(9.40 hodin)
(pokračuje Langer)
I tak děkuji paní navrhovatelce a panu zpravodaji.
Dříve než zahájím další bod, sděluji, že do podrobné rozpravy k prvnímu bodu dnešního odpoledního jednání mám celkem 56 písemných přihlášek.
Dalším bodem dnešního jednání je bod číslo
121.
Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 193/1999 Sb., o státním občanství
některých bývalých československých státních občanů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.
/sněmovní tisk 845/ - třetí čtení
Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujala za navrhovatele paní senátorka Jitka Seitlová, kterou mezi námi vítám, a zpravodaj petičního výboru poslanec Václav Votava. Obdrželi jsme sněmovní tisk 845/5, který obsahuje návrh na zamítnutí. Pozměňovací návrhy nebyly předneseny.
Otevírám rozpravu a ptám se, kdo se do ní hlásí. Zřejmě paní senátorka jako první.
Senátorka Jitka Seitlová: Pane předsedající, dámy a pánové, ke konečnému rozhodnutí před vámi leží návrh novely zákona o státním občanství některých bývalých československých státních občanů. Novela by měla obnovit možnost opětovného získání státního občanství - (Velký hluk v sále.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Omlouvám se, paní senátorko, velmi se omlouvám, že vám zasahuji do vystoupení, ale poprosím kolegy, zejména z řad ODS, kteří v tuto chvíli jsou nejhlučnější, aby se zklidnili.
Senátorka Jitka Seitlová: Děkuji, pane předsedající. Ještě jednou bych chtěla říci, že novela by měla obnovit možnost opětovného získání státního občanství pro ty bývalé občany, kteří byli nuceni opustit Českou republiku z důvodu politické perzekuce nebo nesvobody v letech 1948 až 1989.
Vážené poslankyně, vážní poslanci, pokud nebude novela zákona přijata, budou podle platného práva tito lidé čekat na české občanství jako cizinci ve své vlasti po celou dobu deseti až patnácti let. Ráda bych zdůraznila, že tato skupina občanů, která byla nucena opustit Českou republiku z důvodu totality nebo z důvodu politické perzekuce, je znevýhodněna proti občanům jiných států při získávání českého občanství. Jak jistě víte, zákon o pobytu cizinců a zákon o nabývání a pozbývání českého občanství má speciální oddíl, který říká: Pokud občan jiné země Evropské unie požádá o české státní občanství, má právo ho získat po třech letech; pokud bude podnikat, dokonce ještě v době kratší. Dokonce zákon o pobytu cizinců na území České republiky stanoví výslovně jmenovitě výjimku také pro ty občany České republiky, kteří opustili Českou republiku až po roce 1993. V tomto případě jim může být odpouštěna desetiletá lhůta stálého pobytu na území České republiky pro získání trvalého pobytu, který je podmínkou nabytí občanství. Prosím o zvážení této nerovnosti. Myslím, že neexistují důvody, tedy alespoň se o nich tady nikdo nezmínil, nikdo o nich nehovořil, proč by právě občané, kteří opustili Českou republiku v době nesvobody, měli být těmi, kteří čekají na občanství deset až patnáct let.
Dámy a pánové, žádná mezinárodní smlouva, žádný jiný závazek nebrání přijetí této novely, která před vámi leží. Také žádné finanční dopady z přijetí této novely nejsou očekávány. Je výslovně věcí státu a těch, kteří o občanství žádají, je politickou vůlí toho státu, jakým způsobem se k udělení občanství postaví. Prosím tedy o zvážení celé situace a přijetí návrhu, který před vámi leží.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní senátorko. Kdo další se hlásí do rozpravy? Panové, vyberte si. Takže ten hezčí.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Děkuji, pane místopředsedo. Váš smysl pro humor po ránu mě povzbudil a potěšil. Nicméně zpět k vážnému tématu.
Dámy a pánové, chtěl bych velmi vehementně podpořit slova paní senátorky. Dámy a pánové, chtěl bych vás ujistit, že není nic tristnějšího při výjezdech a cestách do zahraničí než setkávání se s našimi krajany, kteří cítí bezmoc a beznaděj ve vztahu ke své domovině, k níž mají nadále silný a pevný vztah.
Dámy a pánové, mnozí z nás jsme stáli v letech minulých, v minulém režimu, před volbou, zda zůstat, nebo odejít. Někdo odešel, někteří jsme zůstali a prošli jsme převýchovou. Ta převýchova ve mně prostě zanechala pevný pocit jistoty, že ti lidé, kteří odešli, mají právo, pokud chtějí, abychom je přijali znovu do této země, aby se stali občany této země, aby měli možnost se vrátit. To, co tady zaznívá, že je v tom jakési riziko majetkových nároků, majetkových požadavků, je lichá záležitost. Myslím, že to je pseudoargument, který neobstojí.
Dámy a pánové, apeluji na vás, abychom tento zákon podpořili. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu předsedovi zahraničního výboru. Pan kolega Kavan.
Poslanec Jan Kavan: Vážené poslankyně, vážení poslanci, nebudu zdržovat, protože se ztotožňuji s argumenty jak paní senátorky Seitlové, tak předsedy zahraničního výboru Vladimíra Laštůvky. Jen bych chtěl dodat ze své vlastní zkušenosti, protože vím, že na tuto otázku není v tomto ctihodném společenství konsensus, pohled disidenta zvenku.
Vladimír hovořil o těch, kteří zůstali tady. Chtěl bych hovořit o tom, že během mých dvaceti let v emigraci jsem spolupracoval s některými českými krajany, kteří v době nesvobody zvolili pobyt venku - jak vy říkáte, utekli - a mnozí z nich mi velmi aktivně, obětavě a zcela nezištně, zadarmo, pravidelně pomáhali pašovat do této země literaturu, rozmnožovací přístroje, cokoliv, co aktivní disidenti, ti, kteří se nechtěli smířit s atmosférou a situací v totalitním státě a aktivně proti němu něco dělali, potřebovali. Byla to menšina z nich, to víme, ale menšina, které je třeba si vážit. Stejně tak i v zahraničí těch lidí, kteří takto aktivně pomáhali, byla menšina. Řadu z těchto lidí dobře znám a řada z nich dodnes české občanství nemá.
Argument, který občas zaznívá, že měli dost času o to požádat, pro mě není zcela přijatelný, protože znám lidí jak se Spojených státech amerických, kteří žijí daleko od velkých měst, tak naše krajany např. v Austrálii či v jiných zemích, kteří tu informaci ani nedostali, ani neměli snadné možnosti v té době požádat.
***