(15.30 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Navržené definice nevystihují podstatu služeb, ale pouze nedostatečně popisují jejich vnější projevy. Nejasné definování těchto služeb v poslední navržené typologii již nyní způsobilo chaos mezi poskytovateli. Samotný název osobní asistence je nejen výstižný, protože zdůrazňuje osobu, které se služba poskytuje, ale je také zavazující. Osobní asistence umožňuje uživateli nejen kompenzovat omezení dané postižením nebo stářím, ale také v nejvyšší míře uplatnit svou osobitost a osobnost a převzít za toto uplatňování zodpovědnost. Tak se v praxi může uskutečňovat začleňování do společnosti plnohodnotně a důstojně. Proto navrhnu doplnit definici termínu i obsahu činností tak, aby osobní asistence byla v typologii služeb lépe charakterizována a aby nedocházelo k záměně s tradiční pečovatelskou službou.
Pozměňovací návrh k paragrafu 69 se týká sociální rehabilitace. To je služba, která již tradičně účinně pomáhá sociálnímu začlenění nejenom osobám se zdravotním postižením, jak to předpokládá vládní návrh, ale také jiným skupinám znevýhodněných lidí, například obětem domácího násilí, mladým lidem, kteří vyrostli v dětském domově, lidem bez domova, příslušníkům národnostních menšin, lidem vracejícím se z výkonu trestu odnětí svobody apod. Pojem sociální rehabilitace bývá sice spojován především s lidmi se zdravotním postižením, v praxi se však tento typ služby již řadu let úspěšně poskytuje mnohem šířeji všem výše uvedeným cílovým skupinám. Není tedy důvod, proč by tyto skupiny měly být v budoucnu, po vstupu zákona v platnost, ze služby sociální rehabilitace vyloučeny.
Původní návrh definice by současnou praxi vrátil o řadu let zpátky. Znevýhodnil by velkou skupinu lidí, pro které by nebylo možné zkombinovat z ostatních navržených typů služeb pomoc, která by jim pomohla setrvat nebo se vrátit do života společnosti. Jiné druhy služeb uvedené v typologii totiž nepokrývají potřeby výše vyjmenovaných skupin obyvatelstva. Sociální rehabilitace je univerzální typ služby, podobně jako například poradenství, ale zároveň je základní službou. Je hlavním nástrojem zajištění sociálního začlenění všech skupin osob v nepříznivé sociální situaci podle tohoto zákona.
V prvním čtení jsem zmínila problém střetu zájmů při posuzování kvality péče, kdy kraj by měl kontrolovat sám sebe a navíc ještě konkurenční zařízení na svém území. Proto předkládám návrh, který posílí nezávislost kontroly kvality.
Další moje připomínka v prvním čtení se týkala problému lidí se smyslovými vadami, popř. s vadami kombinovanými, jejichž potřeby nebyly dostatečně zohledněny ve způsobu hodnocení podmínek nároku na příspěvek na péči. Podle pozměňovacího návrhu ze zdravotního výboru se toto bude řešit prováděcím předpisem ministerstva, a proto věřím, že tato věc je a bude dostatečně ošetřena.
Po těchto konkrétních připomínkách se chci znovu vrátit ke smyslu projednávaného zákona. Přes klady, které otevírají cestu novému systému, je třeba říci, že tento zákon lze považovat pouze za první krok. Hlavní smysl zákona, tj. transformace obsahu sociálních služeb, naplněn zatím není, protože navržený model financování nepřemostil stávající propast mezi typy tradičních ústavních služeb a novými typy terénních služeb, a tudíž nepovede dostatečně k nárůstu pestrosti nabídek služeb a zároveň i k větší míře integrace osob s postižením do společnosti. Mimoto svázání dvou různých účelů, tj. nákupu služeb nebo pomůcek a příspěvku k sociálnímu statutu rodiny klienta, do jednoho příspěvku může zřejmě u některých skupin klientů vést naopak ke snížení jejich už tak nízké životní úrovně. Proto znovu opakuji, že se jedná o první krok a bude nutno pečlivě vyhodnocovat jeho dopady, ale hlavně - nezastavit se na půli cesty, protože cíl je mnohem dál.
Děkuji vám za pozornost a hlásím se tímto také do podrobné rozpravy.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Nyní má slovo paní poslankyně Alena Páralová, připraví se pan kolega Jan Klas.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, již v prvním čtení jsem z tohoto místa řekla, že zákon o sociálních službách je několik let netrpělivě očekáván nejen zdravotně postiženými občany, sociálními pracovníky, neziskovými organizacemi a občanskými sdruženími, ale také kraji a pověřenými obcemi.
Poslanci Občanské demokratické strany podpořili další projednávání předlohy, protože je zákon v souladu s principem, podle něhož finanční prostředky směřují přímo na zdravotně postižené občany a má velkou podporu Národní rady zdravotně postižených.
V prvním čtení jsem požádala pana ministra o uspořádání semináře k zákonu o sociálních službách, pan ministr mi vyhověl a já bych mu za to chtěla z tohoto místa poděkovat. Dále bych chtěla panu ministrovi poděkovat za vstřícnost při projednávání návrhu zákona ve výboru. Rozhodování, zda máme návrh dále podporovat, nebylo totiž vůbec jednoduché.
Na výboru pro sociální politiku a zdravotnictví jsem vyslovila několik požadavků, které byly v rámci možností prostřednictvím pozměňovacích návrhů výboru akceptovány. Má první výhrada směřovala k nejdůležitější části zákona, tj. k financování sociálních služeb. Ze zákona jednoznačně nevyplývá úloha obcí, krajů a státu v poskytování a financování sociálních služeb. V prvním čtení jsem konstatovala, že v důsledku vágně pojatého způsobu financování návrh v podstatě ruší dotace na lůžko v ústavech sociální péče a domovech důchodců zřizovaných obcemi, a tím ohrožuje jejich existenci. Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví přijal pozměňovací návrh, který zmocňuje vládu k tomu, aby svým nařízením stanovila bližší podmínky pro stanovení výše dotace, účelu dotace, členění dotace a způsobu poskytování dotace. To je odpověď na jednu z našich výhrad a budeme netrpělivě očekávat zmíněné vládní nařízení.
Požadavek číslo dvě. Nesmí se zhoršit postavení lidí, kteří dnes pobírají příspěvek při péči o osobu blízkou. Rodiny, které se starají o svého zdravotně postiženého člena, musí být v centru naší pozornosti. Od prvního října letošního roku se jejich situace také díky vám všem částečně zlepšila. Bylo by smutné, kdyby právě projednávaná a panem ministrem dobře míněná předloha situaci těchto lidí zhoršila nebo kdyby při zavádění nového režimu v důsledku tohoto zákona došlo ke kolizím a komplikacím.
Příspěvek na péči bude podmíněn kontrolou posouzení zdravotního stavu klienta. Proto se všichni klienti žádající o příspěvek na péči musí podrobit kontrolnímu vyšetření. Vzhledem k tomu, že těchto klientů je přes 170 tisíc, můžeme si spočítat, že za rok vychází na jeden okres průměrně přes dva tisíce kontrol. Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví proto navrhuje, aby klienti, kteří dle současné právní úpravy pobírají příspěvek při péči o osobu blízkou, dostali automaticky příspěvek na péči ve výši stupně závislosti tři a mohli jej pobírat po dobu jednoho roku. Klienti by tak měli rok na to, aby se podrobili kontrole zdravotního stavu. I tento můj požadavek byl tedy vstřícně vyřešen pozměňovacím návrhem.
Posudkoví lékaři budou ale nově působit na úřadech práce. Posudkových lékařů je obecně málo a do státní správy se nehrnou. Často dělají posudkáře lékaři, kteří by už hezkých pár let mohli být v důchodu. Bude se zavádět nová agenda, budou se delimitovat pracovníci, budou se některá pracoviště rušit a jiná zřizovat. Obávám se proto, že jeden rok stanovený výborem je příliš krátká doba a ve svém pozměňovacím návrhu navrhuji prodloužit lhůtu pro kontrolu zdravotního stavu klientů na dva roky. Současně navrhuji posunout účinnost zákona o rok.
***