(16.40 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
I já souhlasím s tím, co říká pan poslanec Vymětal, a už jsem mu to řekl asi šestkrát nebo sedmkrát, tak to řeknu ještě poosmé, že je pravda, že odpovědět má ministr, a že není-li dodržena lhůta, že jistě má větší váhu skutečnost, že odpovídá ministr. Je také pravda, že odpověď mohla být vypracována někdy dříve, ale v době, kdy jsme odesílali odpověď panu poslanci, jsem byl v zahraničí na cestě, která trvala déle než jeden týden. Úřad to vyřešil touto cestou. Také jsem mu to vysvětlil. Myslím, že nemá smysl se k tomu znovu vracet.
Opakuji to znovu. V této formální stránce věci má pan poslanec Vymětal pravdu. Důležité je, aby byla odpověď od ministra. Není-li dodržena 30denní lhůta, byť je to závazné ustanovení, tak lhůta je vlastně propadná, protože za ni není žádná sankce. Je to otázka disciplíny, aby ministři odpověděli do 30 dnů. Tečka. Víc nemám, co bych k tomu dodal. Nemá smysl to dále rozvíjet, protože v tomto jde o skutečnost, se kterou s panem poslancem souhlasím. A také jsem mu to už mnohokrát vysvětlil, ale zřejmě je potřeba o tom mluvit stále znovu.
A nyní, kolegyně a kolegové, k věci samotné. Jestli pan poslanec Vymětal tak lpí na výkladu ústavy, tak by měl číst článek 19 naší ústavy. Článek 19 říká, že senátorem může být občan České republiky starší 40 let. Jestliže je někdo občanem České republiky, a pan Karel Schwarzenberg je občanem České republiky se všemi právy a povinnostmi občana České republiky, tak je občanem 24 hodin denně. Je-li senátorem, je senátorem 24 hodin denně sedm dní v týdnu, protože je stále senátorem. Není rozhodné jako u vás, pane poslanče Vymětale, když použijete turistický pas, nebo pas diplomatický. Tím se nevyvlečete ze skutečnosti, že poslancem stále jste. Jestliže Karel Schwarzenberg je senátor, je senátor Parlamentu České republiky, je senátor Senátu, tak moje teze, když byl vyhnán z Kuby, a dostanu se za chvíli k meritu věci, tak byl vyhnán český senátor. Je naprosto irelevantní, nerozhodné, nezajímavé, nepodstatné, jestli u přepážky použije pas švýcarský, má-li švýcarský pas legálně, a to Karel Schwarzenberg má, použije-li turistický pas České republiky, nebo diplomatický pas. Jaký pas jakožto doklad použijete při přechodu hranic není rozhodné. Důležité je, že Karel Schwarzenberg senátorem nepochybně je a je občanem České republiky.
Odmítám způsob vyjadřování, který je mi znám z doby minulé - takové to dehonestující označování takzvaný mezinárodní výbor. To je, jako kdybych to četl z Rudého práva před rokem 1989. To je mezinárodní výbor, jehož členem je Karel Schwarzenberg. To není takzvaný mezinárodní výbor, ale je to výbor, který skutečně existuje.
Je-li Kuba svobodnou a otevřenou zemí, tak potom každý, kdo přijede, má právo v zemi pobývat. Karel Schwarzenberg neporušil žádné zákony, žádná pravidla, ani mezinárodní, ani vnitrostátní, protože ani nebyl kubánským režimem z ničeho obviněn, nespáchal nic, co by zakládalo jakýkoliv důvod k vedení jakéhokoliv řízení. Kdyby tomu tak bylo, musela by se řešit otázka jeho imunity, vydávání a podobně. Nic takového se nestalo. Karel Schwarzenberg se choval řádně, demokraticky a jako svobodný občan byl na Kubě. Neučinil nic, co by si zasluhovalo jakoukoliv speciální pozornost Kubánské republiky, a přesto byl vyhnán. Byl zkrátka vyhnán. Byl vyveden z hotelu, odveden na letiště, musel sednout do prvního letadla a odletět z Kuby. To není chování demokratického státu. Je úplně jedno, jestli jsem na Kubě s pasem tím či oním. Kuba není otevřenou demokratickou zemí. Skutečnost, že je někdo vyhnán ze země, aniž by cokoliv spáchal, je samozřejmě varující signál. Takže moje teze, že byl vyhnán český senátor Karel Schwarzenberg je pravdivá. Nebo snad chce pan poslanec Vymětal pochybovat o tom, že není senátor, nebo že není český občan, nebo že se nejmenuje Karel Schwarzenberg? Všechny atributy, které jsou použil, jsou pravdivé. Český senátor Karel Schwarzenberg byl na Kubě a z Kuby byl vyhnán. O tom není nejmenších pochyb. Takže v tomto ohledu je moje odpověď pravdivá a úplná.
Zdá se mi i naprosto nevhodné, a dokonce bych to viděl jako jistý nezdařilý pokus o dehonestaci - takovou otázku, abychom se ptali Eskymáků nebo Thajců, jestli znají Karla Schwarzenberga. Pro mě jako pro ministra zahraničních věcí České republiky je občanem našeho státu a je senátor. Znovu opakuji: I kdyby to byl kdokoliv jiný, kdo by byl vyhnán, tak mi to vadí úplně stejně. Mohu vás ujistit, že jestli někdo je v Evropě znám, a možná že nejenom v Evropě, je to Karel Schwarzenberg. To si myslím, že je člověk, kterého zná určitě více lidí za našimi hranicemi, než zná některé poslance a poslankyně naší Poslanecké sněmovny.
Mrzí mě při dobrých vztazích, které tu máme, že z této interpelace vane onen duch staré doby, že to je Karel Schwarzenberg, tak se to tady říká, protože je to jakoby vzpomínka na nějakou minulost, která by někomu měla něco připomínat. Potom ta skutečnost, že se pochybuje o tom, jestli vlastně je tam jako občan České republiky nebo senátor. Žil jsem v domnění, že jsme se této pakultury už jednou provždy zbavili, že spolu mluvíme jasně a že jako demokraté respektujeme skutečnosti, kterou jsou naprosto nezpochybnitelné.
Údaje, které jsem uvedl, jsou pravdivé, úplné a je potřeba na nich trvat. Kdyby náhodou Sněmovna hlasovala a potvrdila, že tato odpověď není pravdivá, tak potvrdí něco, jako že voda neteče z kopce nebo že neplatí přitažlivost zemská nebo něco podobného, protože Karel Schwarzenberg je senátor, je občan České republiky a z Kuby byl vyhnán. O tom vůbec není žádných pochyb.
Takže já bych byl zase zastáncem toho, aby Poslanecká sněmovna svým hlasováním potvrdila, že moje odpověď je přesná a úplná.
Přeji si, aby i poslanci z levé části našeho politického spektra se vyjadřovali s větším respektem ke svým kolegům, jako se tady navzájem vyjadřujeme k sobě my, protože se mi zdá, že bychom tento projev jisté elementární lidské slušnosti vůči sobě měli mít a neříkali věci, které by měly jakoby znehodnotit důvěryhodnost kohokoliv z nás.
Děkuji. (Potlesk poslankyně Taťány Fischerové.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Jako další se přihlásil do rozpravy pan poslanec Miroslav Opálka. Jenom pana ministra upozorňuji na to, že on nemůže navrhovat usnesení Poslanecké sněmovně. Ale můžete říci, co chcete, to je pravda. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, nevím, jestli šlo o duch staré doby, ale každopádně jde o duch poslušného žáčka svého velkého učitele za oceánem. K tomu nechci hovořit. Chtěl jsem uvést dva příklady, své příklady, jak je hodnocen člověk jako občan a jako poslanec.
Myslím si, že příklad je docela jednoduchý. Když jsem projížděl obci Hrabyně a měl jsem rychlost větší, byla omezena, nevšiml jsem si toho, byla tam pouť, zastavili mě. Dal jsem občanský průkaz, dostával jsem pokutové bloky. Hradil jsem a přišel ke mně kolega a říká, jak to, že platíš pokutu, když jsi poslanec. Policista sdělil: Pán se prokázal občanským průkazem, jinak bych musel postupovat v jiném režimu. Nepodezřívám, že policisté z okresu nevědí, kdo je poslancem.
***