeba o něm vést debatu. Je potřeba se podívat, jestli Česká republika patří mezi země, které jsou příliš zadlužené, nebo jestli patří mezi země, které jsou středně zadlužené, nebo jestli patří mezi země, které jsou v té dolní polovině tabulky z hlediska celkové výše veřejného dluhu.
Pokud se na to podíváme touto optikou a podíváme se na to také z pohledu toho, co tato země ještě musí učinit a co má vykonat pro své občany, pro to, abychom zlepšili život, abychom zlepšili hospodářský růst a zlepšili životní úroveň, myslím, že čísla lze hodnotit úplně jiným způsobem, než to zde předvedl můj ctěný předřečník.
Česká republika v rámci Evropské unie patří mezi země, které mají nižší střední míru zadlužení. Pohybujeme se v dolní polovině tabulky z hlediska celkové míry zadlužení. Já to nechci porovnávat s vyspělými zeměmi, jejichž veřejný dluh činí 100, 80 nebo 90 % hrubého domácího produktu. Rád bych porovnal Českou republiku se zeměmi, které jsou našimi sousedy a společně s námi vstoupily do Evropské unie, jako je Polsko, Slovensko a Maďarsko. Tyto země mají daleko vyšší dluh než Česká republika - jak Polsko, tak Maďarsko, tak Slovensko. Pro vaši informaci - Maďarsko v letošním roce poprvé překoná hranici 60 % vůči HDP, pokud jde o celkový veřejný dluh. Česká republika je země, jejíž celkový veřejný dluh nepředstavuje v tuto chvíli riziko pro celkovou makroekonomickou stabilitu. Také proto došlo ke zlepšení ratingu České republiky v letošním roce právě z hlediska jejích dlouhodobých závazků.
V tuto chvíli to, co můžeme učinit jako vláda - nemůžeme zajistit, aby došlo k nominálnímu poklesu veřejného dluhu. Naším cílem je zajistit, aby došlo ke zpomalení tempa zadlužování. Toto tempo zadlužování bylo z celé řady hledisek a důvodů vyšší v roce 2002, v roce 2001 i v roce 2003, než je v letech 2004, 2005 a 2006. My to celkové tempo zadlužování snižujeme. Začali jsme rozpočtem v roce 2004, pokračujeme státním rozpočtem v roce 2005 a budeme pokračovat ve snižování tempa zadlužování České republiky i v roce 2006. Daří se nám to. Naše vláda má veřejné rozpočty pod kontrolou. Plníme parametry a cíle, které jsme si stanovili. Jsme dokonce lepší, než byly tyto cíle, jež jsme si stanovili.
Byl bych rád, kdybychom se podívali na reálná čísla. V loňském roce - a můžeme zatím hovořit o výsledcích hospodaření za loňský rok, který byl prvním rokem reformních opatření - celkový deficit veřejných rozpočtů podle mezinárodní metodiky v České republice činil 3 % HDP. Tři procenta podle Maastrichtu. Česká republika by tedy v daném roce, v roce 2004, pokud by byla členem Evropské měnové unie, neměla žádný problém z hlediska výše svého deficitu veřejných rozpočtů. Chtěl bych také připomenout, že v tomtéž roce mělo Polsko, Slovensko a Maďarsko, tedy země srovnatelné s námi, vyšší deficit veřejných rozpočtů, než měla Česká republika. Čili v roce 2004 země, jako je Slovensko, které je nám často opozicí předkládáno za vzor, nebo Maďarsko a Polsko, o kterém se také často v této Sněmovně hovoří, měly vyšší deficit veřejných rozpočtů než Česká republika, která měla 3 % hrubého domácího produktu.
Letošní vývoj veřejných rozpočtů je také velmi pozitivní. Očekáváme, že i v letošním roce bude Česká republika dosahovat lepších cílů, než je parametr stanovený v konvergenčním programu na 4,7 % hrubého domácího produktu.
Myslím si, že je třeba se dívat také na to, jak rozpočtová politika prospívá rozvoji země - zda podporuje hospodářský růst, zda podporuje celkovou makroekonomickou rovnováhu, zda podporuje nízkou inflaci. Podívejme se na rozpočtovou politiku také z těchto aspektů, nikoli pouze z aspektů nominálního růstu veřejného dluhu, který v České republice patří k těm nižším v rámci Evropské unie.
Pokud se podíváme např. na parametr hrubého domácího produktu na hlavu v paritě kupní síly, myslím si, že v letech 1998 až 2006 lze sledovat skutečný vzestup životní úrovně a bohatství v České republice. V roce 1998 byla tato úroveň na úrovni 66 %. V roce 2006 očekáváme, že to bude úroveň 73 %. V roce 1998, pro vaši informaci, byla tato úroveň v Portugalsku 78 %, v roce 2006 bude 74 %. Čili Česká republika se v roce 2006 z hlediska úrovně hrubého domácího produktu na hlavu v paritě kupní síly téměř vyrovná situaci Portugalska. Čili začínáme se dotahovat na ty méně vyspělé starší členské státy Evropské unie. Toto jsou objektivní data, která ukazují, jak se vyvíjí životní úroveň.
Pak zde máme další parametr a to je rychlost růstu ekonomiky. Růst české ekonomiky se zrychluje. Poté kdy v letech 2001 a 2002 došlo ke zpomalení hospodářského růstu, tak i v důsledku vhodné rozpočtové politiky se tempo růstu České republiky v roce 2003, 2004, 2005 nadále zrychluje. Očekáváme, že ekonomika poroste v příštím roce minimálně stejně robustně jako v roce 2005. To je také parametr, který hovoří o tom, zda je úspěšná, či není úspěšná vládní rozpočtová politika.
Dalším parametrem je nepochybně míra inflace. Pokud se podíváme na míru inflace, Česká republika v porovnání s okolními zeměmi, jako je Polsko, Maďarsko nebo Slovensko, patří k zemím, které mají dlouhodobě v průměru nižší inflaci než tyto státy.
Dalším důležitým parametrem je nezaměstnanost. Pokud se porovnáme s těmi srovnatelnými zeměmi, jako je Polsko, Maďarsko nebo Slovensko, Česká republika má mnohem nižší míru nezaměstnanosti a nezaměstnanost v České republice stagnuje a klesá, nezaměstnanost neroste. To je také určitý parametr, podle kterého lze hodnotit, zda je vládní politika úspěšná, či nikoliv.
Myslím, že je potřeba se dívat na Českou republiku objektivníma očima, dívat se na ni také objektivními srovnáními v rámci Evropské unie, v rámci jednotlivých zemí, které jsou obdobně vyspělé jako Česká republika, dívat se na jejich rozpočtovou politiku, na jejich fiskální disciplínu.
Pokud se podíváme objektivním způsobem na Českou republiku, pak Česká republika dosahuje nadprůměrných rozpočtových výsledků z pohledu posledních let, snižuje tempo svého zadlužování, daří se jí držet stabilní makroekonomické prostředí, přitahuje vyšší zahraniční investice a každý rok o něco zrychluje tempo hospodářského růstu.
***