(15.20 hodin)
(pokračuje Říman)

Neztotožňujeme se tedy se stanoviskem předchozí zprávy, která konstatuje, že cena 10,8 mld. odpovídala, jak cituji i z přehledu předběžné ceny, reálným možnostem společnosti Unipetrol.

Stejně tak se neshodujeme v konstatování, že cena dosažená u druhé privatizace byla odpovídající, neboť je nutno konstatovat, že vzhledem k onomu zúžení soutěže díky rozhodnutí vlády 21. ledna 2004, kdy do závěrečného kola, kdy už se dávaly závazné nabídky, postoupily pouze tři firmy, tak lze o tržní ceně hovořit vskutku jen obtížně. Zvlášť pokud by se dalším vyšetřováním potvrdil fakt sdělený komisi některými svědky, ale nejenom svědky, ale je to zase i písemných materiálech, že firma MOL se účastnila soutěže jen naoko po dohodě s PKN Orlen kvůli tzv. stínění. Pro vaši informaci, MOL se v té době ucházel o privatizaci, která probíhala v Rumunsku. Firma Shell měla dále podle svědků zájem pouze o část společnosti Unipetrol, takže bylo známo, že pokud by nenašla zájem o zbytek aktiv, nabídku by do závěrečného kola nepodala. Tyto informace lze samozřejmě ověřovat jen stěží a postupně, ale z dosavadní výpovědi lze dovozovat, že jednotlivé firmy vedly mezi sebou čilá jednání, navzájem získávaly maximum informací o záměrech svých konkurentů, tzn., že Orlen mohl mít informace o těchto záměrech svých dvou konkurentů.

Další otázka: Které soukromé subjekty se pokoušely privatizaci ovlivnit a proč?

Zpráva pana Hojdy konstatuje, že v průběhu druhé privatizace docházelo k některým aktivitám, zejména na polské straně. My konstatujeme, že naopak největší aktivitu projevovaly skupiny domácí, což je logické, neboť jsou seznámeny s prostředím, a naopak zahraniční skupiny proto používaly českých skupin k prosazení svých zájmů. Jednalo se zejména v tomto případě o už zmiňované společnosti Agrofert a Seta Invest. Především Agrofert soustředil svůj zájem a své aktivity vůči PKN Orlen. Zde je důležité zdůraznit jeden poznatek - že první dohody o spolupráci mezi Agrofertem a PKN Orlen byly uzavřeny již v létě 2002, tedy v době, kdy byla ještě v platnosti smlouva mezi Agrofertem a státem o prodeji Unipetrolu Agrofertu v rámci tzv. první privatizace. Zda došlo k přímému ovlivňování jednotlivých poradců, členů vlády nebo osob s nimi spojených, se zjistit dosud nepodařilo. Nicméně zprávy ÚZSI naznačují snahu některých firem zasahovat do nastavení podmínek privatizace.

Další otázka: Jaké soukromé subjekty se snažily ovlivnit vypořádání transakce v roce 2005 a proč?

Jednoznačně konstatujeme, že vypořádání transakce se snažil ovlivnit především PKN Orlen, a to ve věci výkupu minoritních akcionářů. To jasně vyplývá ze zápisu jednání ředitele kabinetu premiéra Paroubka a Zdeňka Doležela s premiérem Polské republiky Markem Belkou a dalšími představiteli polského státu a firmy PKN Orlen dne 23. srpna 2005. Tento zápis pořídil velvyslanec České republiky v Polsku pan Kopecký. Vyšetřovací komise ho má k dispozici. Zájmem zástupců polské strany na této schůzce bylo dosáhnout co nejrychlejšího rozhodnutí ve věci stanovení výkupní ceny pro minoritní akcionáře ve výši navržené PKN Orlen. Zda tato snaha byla úspěšná, se dosud nepodařilo zjistit, zejména proto, že vyšetřovací komise neměla možnost vyslechnout další svědky a neobdržela, jak už jsem koneckonců na začátku uváděl, všechny vyžádané materiály. Skutečností však je, že Komise pro cenné papíry v této věci rozhodla 26. 8., a to o ceně, kterou navrhl PKN Orlen. O tom se ještě zmíním dále.

Další otázka: Jaké byly jejich vazby na PKN a další zájemce o koupi státního podílu?

Tady měla Poslanecká sněmovna na mysli vazby oněch účastníků schůzky "pět na stole v českých", tedy pana Doležela, Piksy a Spyry, pro ujasnění. Konstatujeme, že schůzce pana Doležela s premiérem Belkou ve Varšavě předcházela série schůzek mezi ním, panem Piksou, který tehdy vystupoval jako poradce premiéra Paroubka, a Jackem Spyrou, který tehdy vystupoval jako poradce Tomáš Pitra. Na těchto schůzkách, které byly zaznamenány televizí Nova, se nicméně nehovořilo o výkupu minoritních akcionářů, ale pokud šlo o vztah k Unipetrolu, protože na schůzkách se hovořilo o mnoha věcech, o hrozbě možných výslechů ministrů české vlády polskou prokuraturou. I my konstatujeme, pan Doležel, pan Piksa neměli s největší pravděpodobností žádné vazby do té doby na PKN Orlen.

Další otázka: Jaká byla role Jacka Spyry, Tomáše Pitra, Radovala Krejčíře v těchto aktivitách?

Jacek Spyra zastupoval dlouhodobě firmu Seta a jednal v jejím zájmu při privatizaci i s dalšími zájemci, se kterými se Seta Invest chtěla tajně spojit. Stejně tak pan Pitr. Co se týče pana Krejčíře, mám za to, že jeho jméno se dostalo do zadání Poslanecké sněmovny spíše náhodně, protože v té době vrcholila jeho aféra a vyšetřovací komise nezaznamenala žádnou souvislost mezi privatizací Unipetrolu a panem Krejčířem.

Jaká byla role médií při monitoringu a zveřejnění aktivit pana Spyry a spol.?

Zde bych pominul emotivní vystoupení pana Hojdy a věcně se omezil na konstatování, že role byla založena na tom, že televize Nova získala obrazový záznam ze schůzí, které proběhly. Jakou roli toto médium v této hře sehrálo, to znamená, zda bylo pouze nosičem nějakého vyřizování si účtů, nebo nahrávku získalo vlastně investigativní činností, komise nezjistila. Nicméně se domníváme, že v rámci tohoto případu to není vůbec podstatné, protože média nebyla tím, kdo by určoval agendu, ale média byla tím, kdo agendu sledoval.

Další otázka: Jaká byla role polských a českých tajných služeb při monitoringu a zveřejnění aktivit pana Spyry a spol.?

Bylo řečeno, že roli polských tajných služeb komise nehodnotila, protože jsme neměli k dispozici žádné podklady. To je naprosto v pořádku. Co se týče českých tajných služeb, tak konstatujeme, že na monitoringu aktivit firem a soukromých subjektů před i v průběhu druhé privatizace se podílely jak Bezpečnostní informační služba, tak Úřad pro zahraniční styky a informace. Informace zejména Úřadu pro zahraniční styky a informace byly velmi podrobné a týkaly se jak některých zájemců o privatizaci, tak i osob, které tyto zájemce reprezentovaly nebo pro některé věci pracovaly. Nutno však konstatovat, že pro své klíčové rozhodování v onom zmíněném lednu 2004 si vláda České republiky ani od jedné z těchto služeb nevyžádala žádné informace, které by mohly být využity pro rozhodování vlády o vyřazení tří účastníků privatizace z důvodu strategických a bezpečnostních zájmů. Nicméně v průběžných materiálech, které služby vypracovávají automaticky, nikoliv na vyžádání, však bylo na rizika některých zájemců opakovaně upozorňováno. Na základě znalostí těchto materiálů musíme konstatovat, že výsledné vládní rozhodnutí nekorespondovalo s poznatky sdělovanými službami.

Další otázka: Do jaké míry se jeví relevantní závěry vyšetřovací komise polského Sejmu ve vztahu k privatizaci českého chemického průmyslu?

Nezískali jsme žádné poznatky, nemůžeme tedy na tuto otázku odpovědět, nicméně je třeba připomenout, že alespoň někteří členové polské vyšetřovací komise mají zájem před naší komisí vypovídat.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP