(15.40 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Myslím, že dojemná vystoupení o tom, jak roste dluh na jednoho obyvatele, nemají žádnou hodnotu. Pokud se podíváme na poměr mezi hrubým domácím produktem a celkovou mírou zadluženosti České republiky, tento podíl klesal a bude klesat.
Ne všechny země mají to štěstí, že se podíl jejich dluhu na HDP vyvíjí podobně. Opět bych si vzal jako příklad naše nejbližší sousedy, kteří jsou na tom podobně jako Česká republika - Polsko, Maďarsko a Slovensko. S těmito zeměmi je velmi často Česká republika srovnávána, a podívejme se tedy, jak se vyvíjí dluh v těchto zemích. Pokud jde například o Maďarsko, pak v roce 2003 podíl veřejného dluhu na HDP byl 56 %, v roce 2006 se očekává, že to bude 60 %. V této zemi tedy roste podíl dluhu na HDP. Podobně roste i v Polsku, kde v roce 2004 byl 43 % a v roce 2006 se očekává, že to bude cca 48 %.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, pane ministře, já bych velmi chtěla požádat všechny členy Poslanecké sněmovny, aby věnovali pozornost projednávání státního rozpočtu v prvém čtení.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: A dokonce i na Slovensku, které je velmi často dáváno za vzor České republice zejména ze strany naší pravicové opozice, v roce 2003 byl podíl dluhu na HDP 42 % a v roce 2006 bude cca 45 %. Čili chtěl bych jasně říci, že zatímco v České republice klesá podíl dluhu na hrubém domácím produktu, tak v Polsku, Maďarsku i na Slovensku roste podíl veřejného dluhu na hrubém domácím produktu. V tomto srovnání tedy Česká republika vychází lépe. To je první skutečnost, která je naprosto zřetelná a nedá se o ní diskutovat, protože to jsou pevná a jasná fakta.
Další skutečnost se týká snižování deficitu veřejných rozpočtů. V roce 2002 byl roční deficit veřejných rozpočtů v České republice 6,8 %. V roce 2006 bude 3,8 %. Dochází tedy ke snižování deficitu veřejných rozpočtů během uplynulých čtyř let. Pokud se podíváme na to, jak vypadalo hospodaření jednotlivých zemí Evropské unie a jaké byly jejich deficity, v roce 2004 - což je poslední rok, za který máme statistická data včetně České republiky - Česká republika měla nižší deficit veřejných rozpočtů než Maďarsko, než Polsko nebo než Slovensko. Měla dokonce nižší deficit než Francie nebo Německo. Česká republika měla nižší tempo zadlužování než v okolních státech a měla nižší tempo zadlužování než Slovensko, které nám je v této oblasti velmi často předkládáno jako vzor.
Tohle jsou jasná a pevná čísla, která hovoří o trendech. Ty trendy jsou pozitivní. Snižujeme podíl veřejného dluhu na HDP, snižujeme deficity veřejných rozpočtů a snižujeme tempo zadlužování České republiky. To je myslím věc, kterou nelze vládě vyčítat, a myslím si, že je nefér, pokud zde tato čísla ze strany opozice jsou interpretována zcela obráceným způsobem.
Chtěl bych také jasně říci, že jsem skutečně hrdý na rozpočtové výsledky České republiky. My jsme se dokázali vyrovnat s transformačními náklady. My jsme postupně dokázali uhradit téměř veškerou ztrátu České konsolidační agentury a příští rok tento proces dokončíme. Dokázali jsme zvládnout ta rizika, která zde byla v oblasti fiskální politiky po překonání hospodářské krize v letech 1997 a 1998. Dokázali jsme vrátit schodky na úroveň kolem 3 % hrubého domácího produktu. Třetí rok po sobě snižujeme deficit veřejných rozpočtů. Třetí rok po sobě vláda v rozpočtovém hospodaření dosahuje lepších výsledků, než jí stanovila Poslanecká sněmovna. I v tomto je možné vysledovat časovou řadu, na kterou jsem hrdý. Já jsem hrdý na to, že v roce 2002, 2003 i v roce 2004, a bude tomu tak i v roce 2005, stát skončí své hospodaření s nižším schodkem, než mu schválila Poslanecká sněmovna. V minulosti tomu tak nebývalo a řada mých předchůdců na pozici ministra financí zde do této Poslanecké sněmovny musela chodit vysvětlovat, proč se stát zadlužil více, než mu povolila Poslanecká sněmovna. Mně se to nestalo a věřím, že se mi to ani nestane, abych vám musel vysvětlovat, proč jsme utratili více peněz, než nám Poslanecká sněmovna povolila. Poslanecká sněmovna může mít jistotu, že návrh rozpočtu, tak jak je vládou předkládán, bude dodržen a jeho základní parametry budou splněny. Pokud se podíváte tři roky nazpět, vždy tomu tak bylo a není důvod pochybovat o tom, že tomu tak bude i v následujícím roce.
Chtěl bych také odmítnout názory a návrhy na to, abychom snižovali schodek státního rozpočtu a veřejných rozpočtů rychleji, než nám určuje konvergenční program. My jsme jako Česká republika, když jsme předkládali v roce 2003 návrh konvergenčního programu jako našeho plánu na snižování deficitu veřejných rozpočtů, byli kritizováni jako někdo, kdo je málo ambiciózní. Byli jsme kritizováni za to, že nejdeme skokovým způsobem, že nesnižujeme deficity z roku na rok drastickým způsobem. Po letech se ukázalo, že Česká republika nejen že nebyla málo ambiciózní, ale Česká republika byla velmi realistická při předkládání návrhů na postupné snižování deficitu, protože my jsme, vážené poslankyně a vážení poslanci, předložili konvergenční program, který jsme schopni dodržovat. Já jsem se z pozice ministra financí nikdy na jednání rady ECOFIN, na jednání komisí Evropské komise neocitl v situaci, abych musel vysvětlovat, že Česká republika hospodaří hůř, než si ve svém konvergenčním programu stanovila. Naše země je hodnocena jako země, která se chová seriózně v oblasti rozpočtové politiky a která je schopná dosahovat a plnit závazky, které na sebe vzala.
Pokud se podíváme opět na příklad z našeho regionu, a je to příklad Maďarska, Maďarsko již opakovaně muselo předkládat návrhy na změny svého konvergenčního programu.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Já se omlouvám, že vás ještě jednou přeruším, pane místopředsedo vlády, protože se mi zdá, že zejména v levé části Poslanecké sněmovny je neakceptovatelný hluk. Ještě jednou žádám o to, aby ti, kteří nechtějí sledovat pana ministra, důrazně žádám, aby opustili jednací sál.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, paní místopředsedkyně.
Česká republika se v rámci jednání orgánů Evropské komise nikdy neocitla v situaci země, která by musela obhajovat své hospodaření, které by vybočilo z mantinelů víceletého rozpočtového plánu. Maďarsko již dvakrát muselo žádat o přehodnocení svého konvergenčního programu, a to směrem nahoru. I jiné země, jako například Portugalsko nebo Itálie nebo Řecko, musely jednat o tom, aby se přehodnotily jejich plány na snižování rozpočtového deficitu. Česká republika je v tomto hodnocena jako někdo, kdo dokáže plnit svoje závazky.
Já se domnívám, že schodek není potřeba snižovat rychleji, zejména z národohospodářských důvodů. Česká republika je země, která musí investovat do své infrastruktury, je země, která musí investovat do vzdělání, je to země, která musí investovat do podpory vědy a výzkumu. Zkrátka my musíme investovat do budoucnosti. Celá řada oblastí je zde velmi zanedbána ve srovnání s tím, jaká je úroveň v ostatních, vyspělejších zemích Evropské unie. Koneckonců Česká republika musí dohánět životní úroveň vyspělejších zemí. Měli bychom dosahovat lepších výsledků z hlediska růstu hrubého domácího produktu na hlavu. Já jsem tady již hovořil o tom, že tyto ukazatele rostou a že doháníme některé ty méně vyspělejší starší členy Evropské unie, ale stále to není dostatečné.
Myslím si, že by to byla velká chyba, pokud bychom upřednostnili pouze jeden parametr v naší rozpočtové politice, a to snižování deficitu veřejných rozpočtů, a nedívali se na parametry jiné, zejména na to, jakou roli má hrát a hraje rozpočtová politika při podpoře hospodářského růstu takto rozvinuté země, jako je Česká republika. Já myslím, že nikdo z vás nemůže zpochybnit, že potřebujeme investovat více do vzdělání, že potřebujeme budovat silnice a dálnice, že musíme stavět čističky odpadních vod, že musíme budovat infrastrukturu, která by lépe podpořila investiční příležitosti v České republice. A toto vše je nutné realizovat.
***