(16.10 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
A nyní bych poprosil, aby se slova ujal pan poslanec Miroslav Opálka. Další pak bude pan poslanec Janeček.
Poslanec Miroslav Opálka: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, náš seriál pokračuje. Je s podivem, co lze všechno sdělit při projednávání bodu o zdravotně pojistných plánech, aniž by byli poslanci voláni k věci. Zejména se obracím k tomu, co bylo řečeno v minulosti. I když jsem neměl ambici k tomuto bodu vystupovat, se stanoviskem klubu vystoupil kolega Recman, některé informace, které v této bezbřehé debatě zazněly, mě k vystoupení nakonec vyprovokovaly. Snad vás nebudu ve čtvrtém dnu, kdy již třetí týden se zabýváme bodem číslo 2 naší 51. schůze, dlouho zdržovat. Vyjádřím se jen k některým informacím, či mýtům, které zazněly.
Za prvé. Důrazně se ohrazuji proti neobjektivnímu a negativnímu hodnocení úrovně českého zdravotnictví před rokem 1989. Aniž bych chtěl omlouvat některá negativa, konstatuji, že takováto hodnocení urážejí lékaře, střední zdravotnický personál i další zaměstnance, kteří v té době zodpovědně vykonávali svou práci, své poslání. Pokud bych přistoupil na zde proklamované černobílé vidění, musel bych se divit, že jsme všichni tuto hrůzu kritizovaného socialistického zdravotnictví vůbec přežili a mohli dnes zasednout do těchto poslaneckých lavic. Bylo, je a bude určitě na co navázat, rozvíjet, co vylepšovat. Poznamenávám, že úroveň řady medicínských oborů našeho zdravotnictví byla vysoce hodnocena například Světovou zdravotnickou organizací, v řadě parametrů jsme dosahovali světové úrovně, mimo jiné v proočkovanosti, nízké novorozenecké a kojenecké dětské úmrtnosti, nevídané pediatrické preventivní péči, pokrytí území lékařskou sítí, v likvidaci řady závažných nemocí, které se po roce 1989 začínají opět objevovat, atd., atd.
Za druhé. V kontrastu k minulosti je vyzvedávána současná úroveň českého zdravotnictví. Ani v tomto úsudku obecně nemám předpojaté vidění. Ano, otevřely se nové trhy, vývoj vědy jde mílovými kroky kupředu, prodlužuje se věk dožití, byly vyvinuty nové, účinnější léky, pohodlnější zdravotnické prostředky a výkonnější zdravotnická technika. Ale není právě tato dlouhá diskuse potvrzením toho, že jsme promarnili šanci a že se toho také mnoho nepovedlo? Bylo nutné otevřít prostor mnoha zdravotním pojišťovnám na trh ve zdravotní péči? Nevedlo fundamentální rozbití funkční sítě krajských a okresních ústavů národního zdraví a poliklinik k určitému chaosu? Vždyť řada ambulantních lékařů byla k privatizaci vlastně donucena. A u zdravotnických zařízení? Kdo měl pozice, utrácel státní a veřejné prostředky na další a další investice, aniž by byl vždy vázán jejich produktivním využitím. Také privatizoval. Nakonec nekoncepčnost a partikulární zájmy způsobily, že máme někde místa předimenzovaná a jinde zase poddimenzovaná. Zdravotní pojišťovny jsou tlačeny k uzavírání nových smluv, poskytovatelé a jejich zřizovatelé si nevědí rady s odpisy a deficity hospodaření - a vše je hlavně, jak jinak, o penězích. A nejde jen o techniku. Není například výjimkou, že úvazky řady lékařů v součtu vysoce překračují možnost pracovat v reálném čase, v reálném dnu, a že pacienti jsou vyzýváni v podstatě protizákonně k finančním příspěvkům za výkony hrazené zdravotními pojišťovnami. Není proto divu, že také lékaři, kteří se více věnují ekonomice než léčení, postupně ztrácejí ve svém okolí historický vydobytý společenský kredit "pana doktora".
A znáte aktuální problém, který dnes řeší řada starostů ve vzdálených vesnicích, zejména v pohraničí? Ten problém je, jak získat alespoň na minimální úvazek lékaře praktického či odborného do vybavené ambulance z prostředků obce. A víte o neutěšeném stavu například v preventivní dětské stomatologické péči? Víte, že naše školství nepřipravuje dostatek našich praktických lékařů a stomatologů a tím generuje problém v budoucnu - zhoršování dostupnosti zdravotní péče? Samozřejmě že ne v Praze. Tady bude vždy přetlak. Ale na vesnicích a v malých městech. Vše totiž automaticky liberalizace a tržní vztahy nevyřeší, zejména ne plošně.
A co léková politika? Výrobu léčiv, která má i do budoucna strategický charakter, a každý rozumný stát si ji chrání jako rodinné stříbro, vlády neuchránily. Mohl bych zde podrobně vyložit například privatizační kauzu Galeny Opava, kdysi jednoho z největších výrobců tekutých léčiv a druhého světového hráče v oblasti námelových alkaloidů. Zveřejnění takzvané kupní smlouvy by odhalilo zajímavé praktiky té doby. Kritizována zde byla i někdejší nedostupnost některých léků pro širší veřejnost. Ať to posoudí odborníci - ale copak dnešní návrhy na různé redukce ve výdajích z veřejného zdravotního pojištění a zvýšení finanční spoluúčasti pacientů nepovedou k tomu, že ten, kdo na to bude mít, dostane, a ten, kdo nebude solventní, bude mít smůlu?
Ale přejdu raději k dalšímu mýtu.
Za třetí jde o systém IZIP. Vážení, do tohoto systému bylo začátkem listopadu přihlášeno 758 046 uživatelů. Je to kolem 7,5 procenta občanů a jen 7564 zdravotnických pracovníků. Byly zde uváděny různé rodinné zkušenosti. Já přidám také jednu. Dcera byla vyzvána odborným lékařem, aby se do systému přihlásila. S jakým překvapením se pak setkala? Její praktický lékař v systému zaregistrován není. Vzájemná výměna informací vlastně nefunguje. A tak si kladu otázku, k čemu je systém, který není plošný. K čemu slouží systém, který není povinný pro pojištěnce i pro poskytovatele a rozvíjí se jako hra jen v jedné zdravotní pojišťovně? Není to trochu drahá hra? Kritizovaná papírová knížka by byla schopna poskytnout bez hesla potřebné informace i bez vědomí pacienta. Čipová karta vyžaduje čtečky, a to i ve vozidlech rychlé záchranné služby horské a vodní služby. Systém IZIP vyžaduje přístup na internet a kód či klíč pacienta, který nemusí v kritické situaci s okolím komunikovat, a zejména účast všech poskytovatelů. Samozřejmě také zabezpečení proti zneužití.
Může mě těšit, že IZIP byl oceněn jako projekt na mezinárodní úrovni. Zřejmě to přispěje i k propagaci České republiky. Ale z mého úhlu pohledu si kladu otázku, jaká asi byla úroveň ostatních projektů. Vždyť tento poměrně jednoduchý softwarový produkt zatím nesplňuje a ani nemůže splňovat to, v čem je vychvalován. Nejsem škarohlíd, uvědomuji si, že vývoj jde kupředu a elektronické informace mají budoucnost. Ale ani já nejsem ochoten jako pojištěnec Všeobecné zdravotní pojišťovny, a snad s tím nejsem v konfliktu zájmů, nekriticky chválit nákladný a z mého pohledu neúplný experiment.
A na konec za čtvrté. Na poplach se zde bije, že předloha označená jako sněmovní tisk č. 810 připravuje zrušení nemocnic. To je přímo poplašná zpráva. Ne? Pravdou však je, že jde o návrh zákona, který se snaží vytvořit základní páteřní síť prostřednictvím nových právnických osob, veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení. A mimoto v této základní síti, pokud vznikne, přece budou i nadále působit stávající zdravotnická zařízení a ambulance. Pokud zde byla deklarována obava, že se s ostatními nemocnicemi nepočítá, nevím, zda si mám tuto obavu vysvětlit jako žádost, aby všechny zbývající nemocnice byly převedeny z obchodních organizací, akciových společností, společností s ručením omezeným na novou formu veřejných zdravotnických zařízení. Přiznám se, že s tímto osobně problém nemám, ale jejich zřizovatelé určitě ano.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad KSČM.)
***