(11.50 hodin)
(pokračuje I. Šedivá)
Ve své podstatě se jedná o materiál, který je nehořlavý, takže je potřeba zajistit jeho dostatečnou separaci z komunálního odpadu a další zpracování, nejlépe materiálové. V této chvíli nastávají v praxi problémy, neboť legislativně je možno ukládat vznikající kompost z biologicky rozložitelných odpadů na zemědělské půdy ve třídě kvality 1, což je samozřejmě problém v momentu, kdy tato kvalita není dosažena, protože ukládání kompostu na nezemědělské půdy či úprava povrchu či rekultivace nejsou legislativně umožněny. Tento méně kvalitní odpad by se měl ukládat správně na skládku, což je samozřejmě nonsens, kterému je třeba ve vztahu k chování, které odpovídá chování řádného hospodáře, víceméně zamezovat.
Právě proto se snažíme zajistit zmocněním zákona přípravu vyhlášky, která by další možnosti využití kompostu měla umožnit zlegalizovat. Vedle toho by měl být přímý kladný dopad na využití kompostu v obecné rovině, protože naší snahou je i umožnit výstavbu drobných, lokálních, obecních kompostáren za nižší investiční peníze, tak jak je tomu momentálně například na Slovensku, a tím zajistit kompost, který by se mohl uplatňovat v městské či obecní zeleni přímo na místě bez jakýchkoliv transportů a legislativních omezení.
Je třeba říci, že problémy, které v této oblasti odpadu jsou, měly být řešeny dle usnesení vlády z 5. ledna 2005 novelou zákona o odpadech s termínem předložení do vlády Ministerstvem životního prostředí v prosinci roku 2005. Konkrétní specifikace okruhu řešení - byly zde čistírenské kaly, což je ovšem podmnožina biologicky rozložitelných odpadů. Práce expertů v oboru probíhaly dlouhodobě pomocí vědeckých výzkumů, grantů pod dohledem Ministerstva životního prostředí, takže předpokládám, že znění, které bylo předkládáno touto novelou, bude doplněno ze strany Ministerstva životního prostředí v patřičné době vyhláškou tak, aby v praxi se tato novela mohla velmi rychle uplatnit.
Podpora pro tuto část novely vychází i z toho, že dnes schválené plány odpadových hospodářství krajů, obcí a měst s budováním kompostáren počítají a právě nedostatečný legislativní rámec někdy jejich rozvoj brzdí. Prováděli jsme pomocí představitelů zpracovatelů realizačního programu zaměřeného na vyžití biologicky rozložitelného odpadu anketu mezi obcemi. Setkali jsme se jenom s příznivým ohlasem na to, aby tato problematika řešena byla.
Tolik k této části.
Problematičtější je část, která se týká druhotné suroviny. Tato část novely se snaží udělat pouze malý, drobný krůček k zjednodušení a racionálnějšímu řešení problému. Ve své podstatě ovšem je zakopaný pes v definici odpadu, který (?) byl přijat. Při jakékoliv výrobě vzniká kromě výrobku ještě další kategorie, odpad, kterého je třeba se buď zbavit, či ho jinak využít. Například je možno tuto část vracet do výroby či jako definovanou surovinu prodat. To znamená, že podle zákona se jí objektivně nezbavujeme a neměla by být proto vnímána jako odpad, tak jak to vyplývá z definice odpadů. Kolem toho jsou ovšem legislativní spletitosti nejen na úrovni výkladu ze strany Ministerstva životního prostředí či Ministerstva průmyslu a obchodu, ale poukazuje se i na příslušnou směrnici Evropské unie a rozsudky Evropského soudního dvora.
Tato problematika je ve své podstatě tak těžce řešitelná a těžce je možno získat konečné stanovisko, že je třeba se velmi pečlivě zabývat tím, co je momentálně z naší novely reálné vyřešit a co nikoliv. Je pravda, že definice, která byla předložena, je ze strany Ministerstva životního prostředí oficiálně odmítána. Stejně tak ale je pravda, že názory na to jsou ze strany praxe příznivé a ze strany odborníků, kteří se legislativním procesem v této oblasti zabývají, ne zcela jednoznačné, a tím pádem je i pro předkladatele velmi těžké v této oblasti zaujmout jednoznačné stanovisko.
Například ve stanovisku vlády se pravilo, že přijetím této definice druhotné suroviny by se musely úplně jinak nastavit systémy sběru, výkupu či využívání odpadů. Tyto výtky vlastně směřovaly k ohrožení fungování Ekokomu, což ovšem ze strany předkladatelů si myslím, že mohu odmítnout, protože tam dochází vlastně k nepochopení. Bylo by v tomto případě možno očekávat vrácení jako suroviny do výroby pouze garantované, kvalitně vyseparované odpady, které by vlastně ve své skutečnosti byly druhotnou surovinou, odpady nebyly a nebyly by smluvně zajištěny i přes garanci kvality.
Problém ovšem je v tom, že jsem si vědoma toho, že v různých oblastech by aplikace této definice mohla být i zneužita, takže problém, který je s tím spojený, je pro předkladatele obtížně uchopitelný právě v této chvíli, protože navíc je třeba přiznat, že tento problém je řešen i v Evropské unii, a to dlouhodobě. Vzhledem k tomu, že tato novela byla předkládána někdy v srpnu loňského roku, došlo k vývoji, který je momentálně ze strany Evropské unie posunut do možnosti tyto problémy i vyřešit. Těžko ovšem říci, v jaké rovině časové.
10. 1. 2006 předložila Evropská komise k projednání Radě ministrů tzv. strategii prevence a recyklace, včetně návrhu novely směrnice 75/442, což je vlastně obdoba našeho zákona o odpadech. Zde se právě s vyjasněním definic počítá. Všechna opatření, která by měla být definována touto strategií, by v zákoně měla směřovat do podpory recyklace a vytvoření lepšího právního prostředí právě pro recyklační činnosti. S tím souběžně tedy souvisí i tematika životního cyklu výrobku a optimalizace využití zdrojů, tedy i druhotné suroviny. Podobným způsobem se k tomu vyjadřovala příslušná komise, která jednala na úseku Úřadu vlády, která se také přikláněla k tomu, že je třeba definici zavádět, nicméně právě v kontextu s Evropskou unií.
Vzhledem k těmto skutečnostem, které jsem předeslala, tak očekávám, že pokud bude tato novela propuštěna do dalšího čtení, že se příslušný podvýbor a výbor bude touto problematikou zabývat s tím, že celou záležitost uzavře s tím, že bude nutno se zaměřit na to, jestli námi navržená cesta k cíli vede, či nevede, jestli jsme schopni se shodnout na nějakém vhodném doplnění, které by umožnilo nezneužít toho, co je předkládáno.
***