(18.50 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Ano, kolegyně a kolegové, je mojí povinností o tomto návrhu nechat hlasovat, a to bez rozpravy. Já vás všechny odhlásím a prosím, abyste se znovu přihlásili svými identifikačními kartami.
Budeme hlasovat o návrhu pana poslance Pavla Kováčika, všichni jsme ho slyšeli.
Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, prosím, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 91 z přítomných 101 poslanců pro hlasovalo 65, proti 24. Tento návrh byl přijat.
Nyní tedy podle přihlášek se o slovo přihlásil ministr zdravotnictví pan David Rath, poté vystoupí s přednostním právem pan zpravodaj. Já jenom vyjmenuji, kdo je do obecné rozpravy ještě přihlášen - poté vystoupí pan poslanec Jiří Pospíšil a to jsou všichni, kdo jsou přihlášeni do obecné rozpravy.
Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zdravotnictví ČR David Rath: Paní předsedající, dámy a pánové, samozřejmě je svobodným právem vyjadřovat jakýkoli názor, ale je mi skutečně velmi líto, že drtivá část této diskuse se nevede o tom, která nemocnice a proč poskytuje lepší péči a jaké k tomu má podmínky, ale hlavně o tom, komu patří majetek, co udělá s tím majetkem, jak s ním může nakládat, a jaksi ten hlavní důvod, proč ty nemocnice existují, tedy léčení pacientů, se nám vytrácí. Já z té diskuse mám pocit, že nemocnice jsou hlavně - a ředitelé nemocnic jsou nějakými správci majetku a osobami, které vydělávají zisk, a nikolivěk lidmi, kteří jako dobří správci něco spravují proto, aby se v těch nemocnicích mohli léčit lidé.
K těm některým otázkám. Kvalita péče, výroční zpráva. Kdybyste si, paní poslankyně, prostřednictvím předsedající, přečetla lépe ten zákon, tak zjistíte, že kontrolu kvality zdravotní péče provádí též Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s příslušnými komorami, postupuje podle zákona o kontrole. Odborná hlediska - podtrhuji odborná hlediska - pro posouzení kvality péče a metodiku kontroly kvality péče stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou vydanou atd., to je § 14 odst. 5. Čili je přesně řečeno, jakým způsobem se ta kontrola kvality provádí a jak je metodicky určena.
Dále. Trochu mě mrzí, že nepřejete zdravotníkům slušné mzdy. Bohužel musím konstatovat, že všechny nemocnice se pohybují ve stejném ekonomickém prostředí. V tom mi musíte dát zapravdu. Každá nemocnice v této republice se pohybuje ve stejném ekonomickém prostředí. Někdo tvrdí, že ve špatném, někdo tvrdí, že v méně špatném, prostě v takovém, v jakém je. A je zvláštní, že nemocnice srovnatelné - některé vykazují dlouhodobě zisk, některé dlouhodobě hospodaří vyrovnaně, a je jich většina. Mohu vám říci, že v této chvíli zisk a vyrovnané hospodaření vykazuje nějakých 80 % nemocnic. Tak zase ten systém asi není tak úplně špatný. Jsme svým způsobem trošku dokonce i světovou, evropskou raritou. Drtivá část těchto nemocnic, minimálně 30 %, 40 % z nich, možná i nadpoloviční většina, vyplácí platy podle zákona 143, a mohu vás tady ubezpečit, že podle statistiky mzdy v těchto nemocnicích jsou u lékařů o 4000 Kč vyšší, u zdravotních sester zhruba o 2 až 3 tisíce Kč měsíčně vyšší než ve srovnatelných nemocnicích soukromých, případně krajských, které nevyplácejí mzdy podle tohoto zákona. Srovnáte-li hospodářské výsledky těchto dvou skupin, jsou tam jisté rozdíly, ale dovolím si tvrdit, že nesignifikantní. To znamená, že v obou skupinách jsou nemocnice, které hospodaří se ziskem, vyrovnaně i s drobnou ztrátou. Takže jediným výsledkem této statistiky, který aspoň mně vypovídá o chování, je ten, že v těch nemocnicích, kde nemusí platit těm zdravotníkům takové mzdy, prostě jim je neplatí. A podle mých osobních zkušeností vám také mohu říci, že v těchto nemocnicích, nebo alespoň v těch, které já znám, pracuje nižší procento kvalifikovaných zdravotníků a je tam daleko vyšší fluktuace. Nechci tvrdit, že ve všech, ale v řadě těch, které znám.
Ptáte se, jak je možné v tom zákoně chtít nechat rozhodovat ministerstvo o počtu lůžek, spádové oblasti, o přístrojích. Ptám se vás: Víte vůbec, jak je to dnes? Kdo o tom rozhoduje? Nebo to přišlo odněkud shůry? Samozřejmě že dnes máme také mechanismus - o přístrojích samozřejmě také rozhoduje ministerstvo. O počtu lůžek spolurozhoduje také ministerstvo s absolutním vetem a rozhodovací pravomocí zdravotních pojišťoven. Proč si myslíte, že zdravotní pojišťovna rozhoduje spravedlivěji a lépe a ve větší prospěch pacienta než ministerstvo? Není náhodou naopak zdravotní pojišťovna tak trochu ve střetu zájmů? Myslíte si, že zájem úředníků zdravotních pojišťoven je, aby pacienti dostávali co nejlepší, nejširší a nejdostupnější péči? Jistě, možná některých ano, pokud jsou slušní lidé. Ale jak je motivována zdravotní pojišťovna? Hospodařit přece s nějakým přebytkem, ziskem. Takže ne na kvalitě péče a dostupnosti péče pro své klienty, ale na svém hospodářském výsledku. Proč by tedy Ministerstvo zdravotnictví, které určuje spádovou oblast, přístroje a počty lůžek, mělo rozhodovat hůř než zdravotní pojišťovna! Tomu nerozumím. Bral bych obavu, že Ministerstvo zdravotnictví bude víc hledět na dostupnost, kvalitu péče a možná někdy přestřelí, takže třeba ta zdravotní pojišťovna nebude na to mít peníze a budeme muset jednat o tom, jak se to dofinancuje. Tomu argumentu bych rozuměl. Ale rozhodně, nezlobte se, já jako pacient budu radši, když o vybavení nemocnice bude rozhodovat ministerstvo než zdravotní pojišťovna. A hovořím s vámi ze svých patnáctiletých zkušeností z reálného života. Ne o vašich snech, představách a dojmech, ale o realitě.
Žijeme v reálném, a ne snovém světě. Prosím, zjistěte si něco o tom, jak ten svět funguje, a nehovořte o tom, jak si myslíte ve svých snech, že by bylo dobře, kdyby fungoval. Já mám také svoje sny, ale především se musím pohybovat v reálném světě a reagovat na reálný svět. A v tomto reálném světě je za dodržení ústavního práva na dostupnou péči pro všechny občany odpovědnost jednoznačně na státu, tedy na Ministerstvu zdravotnictví. Ne na majiteli nemocnice. Ne na zdravotní pojišťovně. A kde je zase větší právo, ptám se. Je větší právo pacienta na to, mít dostupnou nemocnici, kde ho ošetří, když je mu skutečně zle, a toto právo mu zajistí stát prostřednictvím ministerstva, anebo je větší právo majitele nemocnice, si ji dát tam, kam on chce a dělat to, co on chce, aby co nejvíc vydělal! Je potřeba na tyto otázky si umět odpovědět.
Otázka je v paragrafu 1 a ambulancí. Prosím vás, opět je odpověď jednoduchá. Ten paragraf říká, že nemocnice veřejná nezisková zajistí ambulantní péči, pokud není zajištěna ve spádové oblasti jinak. Je to logické, ta nemocnice je základ. Čili když ten pacient nenajde ošetření jinde, je povinností té nemocnice to ošetření mu zajistit. Ale myslíte si, a to je opět jiné vidění světa - já nesouhlasím s tím, aby zdravotnické zařízení, které požívá daňových výhod, a veřejné neziskové zdravotnické zařízení požívá daňových výhod, bylo takto zvýhodněno proti o kousek dál stojící ambulanci.
***