(14.40 hodin)
(pokračuje Škromach)
Ostatně mnohé stížnosti na dodržování i stávajících pracovněprávních vztahů a mzdových předpisů nejsou ojedinělou záležitostí.
Současně bude zachován i rozsah oprávnění odborů. Tady chci zdůraznit, že jsme v žádném případě nešli na navyšování práv odborů, které nám je mnohdy farizejsky vyčítáno sdělovacími prostředky a některými zástupci zaměstnavatelů.
Nový zákoník práce tedy nově vychází ze zásady "co není zakázáno, je dovoleno". Zaměstnancům poskytuje ochranu v pracovněprávních vztazích. Nesnižuje stávající úroveň jejich ochrany a zároveň jim umožňuje, aby si další práva sjednali smluvně. Jde například o obsah pracovní smlouvy, rozvržení pracovní doby, vyšší mzdu, delší dovolenou na zotavenou, větší rozsah pracovního volna při překážkách v práci a podobně. Nový zákoník práce respektuje předpisy Evropských společenství a závazky, které Česká republika musí plnit na základě mezinárodních smluv a členství v Evropské unii, a přitom rozšíření smluvní volnosti účastníků posiluje princip liberalizace pracovněprávních vztahů. Umožňuje při respektování principu rovného zacházení sjednat výhodnější úpravu nejen v kolektivních smlouvách, úlohu kolektivních smluv nový zákoník práce posiluje, ale i v pracovních smlouvách, v dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr, popřípadě i v jiných smlouvách uzavřených mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.
Nově zákoník práce obsahuje úpravy, které byly dosud v samostatných zákonech. Tím se pro zaměstnance i zaměstnavatele stává přehlednějším a pro uživatelskou praxi i komplexnějším. Ti, kdo tvrdí, že je příliš rozsáhlý - návrh má 395 paragrafů - zapomínají, že nový zákoník práce obsahuje celou zákonnou úpravu odměňování v podnikatelské i nepodnikatelské sféře a úpravu cestovních náhrad. Nahrazuje tedy úpravu, která je v současné době ve třech zákonech - v zákoně číslo 1/1992 Sb., v zákoně číslo 143/1992 Sb. a v zákoně číslo 119/1992 Sb., o cestovních náhradách. Nahrazuje dále i některé nároky z prováděcích předpisů, například pracovní volno při studiu při zaměstnání, okruh některých překážek v práci, podrobnosti pro poskytování dovolené na zotavenou. Ruší několik desítek podzákonných předpisů.
Považuji za potřebné vyjádřit se v úvodním slově k několika otázkám, které se v poslední době v souvislosti s návrhem zákoníku práce objevují. Nejprve k přípravě návrhu a k postoji zaměstnavatelů jako jednoho ze sociálních partnerů.
Pro tuto vládu je zcela běžné, že při přípravě návrhů zákonů z oblasti pracovněprávní legislativy postupuje v úzké součinnosti zejména s oběma sociálními partnery - organizacemi zaměstnavatelů, zaměstnavatelskými svazy, a odborovými svazy. Není tajemstvím, že v případě přípravy nového zákoníku práce zaměstnavatelské svazy tuto součinnost zcela zásadně odmítly. Zástupci sociálního partnera, zaměstnavatelů, se od počátku postavili proti návrhu jako celku a odmítli se podílet na jeho přípravě. Podmínky strany zaměstnavatelů v obecné rovině návrh odmítaly jako celek, a teprve poté se zabývaly jednotlivými navrhovanými ustanoveními pro případ, že by byl zpracován zcela nový návrh zákona. Zaměstnavatelé požadovali zastavení prací, což nebylo možné, a aktivitu projevili prakticky až v posledních dnech před odevzdáním návrhu do vlády či až v průběhu projednávání ve vládě.
Chci říci, že příprava nového zákoníku práce není sezónní záležitostí posledního roku, ale je to záležitost dlouhé přípravy a postupného cizelováním názorů na tuto problematiku. V zájmu dosažení alespoň zásadní shody nad návrhem zákoníku práce vláda projednala a schválila řadu úprav, které odrážely zejména některé požadavky zaměstnavatelů, a to i přes odpor odborových svazů. Jejich negativní postoj se však nezměnil. Podle mého názoru je to škoda, protože stanovisek a připomínek seriózních zaměstnavatelů si tato vláda vždy vážila. Nakonec i na příkladu například zákona o nemocenském pojištění je možné dokumentovat, že byl dohodnut poměrně široce se zástupci právě sociálních partnerů, jak zaměstnavatelských svazů, tak odborových svazů.
Dále bych se rád zmínil o vztahu nového zákoníku práce a nového občanského zákoníku. Je vám jistě známo, že současně platný zákoník práce je zcela samostatný. Žádná vazba na občanský zákoník tu není. Návrh nového zákoníku práce již však s vazbou na občanský zákoník počítá. V této souvislosti se diskutuje zejména o dvou problémech. Jednak je to vzájemné propojení obou právních úprav, tj. zda to má být princip subsidiarity, tj. obecná úprava základních otázek v občanském zákoníku a otázky specifické pro pracovní vztahy v zákoníku práce, nebo zda mají být oba kodexy propojeny tak, že zákoník práce sám určí, která ustanovení z občanského zákoníku využije pro pracovněprávní vztahy, tedy princip delegace.
Pro návrh nového zákoníku práce zvolil předkladatel princip delegační, a to zejména proto, že v dané situaci jde zejména z hlediska uživatelského o vazbu jednodušší. Jedná se o vazbu na starý, tj. současný platný občanský zákoník. Tím jsem se dotkl další související otázky, a to vazby na nový připravovaný občanský zákoník.
Poté co vláda schválila věcný záměr nového občanského zákoníku v roce 2001, se předpokládalo, že nový zákoník práce bude vypracován, projednán a v Parlamentu schválen v návaznosti na nový občanský zákoník. Vztah těchto zákoníků měl být takový, že občanský zákoník bude mít rozhodující postavení a zákoník práce z něho bude vycházet a upraví odchylky, které budou pro pracovněprávní vztahy nezbytné. Tedy že půjde o princip subsidiarity občanského zákoníku.
Tady možná narážíme i na určitou otázku, která se často připomíná u zákoníku práce, tj. že by měl být jednoduchý a srozumitelný. Já, vážené dámy a pánové, nevím, nakolik bude zákoník práce poté, co možná vstoupí v účinnost nový občanský zákoník, přehledný a jasný, pokud v podstatě bude nutné k tomu používat více než 3500 paragrafů občanského zákoníku. To je věc složitá a myslím si, že zdaleka ještě není ukončena politická diskuse o tom, jak bude občanský zákoník vypadat. Myslím si, že debata okolo zákoníku práce je pouze procházkou růžovým sadem proti politické diskusi, která bude nad návrhem nového občanského zákoníku.
Práce na přípravě nového občanského zákoníku však postupovaly proti původním předpokladům pomaleji. Proto rozhodla vláda v roce 2004, že příprava zákoníku práce bude urychlena, s tím, že má být přihlíženo k postupu přípravy návrhu občanského zákoníku. Podle usnesení vlády číslo 964 ze dne 20. června 2005 má být vládě návrh občanského zákoníku předložen do konce letošního roku. Je však otázkou, nakolik je i tento termín reálný. Přitom v případě nového občanského zákoníku se jedná o zcela zásadní právní úpravu značného rozsahu. Lze proto reálně očekávat, že její dopracování a projednání v legislativním procesu na úrovni resortů a vlády a následně projednání v obou komorách Parlamentu a doba nezbytné legisvakance si vyžádá dobu ještě několika dalších let.
***