(16.00 hodin)
(pokračuje Vojíř)
To znamená, nehovořili jsme jenom s odbory, ale hovořili jsme i se zaměstnanci, kteří nejsou organizováni. Myslím si, že tak to má být, že toto je dobrý přístup, a já myslím, že v mnoha firmách to takto probíhá. Také ale platí, že samozřejmě existují firmy, kde díky možná složitosti pracovního práva se hledají cesty, které nejsou úplně korektní.
Já jsem přesvědčen o tom, že zákoník práce, který je teď předložen, není liberálnější než ten předchozí. Je stejně, ne-li více složitý, a je nutno přiznat, že tam existují prvky nebo definice, kdy roli odborů zvyšují. Z mé strany asi je logické, že vyznávám-li volnější prostředí a dohodu, nemohu podporovat takový zákoník práce. A logicky se trošku ptám, proč tady existuje takový veliký nátlak odborů. Já jsem řekl, že nemám nic proti sdružování, je to legitimní, ale nerozumím tomu z hlediska té odborné pozice, z té komunikační pozice.
Já se trochu obávám, že celá věc je prostě předem zpolitizovaná. Řeknu proč, řeknu vám tři jména - pánové Falbr, Štěch a pan ministr Škromach. Jestli mají něco společného, tato tři jména, tak je to to, že jsou to představitelé odborů, a to tak, že v nejvyšších pozicích. A pak mají ještě něco společného. Jsou všichni zvoleni ať už do Sněmovny, Evropského parlamentu či do Senátu na kandidátce sociální demokracie. Toto samozřejmě je něco, co je společným jmenovatelem, toto nemůže asi dopadnout jinak, a zákoník práce je napsán tendenčně.
Kdyby tady byla opravdu vůle, jak jsem naznačil, hledat korektní pracovní právo, tak by to opravdu byl zákoník práce. Takto se obávám, že to spíše bude zákoník odborové práce.
Děkuji za pozornost. (Potlesk ODS.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: S faktickou poznámkou paní poslankyně Anna Čurdová.
Poslankyně Anna Čurdová: Vážené kolegyně a kolegové, mně se zdá, že ODS objevila Ameriku. Je přece normální, a běžte se podívat, vážení kolegové na Labour party do Velké Británie, což jsou naši kolegové, že sociální demokraté vždy spolupracovali s odbory, tak nám to prosím vás nevyčítejte. Tady jde o zákoník práce, a nikoliv o zákoník odborové práce. Nepleťte si dojmy a pojmy! Děkuji. (Potlesk ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji za tuto faktickou poznámku. Přečtu pořadí přihlášených. Budou to kolegové: Stanislav Grospič, poté s přednostním právem se přihlásil pan ministr Karel Kühnl, poté Tomáš Vrbík, poté Martin Říman. Čili dosud mám ještě před sebou čtyři písemné přihlášky do rozpravy.
První, který bude nyní mluvit, je pan kolega Stanislav Grospič.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi také v té celé řadě vystoupení pár poznámek k vládnímu návrhu předloženého zákoníku práce.
Bezesporu současné pracovní právo je chápáno jako právní odvětví, které se pohybuje a vyděluje z práva soukromého a veřejného a historicky se vydělilo do současné dnešní podoby. A z tohoto pohledu je také současná úprava pracovněprávních vztahů provedená zákoníkem práce úpravou samostatnou a úpravou mající komplexní charakter. Zákoník práce je v tomto směru bezesporu také základním předpisem pracovního práva, který upravuje pracovněprávní vztahy na současném smluvním základě, a to i přesto, že vedle této právní normy, která tvoří základ celého našeho pracovního práva, je také celá řada otázek, které jsou upraveny dalšími zvláštními právními předpisy, jako jsou otázky odměňování, zaměstnanosti, kolektivní pracovněprávní vztahy apod. Vedle zákoníku práce tak dnes výrazně charakter pracovního práva právě spoluvytváří například zákon o platu, upravující odměňování zaměstnanců převážně z veřejných prostředků, zákon o mzdě, který upravuje odměňování zaměstnanců v ostatních sférách našeho hospodářství, zákon o kolektivním vyjednávání, který dopadá na kolektivní pracovněprávní vztahy a dotýká se velkou měrou také vztahů mezi zaměstnavateli a odborovými organizacemi. Přesto rozhodující postavení náleží mezi těmito právními předpisy zákoníku práce a všechny ostatní jsou s ním nějakou měrou spojeny.
Komunistická strana Čech a Moravy věnuje ve svém programu velkou pozornost všem otázkám spojeným se zabezpečením a realizací základního lidského práva naší společnosti, a to práva na práci a spravedlivou odměnu za ni. A zcela neoddělitelně sem patří právě i úprava pracovněprávních vztahů. Jsme si plně vědomi skutečnosti, že právní úprava pracovněprávních vztahů může zcela zásadně ovlivnit osudy většiny prostých lidí odkázaných právě na prodej své pracovní síly, to znamená, pojetí výkonu závislé práce. Jinými slovy, jaký bude zákoník práce, takové bude postavení lidí, chcete-li zaměstnanců, pracujících v režimu závislé práce ke svým zaměstnavatelům. Zákoník práce ovlivní nejen smluvní podobu vzniku a zániku pracovních vztahů, ale ovlivní také celý charakter většiny pracovněprávních vztahů a ovlivní postavení jak zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů a ovlivní postavení odborů jako organizací jednak hájících práva a jednak i výrazně ovlivňujících naplňování norem pracovního práva. A z tohoto pohledu přistupujeme k vládnímu návrhu zákoníku práce velice vážně.
Nyní mi dovolte pár poznámek k vlastnímu vládnímu návrhu. Nový zákoník práce vláda předkládá po 47 úpravách zákoníku současného, který, jak už tady bylo zmíněno, platí dnes 40 let. Třicet sedm úprav bylo uskutečněno po roce 1989. Nejvýznamnější legislativní úpravy stávajícího zákoníku práce byly provedeny novelami číslo 3/1991 Sb., kdy došlo k likvidaci odborových práv, číslem 74/1994 Sb. a číslem 155/2000 Sb. Kompatibilitu českého pracovního práva s právem evropským pak zabezpečily tzv. harmonizační novely zákoníku práce, a to pod čísly 155/2000 Sb. a 46/2004 Sb.
Oproti současnému zákoníku práce nám vláda dnes předkládá liberální úpravu nového kodexu práce. Navržený zákoník práce obsahuje vedle své míry liberalizace pracovněprávních vztahů i určitou míru kogentních ustanovení k zabezpečení právní jistoty zaměstnanců i k zachování současných sociálních standardů práce, zaměstnaneckých a odborových práv. Říkám to s vědomím skutečnosti názoru pravé části politického spektra, Svazu zaměstnavatelů i Hospodářské komory, která není spokojena s mírou liberalizace obsažené v návrhu zákoníku práce. A říkám to i s vědomím, že my jako poslanci Komunistické strany Čech a Moravy naopak vidíme výrazné nebezpečí v otevření liberalizačních prvků v pracovněprávní úpravě, zvláště s vědomím, že pravá část politického spektra naší země se netají snahou minimalizovat postavení odborových organizací a snížením úlohy kolektivního vyjednávání.
Je navrhováno, aby nový zákoník práce soustředil legislativu o podmínkách závislé podřízené práce ze současných šesti zákonů do jednoho zákona nového. Nový zákoník práce má 390 paragrafů oproti 270 současným z důvodu převzetí věcné problematiky zákonů o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a průměrném výdělku, o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích, a zákona o cestovních náhradách, kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli, a zákona o pracovní době a době odpočinku zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou v dopravě.
Za hlavní důvody tvorby zcela nového kodexu jsou označovány: nedostatek prostoru pro smluvní volnost v pracovněprávních vztazích mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, což má být také v rozporu nejen s dosaženým stupněm liberalizace ekonomiky, ale údajně také v rozporu s dosaženým stupněm liberalizace společenských vztahů.
***