(12.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Pokud jde o to, jestli je, nebo není tento návrh v souladu s ústavním pořádkem České republiky: Jsem přesvědčen, tak jako byl návrh z roku 1992 v souladu s ústavou, tak jako byl návrh předložený vládou v roce 1999 v souladu s ústavou, tak jako nakonec to platné ustanovení od roku 1920 do roku 1948 bylo v souladu s ústavním pořádkem Republiky československé, je i tento návrh v souladu Ústavou ČR, je v souladu s Listinou základních práv a svobod, a to i z toho důvodu, jakým způsobem u nás platí mezinárodní smlouvy.
Pokud jde o smlouvy, které jsem zmínil, zvlášť chci připomenout, že právo ES nezakazuje ani neupravuje nutnost zavedení institutu přiznání k majetku, upravuje pouze spolupráci jednotlivých členských zemí při efektivním a přesném vyměřování přímých daní a v boji proti daňovým únikům. Návrh tedy není v rozporu s právem Evropského společenství ani jinou mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána.
Předpokládaný finanční dopad jsem uvedl v důvodové zprávě. Řeknu tedy jenom krátce, že v prvním roce zavedení takové daně bude znamenat zvýšení nároků na náklady státního rozpočetu, a to cca 40 mil. korun při případném nárůstu cca do 250 pracovníků. Celkové výdaje na zvýšení počtu pracovníků finančních úřadů, finančních ředitelství a správu této majetkové daně, včetně softwarových a hardwarových věcí, budou činit cca 70 mil. korun. Výnos z tohoto majetku podle mého soudu výrazně převýší náklady státu. Na zpracování údajů můžeme využít současné přístupy, které jsou ve správě daní a poplatků. Náklady na tiskopisy nepřevýší dva miliony korun. Nakonec takový odhad měla i vláda v roce 1999.
Dále je třeba počítat se zajištěním prostor pro archivaci přiznání, včetně trezorů a jejich utajení, a to vzhledem k mimořádné citlivosti údajů a pro jejich ochranu. Specifická ochrana osobních dat bude zajištěna ve smyslu paragrafu 24 zákona o správě daní a poplatků. Fiskální účinek lze tedy očekávat v roce 2008, nikoliv v roce 2007. V nejbližších letech inkaso z doměrků zřejmě nepokryje náklady spojené s přiznáním majetku.
K jednotlivým částem bych se vyjádřil případně až po obecné rozpravě nebo v rozpravě, která bude vedena ve výborech Poslanecké sněmovny. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. A nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Libor Ježek.
Poslanec Libor Ježek: Děkuji. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, předložený poslanecký návrh obsahuje celou řadu legislativních i věcných nedostatků. Za ty nejzávažnější považuji velmi nedostatečnou návaznost na ostatní právní předpisy, které s touto problematikou souvisí, nedostatečné správné vymezení pojmů, které s touto problematikou souvisí a které samozřejmě mohou vést k oněm právním kličkám, které by opět umožnily se tomuto přiznání vyhnout. Velmi nedostatečně je i definována například uznatelnost případných nákladů k oněm příjmům, které mají podléhat tomuto přiznání. Vláda šla ve vyjádření a specifikaci nedostatků ještě dále a ve svém stanovisku předložila celou řadu dalších nedostatků tohoto zákona, které ji vedly k jejímu stanovisku, a to nesouhlasnému s tím, aby Poslanecká sněmovna tento návrh zákona dále projednávala.
Předkladatelé uvádějí, že roční náklady na správu tohoto institutu majetkových přiznání budou 130 mil. Předkladatelé dále pravdivě uvádějí, že nejsou schopni vyjádřit, kolik milionů, jakou finanční částku bude mít tento institut majetkových přiznání přínos pro státní rozpočet, a samozřejmě může se blížit i nule. Potom tu máme návrh zákona, který ročně předpokládá 130 mil. náklad a nulový přínos do státního rozpočtu.
Co s tímto zákonem dále? Po roce, po dvou můžeme zjistit, že jeho účinnost je skutečně nulová. Pak jsou dvě varianty - tento zákon zrušit s dodatkem, že tento experiment nás stál dvě stě, tři sta milionů, nebo zvýšit účinnost tohoto zákona, a to jedině snížením oné desetimilionové hranice na částku například jednoho milionu korun. Potom ovšem je třeba dodat, že by se týkal nikoliv zanedbatelné části českého národa, ale minimálně poloviny českých domácností, které by okamžitě spadly do povinnosti podávat majetková přiznání. Otázkou ovšem zůstává, zdali by se přínos pro státní rozpočet snížením této hranice zvýšil. Lze předpokládat, že by i nadále byl nulový, nicméně náklady by se několikanásobně zvýšily, takže jediným účinným nástrojem, výsledkem tohoto zákona, může za dva, tři, čtyři roky být pouze to, že státní úředník bude mít legální pravomoc navštěvovat české domácnosti a získávat a kontrolovat informace ze soukromí českých občanů.
Já osobně se domnívám, že stávající existující rejstříky - vzpomeňme katastr nemovitostí, rejstřík motorových vozidel, obchodní rejstřík nebo již existující finančně analytický útvar Ministerstva financí, který má řadu informací, pokud je ovšem umí správně vyhodnotit a v pravý čas použít - dávají správci daně dostatečnou možnost takovéto majetkové přiznání si v rámci úpravy vlastního softwaru a návaznosti na ostatní rejstříky již existující v rámci státní správy sám sestavit a pracovat s možnými daňovými úniky daleko efektivněji než touto velmi administrativně náročnou a výsledkově velmi pochybnou cestou.
Já se domnívám, máme-li skutečně snahu hledat nástroje omezující daňové úniky, tak bychom měli hledat nástroje, které jsou účelné, nikoliv předvolebně účelové, a nedoporučuji Poslanecké sněmovně dále se zabývat tímto návrhem zákona a v obecné rozpravě přednesu návrh na zamítnutí.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji za zpravodajskou zprávu a nyní otevírám obecnou rozpravu, do které mám jednu písemnou přihlášku, a to pana poslance Miroslava Grebeníčka, kterému udílím slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená a milá paní předsedající, dámy a pánové, jednáme-li teprve nyní, na počátku roku 2006, o návrhu zákona o přiznání k majetku, pak budeme-li poctiví k občanům, musíme přiznat, že se tak děje se zpožděním dobrých 15 let, protože takový zákon, který by čelil rozsáhlé hospodářské kriminalitě a s ní spojené, dneska už bezbřehé korupci i silnému organizovanému zločinu, měl být přijat už dávno. Nikoliv náhodou si přijetí takového zákona do svého volebního programu před čtyřmi lety dali jak dnes opoziční Komunistická strana Čech a Moravy, tak také v současné době vládnoucí Česká strana sociálně demokratická. Obě tyto strany mají dnes ve Sněmovně 111 hlasů, tedy dostatek k tomu, aby takový zákon, mluvíme-li o poctivém plnění slibů daných voličům, mohl být přijat.
***