(15.40 hodin)
Poslanec Petr Bratský: Já dám už jenom krátkou doplňující otázku. Pan ministr je samozřejmě známý tím, a včerejší debata nám to ve Sněmovně potvrdila, že on uznává jenom nestátní nezisková zařízení jako to pravé, zřejmě právě podle toho modelu na polštáři státních peněz si budou moci nemocnice, které z vybraných 80 nebo případně 90, když se některé další připojí, budou moci chodit do ztrát, třeba i výrazných, protože se vždycky zdůvodní, proč stát nebo někdo jiný, možná i zřizovatel, poté bude nucen tyto ztráty uhradit.
Je ale zajímavé, že právě tato nemocnice, jak jste mi před chvílí řekl, která má stomilionový dluh, před dvěma lety převzala závazek za svého vrcholného manažera, který studuje, studuje velmi zvolna, jak se ukazuje, a jeho řízení vede často do ztrát, možná i zdůvodněných, uznávám, že to tak je.
Proto mě mimochodem udivilo to vaše vyhodnocení péče některých nemocnic, protože právě případ, který jste před chvílí zmiňoval, hovoří o tom, že takové hodnocení dělat odpovědně nelze, protože mnohé nemocnice bohužel musí přijmout třeba dlouhodobě nemocné pacienty, protože jedině ony v republice na to mají některá zařízení a nelze ani ty fakultní nemocnice mezi sebou porovnávat s ohledem na to, kde jsou resortně uloženy. Proto třeba moravské nemocnice byly výrazně nejhorší, protože pochopitelně na té Moravě jsou jediné, které takovou péči musí poskytovat. My to ale dávno víme, takže nás to velmi udivilo, to vaše hodnocení.
Já se domnívám, že pan Pohanka by si čestně své studium měl zaplatit ze svého, jako to dělá spousta jiných lidí, kteří se ve svých oborech chtějí vzdělávat při platech, které mají. Určitě by to mohl dokončit. A já bych mu to velice přál, aby úspěšně dokončil studium.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě prosím pana ministra.
Ministr zdravotnictví ČR David Rath: K meritorní věci. Já jsem o té věci nerozhodl, jestli bude, nebo nebude studovat, takže já se k tomu vyjadřovat dál nebudu.
Ale ještě k té nemocnici, abych to dokončil. Víte, ono bohužel, jak jsem byl v Brně a mohl porovnávat hospodaření sv. Anny s Centrem kardiovaskulární chirurgie, tak zjistíte takové zvláštnosti, že třeba Centrum kardiovaskulární chirurgie nebere ve státní fakultní lékárně své léky, kde ta marže v podstatě končí v rámci areálu, ale bere léky naproti přes ulici v soukromé lékárně, kde musí platit určitou marži. Díky i určité nevyváženosti ve výkonech Centrum kardiovaskulární chirurgie na sebe stáhlo podstatnou část lukrativních kardiologických pacientů a vykazuje trvale zisk, zatímco na stejné chodbě existující fakultní nemocnice, jak říkám, která musí přebírat spoustu nelukrativních věcí, tak se dostává pak do ztráty. Jsem přesvědčen, jak jsem ta čísla viděl, že když tato zařízení spojíte tak, aby někdo nemohl vyzobávat jenom rozinky a soustřeďovat se jenom na lukrativní výkony, tak si myslím, že v tu chvíli, jak jsem mohl ta čísla porovnat, by sv. Anna končila vyrovnaně.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To je pravděpodobně konec této interpelace. A můžeme přejít k další, to je interpelace paní poslankyně Aleny Páralové, opět na ministra Davida Ratha, ve věci oněch úhrad potravin pro fenylketonurii. Prosím.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji. Vážený pane ministře, já zde nebudu opakovat interpelaci, kterou jsem již přednesla při interpelacích na pana premiéra. Vy jako lékař jistě jste s touto problematikou obeznámen a vzhledem k tomu, že lidé, kteří mají dítě s fenylketonurií, maminka musí zůstat doma na příspěvku při péči o osobu blízkou alespoň do šesti let. Jestliže rodina má více dětí, tak tyto rodiny rozhodně nejsou milionáři, jako jsou lékárníci, o kterých jste to dnes prohlásil na tiskové konferenci.
Ráda bych se vás zeptala, jak chcete řešit tuto situaci, zda ji chcete řešit. Prostě chtěla bych znát váš názor na problematiku hrazení dietních potravin pro fenylketonuriky a celiatiky. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pane ministře.
Ministr zdravotnictví ČR David Rath: Pane předsedo, dámy a pánové, samozřejmě každé onemocnění je extrémně nepříjemnou záležitostí nejenom pro toho člověka a pro jeho rodinu, ale je často i ekonomickou zátěží. Systém, který je u nás nastaven, se snaží a je nastaven na logice, že na jakékoliv onemocnění je k dispozici určité základní spektrum léčivých látek, v tomto případě potravin, které ti lidé mohou jíst, aby zůstali na světě a ještě bez větších problémů.
Samozřejmě že výrobci většinou přicházejí se stále novými a novými věcmi, zde jsou to zvláštní potraviny, které různě kombinují, dochucují, takže celé spektrum v rámci výroby je velmi široké. Taktéž tomu odpovídá i cenové spektrum. V tuto chvíli mám k dispozici údaj, že máme zhruba čtrnáct plně hrazených preparátů, které náleží mezi potraviny pro zvláštní lékařské účely pro pacienty s fenylketonurií. Je to čtrnáct různých druhů, ze kterých mohou vybírat a pokrývají to základní spektrum. Já sám jsem byl přítomen diskusím, protože ono se to netýká jen těch nejmenších dětí, ale ony jak dorůstají, tak tuto dietu stejně musí držet dál, tak pak se to týká různých speciálních výrobků, různých tyčinek, které jsou různě dochucovány, protože samozřejmě co si budeme povídat - ty děti jsou hendikepované, a ono být odkázán na určité základní spektrum potravin, tak se za chvilku těm dětem přejí, nehledě k tomu, pohybují se v normálním kolektivu, kde děti mohou jíst a pít, co je napadne, a tyto děti v jejich věku jsou omezeny.
Problém ovšem je, že přestože těch čtrnáct plně hrazených výrobků pokrývá základní potřeby, tak toto není věc vůbec levná. Částka na jednoho fenylketonurika na rok placená z veřejného pojištění je někde mezi 100 až 200 tisíci ročně. Naštěstí těch lidí není extrémně mnoho, takže se to dá utáhnout. Ale každé rozšíření na nějaký výrobek, v uvozovkách, s jinou chutí nebo jiným designem nebo s jiným způsobem použití, jak říkám, ty různé tyčinky a další věci, které se vyrábějí pro tyto postižené spoluobčany, znamená další a další náklady. My umíme v tom systému samozřejmě hradit i ty věci nákladnější, ovšem víte, že máme deficit ve Všeobecné zdravotní pojišťovně deset miliard, a v okamžiku, kdy nebude vyřešena zdrojová stránka zdravotního pojištění, tak se obávám, že rozšiřování spektra nad těch čtrnáct plně hrazených druhů léčivých potravin, resp. potravin pro zvláštní lékařské účely, budeme rozšiřovat velmi obtížně.
U celiatiků je to ještě složitější, tam v podstatě to vyžaduje ne tak speciální potraviny, ale upravené potraviny, s vyřazením mouky, a kombinuje se to hlavně z kukuřičných výrobků apod. Ty jsou často dražší než obdobné potraviny běžné. V podstatě tady máme jedinou šanci - využít zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, který říká, že jestliže zdravotní stav občana vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování, částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana stanovená zvláštním zákonem se při posuzování sociální potřebnosti zvyšuje měsíčně o částku, kterou pro jednotlivé typy diet stanoví Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou č. 308/2003, kterou se stanoví částky, o které se pro účely sociální potřebnosti zvyšuje životní minimum osob. Čili pro osoby, které jsou sociálně potřebné, je zde toto řešení. Pro osoby, které mají na to peníze, tam nutno konstatovat, že jsou odkázány skutečně na potraviny, které se pohybují na o něco vyšší cenové hladině.
***