(21.50 hodin)
(pokračuje Rath)
Obdobně jako je to v předloze, kterou máte před sebou, tak majitelem nebo zřizovatelem chcete-li neziskové nemocnice může být kdokoliv. Může to být fyzická osoba, může to být právnická osoba, může to být město, kraj, obec nebo stát. Obdobně je to v předloze, kterou máte před sebou. Tím způsobem se dá říci, že nezisková právnická osoba je dána naroveň ostatním, tedy jak akciové společnosti, s.r.o. a dalším. Liší se pouze tím, že upravuje určitým způsobem hospodaření a cíl. Proč tak činí? Odpověď je jednoduchá. Protože byznys ve zdravotnictví je samozřejmě do jisté míry byznysem, ale je to byznys s veřejnými prostředky.
Nebudeme si nalhávat. Tady nejde o volný trh, kde soutěží někdo o peníze občanů a občan se svobodně rozhoduje, zda si to koupí, nebo nekoupí. To je prostě nesmysl. To může platit, když se rozhoduji, zda si nechám či nenechám odstranit bradavici, případně nechám či nenechám odstranit malý či velký nos. Určitě to neplatí v situaci, kdy jsem postižen akutním onemocněním nebo nějakým úrazem. Tam samozřejmě víme, že pacient, občan, nemá rozhodovací šanci žádnou. Proto musí existovat systém, který se o něho standardním způsobem postará, ať ho to potká tu či onde. To je jeden prvek, tedy potlačení řekněme role zákazníka a svobodného rozhodování zákazníka.
Já vůbec nemám nic proti tomu, aby v oblastech, kde člověk má čas a možnost se rozhodovat, se rozhodoval. Ale my tady hovoříme především o těch zdravotnických zařízeních, na kterých jsou životně závislí, tedy svým životem a zdravím, občané, kteří se nemohou v žádném případě rozhodovat, protože jsou v takovém zdravotním stavu, že jim to rozhodování neumožňuje.
Totéž platí o financování. Zde tedy, jak jsem říkal, se nerozhoduje pacient a nezvažuje, kolik má či nemá ve své peněžence či na svém bankovním účtu a zda si to může či nemůže dovolit, ale jde o veřejné prostředky. Řekněme si to opět zcela jednoznačně. Nejde o žádné pojištění, jak se tomu eufemisticky říká, ale jde o zdravotní daň. Tuto zdravotní daň musí platit každý. Rozděluje se podle principu solidarity. Funguje to na principu stejně, jako funguje státní rozpočet, to znamená, co se v tom roce vybere, to se také utratí. Někdy se utratí více, než se vybere, a to jsou pak ty problémy.
Opět. Pokud máme na jedné straně veřejné prostředky a správce veřejných prostředků, to jsou úředníci, zase se na to podívejme, je jedno, jestli jsou to úředníci zdravotních pojišťoven nebo nějaké centrální přerozdělovny, ono to vyjde nastejno, tak proti nim asi těžko můžeme postavit skutečné obchodní subjekty, tedy určité žraloky, kteří samozřejmě se snaží ze systému dostat pro sebe co nejvíc.
Teď se vracím k základní otázce po formě. Co je cílem obchodní společnosti? Když já nebo vy si založíme obchodní společnost, tak předpokládám, že ji zakládáme v souladu s obchodním zákoníkem, tedy proto, abychom tvořili zisk.
Zde se dostáváme na začátek opět řetězce. Prosím vás, zdravotní pojišťovny, když to zjednoduším, platí podle seznamu výkonů. Seznam výkonů je jakýsi ceník výkonů, kde je napsáno, kolik stojí slepé střevo a jeho operace, kolik stojí bypass, kolik stojí ošetření tím či oním lékařem specialistou. Tam se určuje cena podle kalkulačního vzorce. V kalkulačním vzorci nenajdete nikde položku zisk. Tam je samozřejmě napsáno, kolik s tím minut či hodin stráví lékař, kolik sester k tomu potřebuje, kolik materiálu také spotřebuje a zda to musí dělat v prosté ordinaci, nebo na specializovaně vybaveném operačním sále. To se všechno tam spočítá. Někdy lépe, někdy hůře, někdy přesněji, někdy méně přesně. Z toho vypadne suma. Tato suma se dá do souhrnu těchto sum, což je jakýsi ceník zdravotních výkonů, kterému říkáme seznam výkonů. Tento ceník vzniká arbitrárně, to znamená počítají ho dohromady úředníci pojišťoven a zástupci lékařských organizací. Pak to kontroluje ministerstvo, nakonec to ministerstvo vydá vyhláškou, tento ceník. Je to cena navýsost regulovaná, kalkulovaná jako prostá nákladová cena, kde položka zisk prostě není. Můžeme diskutovat, jestli je to dobře, nebo špatně, ale takto je nastaven český systém zdravotnictví. Obdobně je nastaven celý systém zdravotnictví drtivé většiny států Evropské unie. Tudíž zřídím-li si obchodní společnost s cílem dostávat a generovat zisk, který mám právo samozřejmě použít někde jinde, a je to mé legitimní právo, proč bych nemohl, když mám obchodní společnost, zisk použít někde jinde, třeba v jiné podnikatelské aktivitě nebo pro svoji osobní spotřebu, tak se ptám, kde zisk může být generován, když v základním seznamu, tedy ceníku, podle kterého platí zdravotní pojišťovny, žádná položka zisk není.
Teď se na to opět podívejme. Na čem můžeme zisk generovat? Na tom, že tam je třeba počítáno, že práce lékaře trvá hodinu a lékař za to dostane 200 korun. Tak mohu třeba zisk generovat tím, že lékaři dám jen 100 korun a 100 korun si nechám jako zisk. Obdobně to mohu udělat s prací sestry. Ale obdobně to mohu udělat i se zdravotnickým materiálem, případně spotřebovanými léky. Je tam napsáno, že tam mám spotřebovat tolik a tolik dezinfekčních prostředků, mám to dělat na takových a takových přístrojích, které mají nějakou pořizovací cenu a odpisy. Tam všude já tedy mohu hledat určité položky a svým způsobem tedy okrádat zákazníka, protože na začátku je přesný kalkulační vzorec, který přesně stanoví, co zákazník má dostat. Kolik času lékaře, kolik sester tam má být, jaký druh materiálů a léků tam má být použit. Když tento prvotní doklad ignoruji a na něm "šetřím", tak na tom mohu generovat zisk. Tím pádem generuji zisk na tom, že jsem buď okradl pacienta, nebo okradl zdravotnický personál, v nejhorším případě obě dvě tyto skupiny, protože jsou to do jisté míry spojené nádoby.
Teď se dostáváme k další věci. Když čerpám peníze z veřejných prostředků a podnikám takto s veřejnými prostředky, měl bych být asi, a logicky se to nabízí, pod veřejnou kontrolou. Podívejme se, jakou veřejnou kontrolu nakládání s těmito veřejnými prostředky získanými z veřejného zdravotního pojištění umožňují obchodní společnosti. Prosím vás - žádnou. Tam je samozřejmě obchodní tajemství. Dneska není žádnou novinkou pro všechny, kdo komunikujete a víte něco o tom, jak fungují kraje, že ani krajská zastupitelstva a členové krajských zastupitelstev se prostě nedostanou k údajům o tom, jak nakupují, jak hospodaří jednotlivé akciové společnosti. Když se na to zeptají, tak je jim odpovězeno z úst hejtmanů, že je to tajné, že je to obchodní tajemství. Podnikání s veřejnými prostředky v akciové společnosti i stoprocentně vlastněné kraji je tajné vůči lidem ze zastupitelstva, tedy voleným zástupcům. To jsou běžné věci, se kterými se my dnes a denně setkáváme, že tam je tajeno všechno. Nedozvíte se, za kolik nakupují, jak nakupují, proč nakupují a co nakupují. Nemusí dělat ani výběrová řízení, protože je to obchodní společnost. Proč by obchodní společnost musela dělat nějaké výběrové řízení? Oni můžou nakupovat nejdražší položky, vždyť je to logické. Současně se ani nemáte šanci domoci k údajům o kvalitě péče. Opět, obchodní tajemství. Čistě záleží na libovůli toho majitele, zda něco zveřejní, či nikoliv, ale i když to zveřejní, tak vy nemáte vůbec šanci si zkontrolovat, zda je to pravda, protože nemáte právo vstupovat do obchodní společnosti. To je předmětem obchodního, čili v podstatě soukromého rozhodování majitelů, respektive statutárních orgánů. Podívejte se, jak statutární orgány jsou v krajích složeny. Vždyť si to vytáhněte, podívejte se na to. To je temné, neprůhledné, tam se může dít cokoliv. Možná i děje, možná také neděje, ale možná se bude dít.
Cílem, proč zavádět speciální úpravu veřejných neziskových organizací, je právě všechny tyto věci dostat pod veřejnou kontrolu, tedy finanční toky uvnitř těchto organizací, tento zákon to zná a umí. Tady jste to slyšeli, je to hospodaření s tzv. otevřeným účetnictvím - open book systém - kde v podstatě všechny položky musí být zveřejňovány na internetu, takže každý se může podívat, za kolik nakupují endoprotézy, za kolik nakupují knedlíky, za kolik nakupují úklidové a jiné služby.
***