(16.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Ústředním orgánem státní správy v oblasti ochrany ovzduší ozónové vrstvy atd. je Ministerstvo životního prostředí. Stanovisko tohoto ministerstva bylo uvedeno ve zmíněném vyřízení jakožto podklad pro přípravu odpovědi na interpelaci. Dále Ministerstvo životního prostředí uvádí, že na jeho odboru ochrany ovzduší není řešena problematika týkající se vyhodnocení vlivu troposférického ozónu na kulturní rostliny se zřetelem na citlivost jednotlivých druhů rostlin.
K otázce týkající se možnosti prominutí popovodňových úvěrů byla vyžádána informace od PGRLF, kde je podrobně specifikováno, proč tento fond není oprávněn dlužníkovi povodňové půjčky prominout. V zásadě tak zmíněný fond učinit nemůže, neboť tento dlužník nesplnil podmínky pro takový postup stanovený usnesením vlády ze dne 24. 2.
Závěrem k této interpelaci lze uvést, že Ministerstvo zemědělství podle svého stanoviska tedy nemůže nabídnout konkrétní pomoc.
Tak to je, řekl bych, čistě úřední přístup. A já bych chtěl panu poslanci slíbit, že se na to ještě zaměřím. Říkám otevřeně, že je tam pro mě celá řada neznámých, pochopitelně jak v té odborné stránce té celé věci, tak i v pravidlech toho fondu při poskytování a zejména vracení půjček. Nicméně zdá se mi po tom, co tady pan poslanec říkal, že je potřeba se na to znovu podívat, a to tak trochu i z lidského hlediska. Doufám, že to lidské hledisko ovšem nebude v rozporu s nějakými předpisy. Takže, pane poslanče, zhruba během týdne, myslím si, budu vědět odpověď, zda je možné s tím něco dělat, nebo ne.
Můžeme samozřejmě o tom ještě dlouho vést debatu. Já tady mám připravený fascikl kolem toho. Pročetl jsem to, ty nejpodstatnější věci. Myslím si, že budeme hledat cestu k tomu, abychom se vyhnuli úřednímu šimlu.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu předsedovi vlády. Vystoupí pan poslanec Opálka.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji. Chtěl bych konstatovat, že mně opravdu nejde o mediální zviditelnění nebo schvalování či neschvalování něčeho, co nerozhodne o tom, jestli ta firma bude prosperovat dál, nebo půjde do krachu. Vítám tedy vstřícný krok - že se bude v této oblasti ještě dále činit. A děkuji dopředu, že dobrý výsledek ochrání nejen inženýra Práška, ale i další podnikatele v této oblasti.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám, pane poslanče. Rozumím tomu, že souhlasíte s odpovědí. (V sále je málo poslanců.)
Dámy a pánové, teď jsme v obvyklém problému, který se zpravidla řeší tak, že se konstatuje, že je navržena souhlasná odpověď, že se o ní dá hlasovat v patřičném termínu. Já ten termín vidím jako zítra ráno, poté co prožijeme tu každodenní příležitost zase změnit schválený pořad schůze. Potom bychom hlasovali o odpovědích na interpelace a pak se pustili do třetích čtení. Přerušuji tedy projednávání této interpelace s tím, že hlasovat budeme zítra ráno. Děkuji za pochopení.
A druhou interpelací, kterou se budeme zabývat, je interpelace poslance Miloslava Kučery ve věci problematického naplňování zákonem stanovených kvalifikačních předpokladů pracovníky Státní rostlinolékařské správy. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako sněmovní tisk 1210. Slova se ujme pan poslanec Kučera.
Poslanec Miloslav Kučera: Děkuji za slovo. Vážený pane premiére, dámy a pánové, v září loňského roku jsem se obrátil na premiéra vlády s písemnou interpelací ve věci problematického naplňování zákonem stanovených kvalifikačních předpokladů pracovníky Státní rostlinolékařské správy. Dle všech informací, které se ke mně dostaly, jsem nabyl přesvědčení, že na tomto úseku docházelo k obcházení zákona a k utrácení nemalých státních finančních prostředků bez právního důvodu. Obrátil jsem se s tímto podezřením na právníky a ti mi opodstatněnost mého podezření potvrdili. Proto jsem zadal právníkům zpracování právního rozboru této problematiky a tento právní rozbor jsem formou přílohy v rámci písemné interpelace předal premiérovi. Celá interpelace má tedy 23 stran vesměs velmi hutného právního textu.
Odpověď předsedy vlády mě velice zklamala. A to je ten hlavní důvod, proč ji dnes budeme projednávat.
Dovolte mi, prosím, abych vás velmi stručně seznámil s danou problematikou. Zákon o státní rostlinolékařské péči si napsali vedoucí pracovníci Státní rostlinolékařské správy. A samozřejmě tím pádem i k obrazu svému. Kromě jiných oblastí si tam velice zištně ošetřili i celou personální politiku tak, aby sami byli prakticky nedotknutelní a aby plně ve svých rukou měli i neomezené možnosti ve výkonu personální selekce v přijímání nových pracovníků a uznávání možnosti, zda setrvají ti stávající. To proto si navrhli a nechali schválit nesmyslně tvrdé požadavky na vzdělání jako limitní předpoklad pro výkon práce rostlinolékaře. Pro sebe jako údajně dlouhodobé pracovníky si navrhli jako podmínku osm let práce v oboru, a tím pádem bez další nutnosti jakéhokoli vysokoškolského vzdělání v oboru rostlinolékařství, a dokonce i bez jakékoliv nutnosti toto vzdělání si třeba i doplnit nebo absolvovat třeba i nějaký doškolovací kurs či něco podobného.
My jsme byli proti takto nastavenému tvrdému limitu ve vzdělání. Poukazovali jsme na to, že jej splňuje jen několik málo jedinců v celé dlouhé struktuře pracovníků Státní rostlinolékařské správy. Poukazovali jsme i na to, že nebude možné zákon dodržovat, aniž by to mělo katastrofální dopad na funkčnost Státní rostlinolékařské správy. A pokud by se neměla nabourat funkčnost Státní rostlinolékařské správy, musel by se zákonitě zákon začít obcházet.
Evropská unie po nás nic podobného nechtěla. Přesto si to páni navrhovatelé ze Státní rostlinolékařské správy prosadili a řada z vás poslanců a poslankyň tady v sále toto podpořila.
Na to, aby se z této pasti nesmyslně tvrdého limitu ve vzdělání stal nástroj na personální čistku a selekci ve výběru pracovníků, měli totiž tito pánové připraven jakýsi systém doškolování. Doškolování u vysokých škol v Praze a Brně. A objednali si tyto kursy rostlinolékařství, které měly dvouletý charakter. Vybraným pracovníkům toto doškolení nabídli. A pak je také samozřejmě i donutili jej absolvovat. Toto odborné školení ale nepřineslo absolventům žádný akademický titul. To jen vedoucí pracovníci svým podřízeným tvrdili, že jde o postgraduální studium, bez kterého nemohou ve Státní rostlinolékařské správě pracovat. Prakticky tato šílenost probíhala osm let. Po osm let byli pracovníci proškolováni a Státní rostlinolékařská správa ze státních peněz tato školení platila, a to včetně cestovních výloh, aniž by to mělo jakýkoliv vliv na splnění velmi tvrdých kvalifikačních požadavků stanovených v zákoně o státní rostlinolékařské péči.
***