(17.20 hodin)
Poslanec Petr Nečas: Vážené dámy, vážení pánové, za této situace již třetí den běžící rozpravy k situaci ve Všeobecné zdravotní pojišťovně možná stojí za to opravdu si připomenout některá fakta, jako například, že v tuto chvíli tady u stolku předkladatelů sedí již osmý ministr zdravotnictví sociální demokracie za osm let. Že v každém případě již osmý rok nese plnou zodpovědnost za stav českého zdravotnictví, za jeho neduhy, za jeho problémy mimo vši pochybnost nejsilnější vládní strana. Já se nechci pouštět do hodnocení kroků jednotlivých ministrů zdravotnictví, ale tato věc by neměla být zamlžena a měla by být české veřejnosti naprosto jasně známa.
Je také evidentní, že nejsilnější vládní strana měla největší páky k ovlivňování chodu Všeobecné zdravotní pojišťovny. Zástupci vlády jmenovaní do správní rady přece byli jmenováni vládou v majoritním postavení nejsilnější vládní strany - České strany sociálně demokratické. Dokonce to došlo tak daleko, že v nedávném období znovu jmenovaní zástupci vlády, ta osmička, jsou v podstatě z velké části vysoce postavení partajní funkcionáři, takže ti tam plní stranické úkoly a nerozhodují v zájmu pojištěnců, ale zcela zřejmě rozhodují v zájmu České strany sociálně demokratické.
Místo toho jsme se dozvěděli od pana ministra zdravotnictví, že největším problémem českého zdravotnictví je IZIP a Mořský koník. Je to možné. Je to možné, ale jestliže takto daleko sahají analytické schopnosti pana ministra zdravotnictví, tak se obávám, že receptu na vyléčení stavu českého zdravotnictví se od něj hned tak nedočkáme.
Navíc pan ministr zdravotnictví se tak trošku zatvářil jako onen příslovečný Marťan, který spadl do českého zdravotnictví z ničeho nic, aniž nám tady tak trošku ozřejmil to, že on je přece významným hráčem na tomto hřišti již téměř jedno desetiletí. Já jsem tady neslyšel ani záblesk jeho sebereflexe, jak se na současném stavu českého zdravotnictví podílel doktor Rath jako předseda Lékařského odborového klubu, jak se na něm podílel jako dlouhodobý prezident České lékařské komory. A k překvapení nás všech dokonce jsme se ani nedozvěděli, jak se na něm podílel jako člen kategorizační komise Ministerstva zdravotnictví, která rozhodovala v oblasti lékové politiky. Dokonce se domnívám, že pro významnou část této Sněmovny to byla překvapivá informace, že stávající ministr zdravotnictví v této významné pozici seděl a měl na ni bezprostřední vliv.
Znovu opakuji: místo toho základ dosavadní argumentace pana ministra Ratha byl problém IZIPu a problém Mořského koníku. Mimochodem, když už se o tom bavíme, já bych očekával stejně plamenný výklad a stejně plamenné obvinění a stejně plamenné objasnění na téma papírové zdravotnické knížky paní docentky Emmerové, respektive minimálně odhad toho, kolik jejich zavedení stálo veřejné zdroje, ať již zdravotní pojišťovny nebo Ministerstvo zdravotnictví, a především kde je jim konec. Kde je konec těmto zdravotním knížkám?
Z debaty, která zde proběhla, je evidentní, že cílem této debaty a cílem kroků vlády a cílem pana ministra zdravotnictví není zlepšení hospodaření Všeobecné zdravotní pojišťovny. Tím cílem bylo odvolání ředitelky Všeobecné zdravotní pojišťovny a faktické mocenské ovládnutí celého systému českého zdravotnictví. Nejexplicitněji to tady vyjádřil přímo pan ministr, který řekl, že ve chvíli, kdy paní ředitelka podá demisi, nucená správa skončí. Marně budeme hledat ve všech příslušných zákonech, v celé příslušné legislativě jako důvod uvalení nucené správy na největší zdravotní pojišťovnu v České republice jako na veřejnoprávní korporaci působení té nebo oné osoby v jejím čele. Z tohoto pohledu je celý tento krok velmi pofidérní a s největší pravděpodobností v rozporu se zákonem.
Ovládnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny je pro pana ministra zdravotnictví pouze dalším krůčkem k dosažení absolutní moci nad celým systémem českého zdravotnictví, protože on bude prostřednictvím svých nastrčených loutek do čela této pojišťovny rozhodovat o tom, kdo v českém zdravotnictví zůstane na hřišti a kdo bude z tohoto hřiště odejit prostřednictvím uzavírání smluv s jednotlivými lékaři, s jednotlivými zdravotnickými zařízeními. To bude právě stát, který tímto způsobem, a konkrétně pan ministr zdravotnictví, bude rozhodovat.
Pan ministr zde dohromady v těch třech dnech mluvil celé hodiny. Úvodní vystoupení osmdesát minut, pak další desítky a desítky minut. Přesto za tyto celé hodiny jsme se nedozvěděli od nového ministra zdravotnictví v jeho prvních a zásadních vystoupeních na půdě této Sněmovny ani slovo, ani jedinou větu, ani jedinou slabiku o jeho představách, co udělat s českým zdravotnictvím. Místo toho jsme se dozvěděli pouze různé "údajně", "možná", "a podobně", padání obvinění na všechny strany, také část nedžentlmenských vulgarit na adresu ředitelky zdravotní pojišťovny, ale o jeho skutečných záměrech, o jeho koncepci dodnes zřejmě kromě něho nikdo v této Sněmovně netuší ani slovo. Takže by bylo možná dobré, když by se tímto směrem pan ministr zdravotnictví místo osobních útoků vydal a řekl nám také něco o koncepci zdravotnictví. Místo toho tady slyšíme jenom - znovu opakuji - osobní útoky a snahy přenést zodpovědnost za současný stav českého zdravotnictví na někoho jiného, že za to nemůže vláda, že za to nemůže Ministerstvo zdravotnictví, že za to může někdo úplně jiný, že za to může Všeobecná zdravotní pojišťovna a podobně.
Mimochodem, úplně se z rétoriky pana ministra zdravotnictví na půdě této Sněmovny vytratil klient z toho zdravotnického systému, pacient. Ten zřejmě pro pana ministra vůbec neexistuje.
Já jsem tady už říkal, že o koncepci jsme se nedozvěděli vůbec nic. Přesto z jednotlivých dílčích vystoupení pana ministra zdravotnictví, jak veřejných, tak na půdě této Sněmovny, tak z jednotlivých kroků vlády, ta koncepce se přece jenom rýsuje a je velmi zřetelná.
V prvním kroku znamená odstátnit Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. Zbavit ji jejího veřejného statutu a ovládnout ji plně vládou.
Ve druhém kroku zřejmě sloučit všechny pojišťovny do jedné a vytvořit znovu zdravotnictví financované přes státní rozpočet, byť formálně přes instituci, která se bude možná dál jmenovat Všeobecná zdravotní pojišťovna. A bude to jedna instituce řízená vládou a řízená Ministerstvem zdravotnictví.
Jako třetí krok - a legislativa se k tomu připravuje, když příslušný seznam je tajen před veřejností, seznam rušených nemocnic - má být nové postátnění českých, moravských a slezských nemocnic a jejich přímé řízení vládou prostřednictvím vládou ovládané Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Jako krok čtvrtý je evidentní hrozbou neobnovení nových smluv, a také návrhy možná na odkup praxí postupně eliminovat soukromý sektor, soukromý ambulantní sektor v českém zdravotnictví, a jeho převzetí státem řízenými nemocnicemi.
Kdo v této koncepci něco nalézá, tak bezesporu v ní nalezne jednoznačně věty, které pronikly do médií na podzim minulého roku, a sice je to komunisticko-socialistická koncepce zdravotnictví, která ze zdravotnické komise České strany sociálně demokratické unikla těsně před loňskými krajskými volbami. Je zjevné, a kroky vlády a pana ministra zdravotnictví to dokazují, že tato koncepce nebyla pouhou fabulací, ale že je to skutečně věc, za kterou sociální demokracie stojí. Takže z tohoto pohledu to žádná novinka není.
***