(17.50 hodin)
Ministr obrany ČR Karel Kühnl Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, povinnost přistoupení k Římské úmluvě o právu rozhodném vyplývá pro Českou republiku z aktu o podmínkách o přistoupení. Tímto aktem se Česká republika, stejně jako všechny ostatní nové členské země, zavázala přistoupit ke všem mezinárodním smlouvám uzavřeným mezi stávajícími členskými státy Evropské unie.
Smlouva přispívá k vytvoření pravidel pro volnou soutěž, pravidel pro daně, sbližování právních předpisů atd., a tím slouží ke vzniku a upevnění společného trhu. Sjednání Římské úmluvy bylo výsledkem úsilí členských států Evropských společenství o unifikaci kolizního práva na poli smluvních závazků a důvodem jejího přijetí potom byla snaha zabránit vzniku rozdílů mezi kolizními normami mezinárodního soukromého práva jednotlivých států.
Sama tato Římská úmluva o právu rozhodném sestává ze tří hlav. Hlava první obsahuje věcné vymezení aplikace úmluvy a výslovně uvádí, že se úmluva co do použitelného práva neomezuje pouze na členské státy Evropské unie. Hlava druhá obsahuje základní unifikovaná pravidla, věnuje se úpravě pravidel určení obligačního statutu jak obecně, tak i pro některé zvláštní druhy smluv. V hlavě třetí jsou potom obsažena závěrečná ustanovení, která upravují postup při změně úmluvy a postup při zjištění jejího porušování.
K Římské úmluvě byly přijaty dva dodatkové protokoly, které upravují mechanismus pro její jednotný výklad. První protokol zakládá pravomoc Soudního dvora Evropských společenství interpretovat tuto Římskou úmluvu a podmínky pro postup Soudního dvora v jednotlivých případech. Druhý protokol potvrzuje pravomoc Soudního dvora interpretovat Římskou úmluvu a další akty.
Podpis a případná ratifikace Úmluvy o přistoupení a Římské úmluvy si nevyžádá bezprostředně provedení změn v českém právním řádu. Podle čl. 10 Ústavy České republiky se Úmluva o přistoupení spolu s Římskou úmluvou stanou součástí právního řádu a jejich úprava tedy bude mít při konkrétní aplikaci přednost před dosud platnou vnitrostátní úpravou, a bude tedy přímo aplikována jako pramen práva. Po vstupu úmluvy i Římské úmluvy v platnost pro Českou republiku nahradí obě normy plně dosavadní kolizní normy a další pravidla vnitrostátního právního řádu v okruhu svého předmětu působnosti.
Text úmluvy o přistoupení i Římské úmluvy je v souladu s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Úmluva o přistoupení je mezinárodní smlouvou prezidentského typu a vyžaduje podle čl. 49 písm. a) a b) Ústavy České republiky před svojí ratifikací souhlas obou komor Parlamentu ČR.
Dámy a pánové, dovoluji si tímto požádat o vyslovení souhlasu, resp. postoupení do druhého čtení.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji vám, pane ministře. Pan poslanec Laštůvka má náhradní kartu č. 18.
Jako zpravodaje pro první čtení jsme určili pana poslance Zdeňka Jičínského. Ten se omlouvá. Po dohodě s předsedou výboru panem Laštůvkou je zde návrh, aby se této úmluvy ujal pan poslanec Exner. Protože je to prvé čtení, musím vás o tom nechat hlasovat. Je tady návrh, aby se zpravodajem pro první čtení stal pan poslanec Exner. Budeme o tom hlasovat.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, abychom takto změnili zpravodaje pro prvé čtení, aby se jím tedy stal pan poslanec Exner, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 314. Přítomno 86 poslanců, pro hlasovalo 63, proti 4, tento návrh byl přijat.
Prosím pana poslance Exnera, aby se ujal své funkce.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, především vám děkuji za důvěru. Za druhé potvrzuji, že pan ministr popsal obsah jak samotné úmluvy, tak prvního a druhého protokolu o jejím výkladu, jak to udělal Soudní dvůr Evropských společenství.
Tato Římská úmluva se zásadně liší, pokud jde o právní úpravu, od zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním v platném znění podle č. 97 z roku 1963 Sb. Tyto odlišnosti spočívají zejména v odlišné koncepci či konstrukci určujícího hraničního ukazatele v případě neexistence volby práva. Dále Římská úmluva obsahuje v čl. 4 odst. 5 takzvanou únikovou doložku odkazující na generální klauzuli. Tato možnost v zákoně o mezinárodním právu soukromém a procesním není. Římská úmluva obsahuje speciální úpravu smluv individuálních, pracovních a spotřebitelských. V tomto trendu lépe odpovídá současnému vývoji materiálního práva než naše dosavadní úprava podle zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, která je poplatná době, kdy vznikla, a je dlouhodobě uvažováno o celkové změně tohoto zákona. Dílčí rozdíly vykazuje i srovnání dalších ustanovení obou instrumentů, např. v úpravě mezí obligačního statutu. Rovněž úprava formální platnosti smlouvy je v Římské úmluvě propracovanější.
Vzhledem k těmto skutečnostem navrhuji, abychom postoupili tisk č. 1118 do druhého čtení, ovšem s tím, že kromě výboru zahraničního ho projedná také výbor ústavněprávní.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Takže kromě zahraničního také výbor ústavněprávní. Ptám se, kdo se hlásí do obecné rozpravy, kterou tímto otevírám. Vidím opět pana poslance Schwippela. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Schwippel: Děkuji, pane předsedo. Já jsem chtěl navrhnout totéž, co navrhl pan zpravodaj, to znamená, aby tato úmluva byla kromě zahraničního výboru přidělena také výboru ústavněprávnímu.
Dovolte, abych se ještě krátce vyjádřil k jedné okolnosti, a sice - pan ministr zde podle mého názoru uvedl nepřesně znění článku aktu o přistoupení. Interpretoval to tak, že jsme povinni přistoupit ke všem právním aktům, které jsou uzavřeny mezi členskými státy Evropské unie. Takto ten článek nezní, já si ho dovolím ocitovat: Nové členské státy se zavazují přistoupit ke smlouvám, na které se vztahuje čl. 293 Smlouvy o Evropských společenstvích, a ke smlouvám, které jsou neodmyslitelným předpokladem dosažení cílů smlouvy o Evropském společenství… a ještě ten článek pokračuje.
Je to otázka složitá a já jsem se obrátil v této věci na Parlamentní institut, který mi odpověděl, že: takzvaná skutečná jednoznačná závaznost, na kterou se dotazujete, není dána. Česká republika je podle jejich názoru zavázána k přijetí Římské úmluvy podle jiných ustanovení. Přesto se domnívám - není to přesně tak, jak řekl pan ministr, s tou závazností to není tak zcela jednoznačné. Děkuji vám.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Také vám děkuji. Kdo se hlásí do rozpravy? Pokud se nikdo do rozpravy nehlásí, musím rozpravu ukončit.
Chce ještě říci něco pan ministr nebo zpravodaj? Pravděpodobně ne. To znamená, že budeme hlasovat o dvou návrzích, které tady máme, totiž návrh přikázat k projednání výboru zahraničnímu a pak ten druhý, který zde zazněl, výboru ústavněprávnímu.
Nejdříve budeme hlasovat o výboru zahraničním.
Kdo je pro, přikázat to výboru zahraničnímu, stiskne tlačítko a zvedne ruku.
Hlasování má pořadové číslo 315. Přítomno 89 poslanců, pro hlasuje 74, proti žádný. Takže to bylo přikázáno výboru zahraničnímu.
Další hlasování bude o přikázání výboru ústavněprávnímu.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, přikázat tento návrh úmluvy výboru ústavněprávnímu, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Pořadové číslo hlasování je 316, přítomno 89 poslanců, pro hlasovalo 63, proti jediný, tento návrh byl přijat. Tím jsme to přikázali i výboru ústavněprávnímu.
Děkuji panu ministrovi, předkladateli i zpravodaji. Bod 161 je za námi.
Před námi je bod
162.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu
s ratifikací Protokol č. 14 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod
/sněmovní tisk 1054/ - prvé čtení
Prosím ministra zahraničí Cyrila Svobodu, aby předložený návrh představil. Prosím, máte slovo.
***