(14.50 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Rozprava vyústila v návrh, který máme na stole, návrh, o kterém každý z nás máme svůj názor, který vyjádříme v diskusi.
Já nechci předbíhat diskusi, jenom bych rád dva ilustrativní rozhovory. Jeden ilustrativní rozhovor s vicehejtmanem jednoho kraje, který se na mě obrátil a říkal: Máte koaliční jednání o tomto zákonu. Prosím, o čem se tam bavíte? Já říkám, žádné koaliční jednání nemáme, to bych o tom musel něco vědět. On bližším zkoumáním zjistil, že koaličním jednáním jeho kolegové z ČSSD mysleli právě ony rozhovory mezi ČSSD a KSČM.
Druhý příklad byla diskuse s poslanci KSČM, kteří velmi usilovali o to, aby legislativa o elektronickém mýtu byla vrácena do druhého čtení. Říkal jsem: Doufám, že stejně principiální přístup budete mít v případě zdravotnických zařízení, kdy je tady něco, co nemá precedens. Úplně nový návrh bez předkládací zprávy, bez zdůvodnění, bez dopadů na státní rozpočet. Doufáme, že aspoň ten bude projednán legislativně správným procesem a vrácen do druhého čtení. Odpovědí mi bylo - není žádný důvod, vždyť jsme to přece podrobně projednali. Tím chci doložit, že rozprava proběhla.
Nechci si stěžovat. Myslím si, že je legitimní, když dvě politické strany vedou vážnou diskusi o tom, jaký společný návrh zákona předloží. To, co pokládám za trestuhodné v oblasti této normy, je skutečnost, že sice proběhla parlamentní rozprava v kuloárech komunistické strany, ale neproběhla společenská rozprava, neproběhla rozprava s těmi, kterých se to skutečně týká. Neproběhla rozprava s pacienty. (Smích a hluk v sále, bouchání do lavic.) Neproběhla rozprava s těmi, kteří každý měsíc platí nemalé částky na své zdravotní pojištění a kterým se může stát, že stojí před jasnou direktivou - vy si sice platíte, ale jestli budete chtít nadále si nechat poskytnout svoji péči bez zařízení, kterému věříte, budete si muset zaplatit ještě jednou. A právě proto, že tato společenská rozprava proběhnout musí, právě proto jsme přesvědčeni, že tento návrh musí být projednán znovu ve výborech a musí být projednán s tou veřejností, které se skutečně dotýká. To znamená s vlastníky zařízení, což nejsou hejtmani, což není ODS, ale jsou to demokraticky zvolená krajská zastupitelstva, na která ze zákona přešla vlastnická práva, která jim nyní upíráme! (Potlesk z řad poslanců KDU-ČSL.) S těmi musí proběhnout rozprava, protože jejich je to odpovědnost, jich se to týká a jejich je to ústavní právo. Rozprava musí proběhnout také s těmi, kterých se to především týká, a to je s pacientem! Přiznám se, že poslaneckému klubu KDU-ČSL je vrcholně ukraden mocenský zájem ODS, zrovna tak jako je vrcholně ukraden mocenský zájem ČSSD. (Velký hluk v sále. Předsedající: Klid prosím!) Nám záleží na právu pacienta, na právu pojištěnce, na právu toho, kdo si každý měsíc poctivě platí v naději, že dostane veřejnou zdravotní péči takovou, o jaké se sám rozhodne. S těmi, se sdružením pacientů, opět žádná rozprava neproběhla.
Jestli odmítáte rozpravu s oprávněnými vlastníky a jestli odmítáte rozpravu s oprávněnými pojištěnci, pak vám nejde o zdravotnictví, nejde vám o pacienta, jde vám jenom o aroganci moci! Bůh s vámi. (Smích a potlesk v sále.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď se o slovo přihlásil Vojtěch Filip, pak má slovo předseda vlády Jiří Paroubek a další ministři. Nyní Vojtěch Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, členové vlády, paní a pánové, nebudu komentovat bezprecedentní porušení jednacího řádu, ale budu spíš mluvit k tomu, jestli si v této Sněmovně někdo opravdu myslí, že tady neproběhla žádná diskuse, tak samozřejmě tomu tak není. Ten samý člověk, jak si myslím, a nebudu ho oslovovat ani prostřednictvím předsedy Poslanecké sněmovny, budu mluvit obecně. Jestli si někdo myslí, že existuje jakési jednání mezi vedením KSČM a vedením ČSSD v minulém týdnu, tak já o něm nevím, a jsem předsedou politické strany. Jestli pan Kalousek má před Sněmovnou tu drzost lhát, tak já bych řekl, že by si měl dávat pozor na jazyk (potlesk ze strany poslanců KSČM) z jednoho prostého důvodu. (Stále velký hluk v sále.) Protože jsem přesvědčen o jedné drobné věci -
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím o klid, ať se tady dá jednat! Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Rád bych věděl, kde vzal pan Miroslav Kalousek důkaz o tom, že vedení KSČM jednalo s vedením ČSSD o tomto návrhu zákona. Nevím o tom, že bych takové jednání provedl, nevím o tom, že bych někoho takovým jednáním pověřil, a nevím o tom, že by takové jednání proběhlo za účasti pana Miroslava Kalouska.
Pokud mi tady pan místopředseda Jan Kasal předkládá tiskovou zprávu o tom, jaký je smysl tohoto zákona - ano, tak tady říkám, že jednoznačně mezi navrhovateli zákona proběhlo jednání, a to probíhat muselo, protože jsme předkládali komplexní pozměňovací návrh ve druhém čtení. A já si myslím, že jde o něco jiného, o věcné projednávání, ne o politická jednání. Politické jednání se nevedlo, pan Kalousek lhal a já trvám na tom, aby se tady před celou Sněmovnou omluvil, protože není nic nemorálnějšího než se prohlásit za nejmorálnějšího člověka v České republice (smích a potlesk v sále), s klidným svědomím navrhovat zákony, které připravují minimálně o jednu miliardu korun státní rozpočet, ať už jde o tabák pro tzv. vykuřování skleníků, nebo o co tady šlo, a přitom tvrdit, že on se přece zastane všech těch, kteří jsou těmi postiženými.
Já bych rád věděl, vážení kolegové, vážené kolegyně, o tom, jestli jde o něco, co by mělo poškodit pacienta. Jestliže stát v roce 2000 rozhodl o převodu majetku bezplatně na kraje, jestliže bezplatně stát převedl majetek a nechal sám na sobě odpovědnost a povinnost z Ústavy České republiky zajistit bezplatnou zdravotní péči na základě všeobecného zdravotního pojištění, zbavil se materiálního vybavení, tak nemůže stát nic jiného udělat než zákonem rozhodnout o tom, jaká bude síť. Protože kdyby tak rozhodl jiným způsobem, porušil by Ústavu České republiky. Já jsem přesvědčen, že odpovědnost je na Poslanecké sněmovně, není na nikom jiném. V tomto ohledu jsem přesvědčen, že projednáváme návrh, který řeší chybu Poslanecké sněmovny z roku 2000, protože pokud jsme rozhodovali o převodu majetku, měli jsme také rozhodnout, jak je s ním možné nakládat. Nezapomeňme na to, že ústavní princip není jenom o tom, jaký je majetek, jak se s ním nakládá, ale také je o tom, že stát něco zajišťuje pro své občany.
***