(10.20 hodin)
(pokračuje Šimonovský)
Také s ohledem na skutečnost, že ve světě i v Evropské unii jsou již v provozu funkční nebo dílčí mikrovlnné systémy - Francie, Itálie, Španělsko, Austrálie, Chile, a další, národní systémy satelitní i mikrovlnné - Německo, Rakousko, Švýcarsko, tak jsme tuto výhradu neakceptovali.
Pokud se jedná o neexistující a chybějící legislativu, to určitě může být problém. Tato problematika je řešena v obchodních podmínkách a ve smlouvě o dodávce, které byly součástí zadávací dokumentace. Zde je zaveden pojem odložené účinnosti. To znamená, že smlouva je platná dnem podpisu, účinná však není dříve než nabytím účinnosti právních předpisů, přičemž účinností právních předpisů se rozumí datum uveřejnění ve Sbírce zákonů. S ohledem na požadavek rychlé realizace systému elektronického mýta vláda takto rozhodla i s rizikem, že bude účinnost odložena až do přijetí příslušné legislativy, protože jinak by nedokázala zvládnout část svého programového prohlášení, které vyhlásila. Cituji: Vláda připraví zavedení výkonového zpoplatnění silniční sítě pro vozidla nákladní dopravy v roce 2006 s cílem zajistit příjem… atd. - Myslím si, že jinak by nebylo vůbec reálné zavést do rutinního provozu tento systém od 1. ledna 2007.
Podmínky nastavené v zadávací dokumentaci byly vyvážené, objektivní, ale přiznávám, že byly i tvrdé a přísné. Stát se v uvedené dokumentaci snažil pokrýt maximální rizika spojená s projektem a učinil spoluodpovědným, a to pod finančními sankcemi, jak projektového manažera, tak generálního dodavatele. Pokud by si stát potenciální rizika nechal na sobě, zcela reálně mohlo dojít k tomu, že systém se mohl rozestavět, stát by měl náklady, ale nebyl by zprovozněn v požadovaných termínech. Viz příklad z Německa, kde jsme se hodně poučili, kde posun zprovoznění systému o 15 měsíců znamenal, že stát neměl žádné příjmy ani prostředky na zaplacení systému, neměl žádné výnosy a také se soudí s dodavatelem tohoto systému podle informací z veřejných zdrojů o 5 miliard eur.
Nyní poslední díl - práci hodnotící komise. My jsme vytvořili mimořádně přísné podmínky, tak abychom deklarovali, že jsme neporušili žádná ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek. Nabídky byly umístěny na chráněném pracovišti Ministerstva dopravy, kde byly pod dohledem 24 hodin. Pro členy komise byly v tomto režimu vyhrazeny místnosti, studovna s osobními PC. Tyto podmínky byly po celou dobu práce hodnotící komise, tedy dva měsíce pět dnů v týdnu, a studovna byla přístupná od 8 do 15 hodin. Většina členů komise využila tohoto času k velmi podrobnému studiu jednotlivých nabídek a porovnání nabídek mezi sebou. Členové komise měli také k dispozici experty, jak pracovníky projektového manažera, tak právní experty.
Hodnotící komise potom, a to je důležité, na zasedání 10. listopadu letošního roku posoudila nabídky podle § 61 zákona všech čtyř uchazečů. Konstatovala, že tři nabídky při posouzení nevyhověly. Hodnotící komise hlasovala o každém jednotlivém pochybení samostatně a též samostatně hlasovala o vyřazení každého z uchazečů ze zadávacího řízení. Zde znovu opakuji, že hodnotící komise byla meziresortní, tudíž případné podezření, že Ministerstvo dopravy nějakým způsobem ovlivnilo rozhodování komise, je podle mého názoru liché. Výsledky hlasování jsou uvedeny v notářském zápise.
Důvody vyloučení byly generálně následující. Uchazeči nedoložili požadované pojištění odpovědnosti, což je důležité zejména proto, pokud by nebyli schopni dostát své nabídce, tak podmínkou bylo pojištění do výše jedné škodní události 300 milionů korun. Někteří uchazeči nedoložili příslib bankovní záruky v řádné výši. Bankovní záruka byla na 5 % nabídkové ceny, tak aby bylo garantováno, že nabídka je realizovatelná v čase, který uchazeč nabízí. Někteří uchazeči se nevyjádřili k technickým parametrům, ačkoliv k tomu byli podle zadávacích podmínek povinni. Nebylo tudíž možné vyhodnotit, zda vůbec podmínky splnili. Některé nabídky obsahovaly zásadní nedostatky v technickém řešení, zejména nízká bezpečnost sítě, možnost narušení sítě pirátským vysíláním, pozměňování údajů, nemožnost měření efektivity výběru. Nabídka neobsahovala centrální skladování dat, a tudíž jakákoliv reklamace nebyla možná. Někteří uchazeči také nedoložili požadované certifikáty.
Hodnotící komise konstatovala ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek podle § 63 zákona, že po posouzení zbyla jen jediná nabídka splňující zadávací podmínky stanovené zadavatelem. Nabídky byly hodnotící komisí pouze vyřazeny a vítězná nabídka pouze doporučena podle § 65 zadavateli. Zadavatel, Ministerstvo dopravy, rovněž vyhodnotil splnění kvalifikací uchazečů podle § 39 zákona. Zadavatel musel v souladu se zákonem 40 vyloučit nabídky, kde došlo k nesplnění kvalifikačních kritérií. To znamená, že to není, jak jsem četl v tisku, nějaká libovůle Ministerstva dopravy nebo ministra dopravy, ale je to povinnost, která platí pro všechna výběrová řízení. Hodnotící komise ani zadavatel nemají jinou možnost než postupovat podle zákona.
Kvalifikační kritéria, která jsou uvedena v zadávacích podmínkách jako povinnost, tak byla následující. Někteří uchazeči nedoložili, říkám znovu. Je to zejména potvrzení o členství v profesní organizaci. Byly doloženy počty zaměstnanců, ale z dalších příloh vyplývají zcela jiné údaje. Je pravděpodobné, že uchazeči uvedli nepravdivé údaje a pravděpodobně se tak dopustili i správního deliktu. Uchazeč neprokázal celý rozsah významných služeb požadovaných zadavatelem a také někteří uchazeči nedoložili ve své nabídce požadovaný výpis z rejstříku trestů člena statutárního orgánu. Zde bych jen řekl, že z tohoto důvodu byl vyloučen jeden účastník, který se také dopustil stejné chyby v našem zadávacím řízení a i u zadávacího řízení ve Švýcarsku minulý měsíc. Pouze z tohoto důvodu byl vyloučen také ve Švýcarsku. U nás těch důvodů bylo podstatně více.
K datu 18. listopadu byla zpracována jednotlivá rozhodnutí, který byla následně na základě výše uvedených skutečností odeslána jednotlivým uchazečům. Tyto úkony provedl zadavatel poté, co seznámil se stavem zadávacího řízení také vládu České republiky. Také jsme samozřejmě potřebovali lhůtu pro technické dopracování příslušných rozhodnutí. Nerozhodovala vláda, jak jsem také četl v některých otevřených zdrojích, ale rozhodoval skutečně zadavatel.
Po doručení jednotlivých rozhodnutí následuje lhůta pro podání námitek. Ta už uplynula. My jsme vyřídili všechny tyto námitky. Pokud by nebylo zahájeno šetření úřadem dohledu, tak dojde k podpisu smlouvy, který je samozřejmě obligatorní a povinný podle § 66. V současné chvíli jsme obdrželi tři námitky. V každém případě jsme zpracovali návrh rozhodnutí. Já jsem toto rozhodnutí učinil. Ve všech případech zadavatel rozhodl o námitce podle zákona do deseti dnů od jejího přijetí.
K tomu, co jsem uvedl, mohu ještě konstatovat, že Ministerstvo dopravy jako zadavatel nemá v tuto chvíli jakoukoliv jinou možnost než postupovat naprosto v souladu se zákonem tak, jak postupovalo dosud. Neúspěšní uchazeči mohou podat námitky proti našemu rozhodnutí. Pokud nebudou souhlasit se způsobem, jak jsme o jejich námitce rozhodli, nebo já jak jsem rozhodl, tak mohou znovu v souladu se zákonem podat návrh k orgánu dohledu na přezkum postupu zadavatele. Jiná cesta není v tuto chvíli možná.
Mám informaci, že orgán dohledu obdržel dva podněty, nikoliv však návrhy na přezkoumání, to znamená, že podněty jen pro rozlišení mohou vést orgán dohledu k zahájení šetření z vlastního podnětu, ale nedostal však žádné návrhy na přezkoumání, které by byly povinné pro úřad dohledu, aby zahájil šetření.
***