Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006

(15.00 hodin)
(pokračuje F. Koníček)

Předkládaná vládní předloha zákoníku práce je určitě normou, která je významná, protože ovlivňuje, a to ne nepodstatným způsobem, kvalitu vztahů většinové populace, to je vztahů, které se odvíjejí od závislé pracovní činnosti, kromě toho i vztahů, které regulují dohody mimo pracovní poměr, a je tedy skutečně velmi významná co do obsahu a i co do aplikace a pochopení. V poslední době, když jsem vedl celou řadu diskusí jak se zástupci zaměstnavatelů, tak se zástupci zaměstnanců, existuje celá řada rozporuplných diskusí a otázek na některé upravované aspekty, nicméně se domnívám, že je na škodu té předlohy ta skutečnost, že místo dlouhodobé věcné a konstruktivní diskuse, na kterou ostatně bylo poměrně dlouho času, se toto téma po mém soudu příliš zpolitizovalo, a pochopitelně je to na úkor jakékoli věcnosti a dosažení rozumných kompromisů.

Dovolte mi, abych se zabýval i některými důvody, které padaly, proč by vůbec nová vládní předloha neměla být a mohl by existovat a v klidu platit i nadále existující zákoník práce v té roztříštěné podobě, v mnoha zákonech, ale i podzákonných normách, s odkazem na to, že bude třeba vyčkat občanského zákoníku, který provede absolutní nebo úplnou rekodifikaci soukromoprávních vztahů, a součástí toho by potom měla být i pracovněprávní úprava. Já jsem tyto věci konzultoval, jak dalece jsme na tom vlastně s přípravou občanského zákoníku, zda je to reálné, nebo nikoli. Chci informovat Sněmovnu, že tak jak sdělil předkladatel, v plánu legislativní činnosti vlády má být sepsán tento návrh vlastně do konce tohoto roku, pak následuje celý legislativní proces, který je dvou- až tříletý, a pochopitelně legisvakance, o které tady byla řeč. I kdybychom akceptovali tento přístup, mám skutečně nejen pocit, ale je zcela zřejmé, že se jedná o horizont několika mnoha dalších let, a tak dlouho myslím současný právní stav v té podobě by nemohl setrvat.

Pokud jde o některé nevýhodné aspekty současného pracovního práva, byla tady již řečena jedna zásadní věc, kterou možná nedoceňujeme, ale je velmi důležitá. Pracovní právo je samostatnou kategorií, má samostatnou povahu, tak jak byla kodifikována v minulých letech, byť prošla v těch posledních patnácti letech mnoha novelami a novelizacemi, tak přece jen pokud jde o její filozofii a základní principy, nemohla být změněna. Ta samostatnost, která je někde na pomezí soukromého a veřejného práva, a velká míra a převaha kogentních ustanovení významným způsobem již nevyhovuje liberalizovaným a jiným společenským a ekonomickým vztahům, které v České republice dominují nebo existují už po dobu více než patnáct let. Z tohoto důvodu si myslím, že je zcela jistě pozitivním posunem to, že předkladatel jako základní princip nové předlohy klade novou filozofii pracovního práva, to znamená návrat prvorepublikové úpravy k obecnému základu soukromého práva, soukromoprávních předpisů, s tím, že preferuje v mnoha věcech jako naprosto dominantní princip smluvní volnosti.

V současné době, jak víme, tak pracovní právo upravuje v podstatě vztah zaměstnanců a zaměstnavatelů kromě celé řady nějakých dalších otázek, ale toto je sukus, a v rámci tohoto vztahu nelze zakládat další vztahy mezi těmito subjekty, a to ani z oboru občanského či obchodního práva. Tento vztah je tedy výkonem práce, která na rozdíl od jiných činností se vyznačuje určitou organizační podřízeností, a pochopitelně zaměstnanec za tento výkon je placen, dostává mzdu a pracuje v prostorách zaměstnavatele na jeho účet, na jeho odpovědnost, na jeho riziko, na jeho náklady. Na rozdíl od občanskoprávního postavení subjektů je třeba si uvědomit, že tady se nemůže jednat a nejedná o zcela rovné postavení dotčených subjektů v tomto vztahu. Z tohoto důvodu je celkem logicky poskytována zaměstnancům jako tomu slabšímu v tomto vztahu určitá přiměřená právní ochrana.

Ta kogentnost zákoníku práce, tak jak dnes vyznívá a jak je, na jedné straně může být považována za určitou výhodu, protože umožňuje poměrně jednodušší aplikaci práva, případně interpretaci ustanovení, ale na druhé straně v poslední době vede k mnoha negativním fenoménům. Jedním z nich je už příliš časté obcházení existujících pracovněprávních předpisů tím, že subjekty hledají nebo uzavírají vztahy na základě občanského práva, které pochopitelně ve svých důsledcích nenaplňují svým obsahem a povahou smysl tohoto vztahu, to znamená na jedné straně vedou ke snížení právní ochrany toho zaměstnance, na druhé straně to znamená, že se jedná o jakousi obecnou kolizi z hlediska výkladu občanskoprávních norem, protože dochází k určité duplikaci. Tento trend je myslím do budoucna neudržitelný a nežádoucí a z tohoto důvodu je i třeba se zabývat tím, aby tato předloha vládního návrhu zákona byla věcně diskutována a posléze realizována.

U existující pracovněprávní úpravy máme navíc jeden problém, který už několikrát byl předložen jako základní problém k řešení Ústavnímu soudu. Vážené kolegyně a kolegové, jedná se o problém, který souvisí s tím, že ta existující kogentnost, tak jak je řečena, odporuje, nebo jsou významné důvody pro to, aby se mohlo konstatovat, že není v souladu se základními ústavními zákony, a to jak s Listinou základních práv a svobod, tak s Ústavou České republiky, a to v článku II odst. 3, u Ústavy odst. 4. Cituji, podle těchto základních ústavních práv je jasně konstatováno: každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Toto je problém, který tady máme v současné právní úpravě, a předloha tady nabízí akceptovatelné řešení.

Z hlediska geneze a vývoje zákona č. 65/1965 Sb. a jeho postupných mnoha novel - bylo řečeno 47 nebo 46 novel, vlastně 47. je poslední, to je ta euronovela - tak po době účinnosti, která dosahuje téměř 40 let, se jako zpravodaj domnívám, že tato právní norma a její vnitřní jakýsi inovační potenciál je v podstatě vyčerpán a je třeba se skutečně zabývat zcela novým právním předpisem.

Vážená paní předsedající, vážení kolegové, dovolte mi, abych se zmínil v té druhé části o některých principech, které jsou tady navrhovány při aplikaci nebo tvorbě tohoto základního pracovněprávního předpisu.

Jak už bylo řečeno, tak dosavadní samostatná koncepce ve své kogentní podobě je v současné době myslím většinou odborné veřejnosti shledávána jako naprosto nedostačující, a je třeba ji tedy změnit a přiblížit obecnému civilněprávnímu základu a ten je obsažen v občanském zákoníku. Já tady jenom zdůrazním to, co už tady padlo od pana ministra jako předkladatele - je to vztah k současně existujícímu občanskému zákoníku, protože jak již bylo řečeno, ten, který se chystá a bude eventuálně uveden v život, tady prostě ještě po několik let nebude k dispozici.

***