(17.10 hodin)
(pokračuje Teplík)

Konkrétně v Indonésii, v Malajsii a již v té době a dávno předtím vlastnila i rafinérské kapacity v Evropě, konkrétně rafinérii Gdaňsk. Stálo by za to vědět, kdo tuto informaci do vlády podstrčil, protože jiné slovo asi není na místě. Ale to se asi nikdy nedozvíme.

Vláda asi nerozhodla moudře, jak říkal pan kolega Svoboda, protože se ukázalo, že jí vybraný uchazeč na to prostě nemá, a potom musel hledat jiné cesty, jak se k tomu dostat podruhé prostřednictvím společnosti PKN Orlen, a byla z toho opět mnohem větší ostuda.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Teplíkovi. Ještě pan kolega Ludvík Hovorka.

Snad jediné k panu kolegovi Teplíkovi, abych nemusel odcházet jako řídící schůze, Rotch Energy nevyužila jako druhý v pořadí své možnosti, když pan Babiš odmítl zaplatit. (Nesouhlasné hlasy ze sálu.)

Prosím, pan kolega Ludvík Hovorka. Omlouvám se všem, že jsem hovořil tady odtud.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, paní poslankyně Rujbrová položila otázky, co vlastně chceme ještě vyšetřit. Já jsem to sice říkal, ale možná že to někdo nezaznamenal, tak to zkusím vaším prostřednictvím zopakovat i paní poslankyni.

Zejména otázky první privatizace, kde došlo záhy po sobě ke změně usnesení vlády o postupu privatizace z veřejné soutěže na veřejné výběrové řízení předem určenému zájemci. Potom druhá věc. Které okolnosti vlastně byly rozhodující v tom, že byla ukončena smlouva o privatizaci mezi vládou České republiky a společnosti Agrofert. Jestli to ve skutečně byly povodně, jestli to ve skutečnosti byly nějaké řekněme problémy v dodavatelsko-odběratelských vztazích, nebo jestli to byla skutečnost, že na Fondu národního majetku někdo pochybil a nezajistil relevantní stanovisko ke spojení obou firem. Protože skutečnost, o kterou je vlastně opřena původní zpráva, kterou jste dostali na stůl od vyšetřovací komise, tak je opřena pouze o výpověď jednoho svědka. Čili není to podloženo ze strany vlády. Vyšetřovací komise vůbec nebyla o této skutečnosti informována a nedostali jsme žádné písemné podklady k tomu, že by Fond národního majetku nějakým způsobem pochybil. - To jsou věci, které bychom chtěli vyšetřit k první privatizaci.

V záležitosti druhé privatizace je to zejména ještě dovyšetření toho, proč došlo ke zúžení z šesti na tři uchazeče, když existovaly určité signály, že problémy mohou být, že dvě firmy, které dále postoupily společně s PKN do závěrečného kola soutěže, de facto neměly zájem o Unipetrol jako celek. My jsme požádali tyto společnosti, aby se samy vyjádřily. Když teď ukončíme činnost komise, tak nedostaneme odpověď od těchto firem - protože proč by to posílaly, když žádná komise už existovat nebude?

To jsou věci, které jsou podle mě důležité. Potom je to samozřejmě i otázka ocenění aktiv České konsolidační agentury. Jak jsem se zmínil, cena, která byla předložena v nabídce, tak ocenění bylo minimálně o 650 milionů korun nižší, než odpovídalo minimální dolní hranici ocenění od finančních poradců, které vláda pro tento účel měla najaté. To jsou věci, na které odpovídám konkrétně paní poslankyni vaším prostřednictvím.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Pan kolega Nečas ještě stále v obecné rozpravě.

 

Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že stranou naší pozornosti předtím, než jednoznačná většina této Sněmovny ukončí činnost této zamlžovací komise, by mělo být i to, abyste se znovu seznámili s tím, koho tato zamlžovací komise odmítla vyslechnout, přestože si předtím odhlasovala, že tyto lidi vyslechne.

Zda vám připadá normální, aby tato komise si odhlasovala, že vyslechne pana Jiřího Paroubka, předsedu vlády České republiky, aby vzápětí většina této komise řekla, že ho vyslýchat nechce. To znamená právě člověka, který může jednoznačně poskytnout odpovědi na otázky, proč byl pan Doležel vyslán k jednání k panu Belkovi. Jestliže navíc odpověď pana Doležela před zamlžovací komisí je možné označit v nejlepším případě jako, a budu se snažit vyjadřovat diplomaticky, mírně zmatenou, tak kdo jiný má objasnit tento krok, než předseda vlády?

Dalším odhlasovaným, ale v tuto chvíli již nežádoucím svědkem je pan Vladimír Špidla, bezesporu bezvýznamný aktér celé kauzy. Vždyť v té době, když se rozhodovalo o privatizaci, to byl pouhý předseda vlády České republiky! Mimochodem, když se bavíme o bezpečnostně-strategických aspektech této privatizace, tak také z titulu své funkce to byl předseda Bezpečnostní rady státu.

Proč si komise odhlasovala vyslechnutí pana Františka Bublana, v té době v tak bezvýznamné pozici, jako je ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace? Právě té jediné české zpravodajské služby, která poukázala na riziko u jednoho z uchazečů o podnik Unipetrol? Shodou okolností právě u uchazeče, který nakonec tento Unipetrol získal? Znamená to tedy, že svědectví ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace, v té době pana Bublana, je naprosto nedůležité.

Jak to, že v této souvislosti nestojí najednou komise, respektive její většina, o vyslechnutí pana Winklera, v té době náměstka ministra zahraničních věcí, čili opět člověka, který by měl něco vědět o bezpečnostně-strategických aspektech této privatizace a důvodech vyřazení některých uchazečů?

Jak je možné zabývat se otázkami privatizace Unipetrolu, odhlasovat si výslech pana Pavla Kuty, předsedy poradní komise vlády České republiky pro privatizaci Unipetrolu, a nevyslechnout ho? Tady se táži prostřednictvím pana předsedajícího i pana předsedy tzv. vyšetřovací komise - jak je možné, že komise nevyslechne tak významného člověka, jako je předseda poradní Komise vlády pro privatizaci Unipetrolu, jestliže má v obsahu své práce vyšetřování této privatizace?

Jak je možné, že komise odhlasuje výslech pana Šimáčka, člena prezidia Komise pro cenné papíry, a pak nestojí o jeho svědectví? Čili právě člena prezidia Komise pro cenné papíry, který je pověřený metodickým řízením odboru emisí a který údajně - a komisi to nezajímá! - vyjádřil velký podiv nad tím, že komise rozhodla velmi pozoruhodně rychle. 650 stran podkladů prostudovali členové komise ten samý den, kdy obdrželi tyto podklady, a rozhodli o výkupu minoritních akcionářů!

Jak je možné, že komise vůbec nestojí o to, respektive její většina, aby si vyslechla pana Šrámka, pracovníka Úřadu vlády, který pouhý den po návratu pana Doležela z Polska se setkal s předsedou Komise pro cenné papíry, aby tentýž den, kdy se s ním pan Šrámek setkal, s předsedou Komise pro cenné papíry, Komise pro cenné papíry opět urychlila rozhodování o výkupu minoritních akcionářů? Jak to, že většina vyšetřovací komise nestojí o vyslechnutí pana Šrámka a dotaz, zda se bavili o počasí, o fotbale, o ženách, nebo o privatizaci Unipetrolu? Je to velmi pozoruhodné, že o to většina vyšetřovací komise nestojí.

Jak je možné, že nestojí o výslech dvou bývalých členů vlády, pana Rusnoka a pana Grégra? Je to velmi pozoruhodné.

Myslím, že i tento seznam jmen, který jsem zde přečetl, říká jednoznačně české veřejnosti, že toto není vyšetřovací komise - to je zamlžovací komise. Práce tohoto orgánu Poslanecké sněmovny nemá sloužit k odhalení pravdy, ale naopak k jejímu zamaskování. Ze seznamu těchto jmen je to více než zjevné, že tato komise pracovala špatně a svůj úkol zcela zjevně nezvládla, protože ho zvládnout nechtěla. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pane kolega Nečas ve svém druhém vystoupení v obecné rozpravě. Pokud nikdo další není v obecné rozpravě, tak obecnou rozpravu končím.

O závěrečné slovo se přihlásil pan poslanec Pavel Hojda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP