(17.30 hodin)
(pokračuje Šulák)
Měli bychom si také uvědomit, že Evropské společenství si klade za cíl sociální smír, moderní sociální stát, ochranu obyvatel před negativními dopady globalizace.
Byla zde položena otázka, proč právě nyní sociální demokracie chce novelizovat zákoník práce. Dámy a pánové, my jsme levicová strana a práva zaměstnanců jsou pro nás stejně důležitá jako prosperita společnosti a dobré podmínky pro podnikání. Není to tedy žádná předvolební rétorika a agitace, není to žádné podbízení se voličům.
Byla zde diskutována také otázka zákonné ochrany práv odborářů a jejich funkcionářů, jejich ochrany jako osob. Není náhodou, že k poklesu členské základny dochází, když práva odborářů a jejich funkcionářů nejsou dostatečně chráněna. Myslím si, že za situace, která u nás v České republice existuje, tato ochrana není vůbec nadbytečná, je naopak žádoucí.
Závěrem bych chtěl říci, že s ohledem na to, co jsem zde uvedl a co uvedli také někteří moji předřečníci z řad sociální demokracie, zde budu hlasovat proti návrhu na vrácení i proti návrhu na zamítnutí předlohy. Budu hlasovat pro přijetí zákoníku práce, který chrání práva zaměstnanců. Domnívám se, že názory pana Míla, Římana a dalších nemohou projít.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip:Děkuji panu poslanci Šulákovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Stanislav Grospič, připraví se pan poslanec Miroslav Beneš a s faktickou poznámkou pan poslanec Vrbík. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, když poslouchám vystoupení našich kolegů na pravé straně politického spektra zde ve Sněmovně, tak si začínám klást otázku, jestli by vlastně nebylo lepší, aby zaměstnanci sami nosili peníze svým zaměstnavatelům za to, že je zaměstnávají, (potlesk zleva) jestli by to lépe nevyhovovalo jejich představám o rovnoprávném vztahu mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Nebo možná by se rádi vrátili před onen rok 1811, kdy se v bývalé rakouské monarchii začalo upravovat pracovní právo a postupně se začalo vydělovat z toho svazku, a někdo si začal všímat toho, že vztah mezi zaměstnanci a zaměstnavateli je nerovný, protože ten někdo v podstatě musí prodávat svoji práci.
Ale já bych chtěl říci, že nemůže v této republice být 10 milionů podnikatelů. Někdo musí pracovat. (Oživení v sále.) Někdo musí vytvářet ony hodnoty, a on je v nerovném vztahu. Nás jako komunisty rozhodně nemůže nikdo podezírat ze sympatií ke kapitalismu a k současnému politickému systému. (Velký hluk.) Přesto si myslím, ať už je u nás současný společenský systém, že patří k určité době, když společnost, ať už je její základ jakýkoliv, dovede chránit své zaměstnance, své občany, a k tomu bezpochyby patří i vysoká úroveň pracovního práva, tak jak je tomu i v jiných zemích třeba i západní Evropy. Nebo by si naši přátelé z pravice představovali, abychom se skutečně vrátili před rok 1811 a odbory měly spíše podobu zkorumpovaných odborů typu Spojených států amerických?
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, upozorňuji všechny, kteří se hlásí k faktické poznámce, že doba pro faktickou poznámku je maximálně dvě minuty. Já to budu měřit, protože toho zneužíváte.
S faktickou poznámkou nyní pan poslanec Vrbík, pak pan poslanec Kalousek. Pak řádně přihlášení do rozpravy.
Poslanec Tomáš Vrbík: Děkuji. Snad budu o něco stručnější. Už tady několikrát zazněl odkaz na Evropskou unii. Já bych si dovolil odcitovat kratičkou zprávu ČTK ze včerejšího dne: Evropský komisař pro záležitosti práce a sociálních věcí Vladimír Špidla v pondělí vyzval novou německou vládu, aby - a teď pozor! - výrazně uvolnila trh práce ve své zemi. V rozhovoru pro agenturu DPA uvedl, že od vlády kancléřky A. Merkelové očekává podstatné reformy v oblasti pracovního trhu.
Dámy a pánové, když už to pochopil i bývalý předseda ČSSD (smích a potlesk zprava), snad byste to mohli pochopit i vy.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vrbíkovi. S přednostním právem s faktickou poznámkou pan poslanec Michal Kraus.
Poslanec Michal Kraus: Pan kolega Vrbík zcela jistě přednesl humornou poznámku, nicméně, pane kolego Vrbíku prostřednictvím pana předsedajícího, pokud čtete tyto dokumenty, měl byste je číst dobře. Uvolnění pracovního trhu se týkalo především umožnění pracujícím z ostatních států uplatnění na německém trhu, nikoliv domácího zákoníku práce. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Miroslav Kalousek, potom řádně přihlášený pan poslanec Miroslav Beneš, poté pan poslanec Miloslav Grebeníček.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Pan poslanec Grospič tady vyjádřil obavu, že se část Sněmovny chce vrátit před rok 1811. Chtěl bych, pane předsedající, vaším prostřednictvím ujistit pana poslance Grospiče, že jsem přesvědčen, že nikdo v této Sněmovně se nechce vrátit před rok 1811. KDU-ČSL výjimečně záleží jak na ochraně zaměstnanců, tak nezaměstnaných. Obávám se však, že ne všichni v této Sněmovně se nechtějí vrátit ani před rok 1989. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Miroslav Kalousek. Ještě před řádně přihlášeným Miroslavem Benešem pan poslanec Oldřich Vojíř také s faktickou poznámkou. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Oldřich Vojíř: Opravdu jen faktická poznámka ke dvěma věcem. Za prvé, jestli hovoříme o tom, že zaměstnanec a zaměstnavatel jsou v nerovném postavení, tak asi všichni také dobře víte, že jisté nerovné postavení existuje mezi malým a velkým podnikatelem, kdy malý podnikatel například musí čekat 90 dní na to, až mu velký zaplatí. Někteří tady dokonce vyrobili z některých podniků takové giganty, že ty si teď diktují všechno jak chtějí, a ostatní podnikatelé pouze čekají na to, jak tyto podniky se rozhodnou, kdy a jak budou platit. To je první věc.
Druhá věc. Já jsem se na to ptal: jde o zákon, který má řešit pozici zaměstnanec a zaměstnavatel, nebo má jít o zákon, který má řešit pozici zaměstnavatel a odbory? Já se obávám, že to je to druhé.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vojířovi. Slova se ujme řádně přihlášený pan poslanec Miroslav Beneš, připraví se pan poslanec Miroslav Grebeníček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Beneš: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, samozřejmě, že diskuse o zákoníku práce musí být nabita ideologickým nábojem. Nebylo-li by tomu tak, nejsme na parlamentní půdě. Prošel jsem ve svém životě celou řadou povolání. Pracoval jsem jako dělník, jako horník v minulém režimu, a velmi dobře vím, jak se tvářil zákoník práce tehdy a jaká skutečná jsem měl práva. Pracoval jsem v té nenáviděné Americe v soukromé firmě, jak jistě víte, Amerika nemá zákoník práce a majitel firmy se mi chlubil tím, jak velmi dobrý má zpracovaný program penzijního a zdravotního pojištění a jak velmi dobrý systém dovolených má. Garantuji vám, že výrazně menší doby.
Nebyl jsem v odborech v těch dobách minulých i byl jsem chvilku v odborech, a zažil jsem, kterak odbory nehájily zájmy svých kolegů zaměstnanců. Netvrdím, že tomu tak vždycky bude. Vedl jsem jednání jménem zaměstnavatelů s odbory a vždy jsem respektoval jejich pozice. Dokonce jsem byl spoluautorem kolektivní smlouvy, ze které vyplynulo, že to byly odbory, které se staraly o pracovní podmínky zaměstnanců, které se staraly o odpočivné koutky.
***