(10.20 hodin)
(pokračuje A. Černý)
Celková suma má do roku 2010 dosáhnout fakticky 2 bilionů dolarů. V Afghánistánu je kolem 20 tisíc Američanů. Zatímco na civilní pomoc v letech 2001 až 2006 USA plánují zhruba 6 miliard, na operace koaličních jednotek vydává Washington ročně 10 miliard dolarů.
Jaký je výsledek tohoto více než čtyřletého snažení? Afghánistán je suverénně největším producentem opia a heroinu na světě. Zajišťuje 87 % potřeb světové produkce těchto narkotik. Afghánský prezident v úterý na konferenci o Afghánistánu v Londýně prohlásil, že bude trvat minimálně 10 až 15 let, než se podaří nalézt alternativní zdroje příjmů pěstitelů máku. Na konferenci bylo mimo jiné konstatováno, že se jen málo zlepšil život obyčejných lidí v zemi. Polovina dětí trpí v Afghánistánu podvýživou. Armáda kontroluje jen Kábul a nejbližší okolí. Bezpečnostní situace je křehká, násilnosti pokračují na celém území Afghánistánu. Předpoklad, že bude klesat počet teroristických útoků, se nepotvrdil. Co se ale potvrdilo, je fakt, že bojovat proti terorismu je sice objektivně nutné, ale považovat za hlavní nástroj tohoto boje armádu je pošetilé a velmi neefektivní.
Jsme znepokojeni neustálým růstem počtu našich vojáků vysílaných do zahraničí. Připomínám, že v roce 2004 to bylo přibližně 650 osob a stálo nás to zhruba jednu miliardu, v roce 2005 už 770 osob a náklady se zvýšily na 1,24 miliardy. Na rok 2006 jsme před měsícem schválili uvolnění 980 osob za více než 1,5 mld. Kč. Dnes tedy přidáme dalších 120 osob a dalších více než 130 mil. Kč.
Komunistická strana Čech a Moravy je proti vyslání kontingentu speciálních sil resortu Ministerstva obrany do operace Trvalá svoboda v Afghánistánu. Opakujeme, že pro vysílání vojáků do zahraničních misí považujeme za nezbytné mandát Rady bezpečnosti OSN, souhlas přijímajícího státu a pokud možno i humanitární charakter operace. Umíme si představit například nasazení našich chemiků nebo polní nemocnice při živelních katastrofách, mimořádných událostech nebo při tak výjimečných událostech, jakými bude například zimní olympiáda nebo blížící se mistrovství světa ve fotbale. To ale v žádném případě není práce pro specialisty z Prostějova.
Pan ministr nás v úvodní řeči informoval o tom, že nasazení jednotky speciálních sil se bude v mnohém podobat tomu, co se odehrálo v roce 2004, ať už co do počtu, co do dislokace, případně bojového nasazení. Předpokládám, že je tedy panu ministrovi velmi dobře známo, jak choulostivá je tato operace, jak nebezpečná je. Koneckonců zranění a ztráty, které utrpěli například Američané, o nebezpečnosti této mise naprosto jednoznačně svědčí. Chtěl bych se pana ministra zeptat, jak vyhodnotilo ministerstvo tuto stránku věci, tedy bezpečnost našich lidí v Afghánistánu, konkrétně mám na mysli v této operaci, ne na letišti v Kábulu. Chtěl bych vědět, zda dokonce ministerstvo počítá s nějakými ztrátami.
Děkuji. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla přihláška pana poslance Alexandera Černého do všeobecné rozpravy. Nyní má slovo pan poslanec Grebeníček.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Paní předsedající, dámy a pánové, vláda premiéra Paroubka ve svém návrhu na vyslání speciální jednotky do Afghánistánu uvádí vpravdě zcela vadné argumenty, které odporují jak skutečnému stavu věci, tak i zvyklostem a normám mezinárodního práva. Zcela nepravdivé a právně nepřijatelné je klíčové tvrzení vlády, že navrhované vyslání jednotky je "v souladu s článkem V. Severoatlantické smlouvy, který zavazuje všechny členské státy Severoatlantické aliance k poskytnutí pomoci v případě napadení jednoho z nich". Realita z pohledu mezinárodního práva a smluvních závazků České republiky je v zásadním rozporu s účelovou argumentací kabinetu. V Afghánistánu nyní vládne Spojenými státy podporovaný režim v čele s prezidentem Hamídem Karzáím. Tento režim má jistě vážné vnitřní problémy, ale afghánský stát není ve válce ani se Spojenými státy, ani s žádným jiným členem Severoatlantické aliance. Spojené státy ani žádná jiná členská země Severoatlantické aliance zde tedy nevystupují podle mezinárodního práva v postavení napadeného.
Jen podotýkám, že jsem upozorňoval premiéra již vícekrát na skutečnost, že odborné zázemí, které jemu i vládě připravuje materiály a argumenty toho typu, který je nám zde předkládán, jej uvádějí v omyl a vystavují jej oprávněnému posměchu odborné veřejnosti. Jsem přesvědčen, že chce-li Poslanecká sněmovna dostát své odpovědnosti, neměla by přijmout a vážně projednávat materiál, který obsahuje zjevné chyby a prokazuje ostudnou právní negramotnost.
Pravdivé není ani tvrzení kabinetu, že vyslání jednotky do akce Spojených států Trvalá svoboda je "v souladu s mezinárodním právem a probíhá v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN č. 1368/2001, 1373/2001 a 1378/2001". Akce cynicky nazývaná Trvalá svoboda není, jak známo, uskutečňována pod kontrolou OSN, vedení a samotný průběh této akce odporují Chartě OSN, normám mezinárodního práva válečného a Ženevským konvencím. Premiér a ministr zahraničí znají stejně dobře jako my hodnověrná zjištění, která to opakovaně mnohonásobně prokázala. Vládě jsou stejně dobře, ba i daleko lépe než některým z řadových poslanců známy ověřené informace světových agentur i oficiální vyjádření pracovníků OSN, Mezinárodního červeného kříže, Amnesty International a dalších. Ostatně i sama vláda a armáda USA bez zábran přiznávají použití zakázaných bojových prostředků, a je to také vláda a armáda USA, kdo veřejně odmítá dodržování mezinárodní konvence o válečných zajatcích.
Premiér Paroubek si jistě může dát předložit příslušné rezoluce OSN, na které se odkazuje materiál, který nám kabinet předkládá. Pokud je nečetl, nemusela by to být ještě jeho chyba, za předpokladu, že by měl spolehlivý a kvalifikovaný servis. Ať se vláda v rezolucích, na které nás odkazuje, pokusí najít formulace, které by dokládaly její tvrzení. Musím se ptát, ve které z těchto rezolucí Spojené státy dostaly mandát k permanentní válce, ve které z těchto rezolucí dostali Američané mandát k útokům na afghánské kmenové milice v roce 2006, která z těchto rezolucí snad zprostila americkou vládu a armádu povinnosti dodržovat mezinárodní úmluvy o ochraně civilního obyvatelstva a o zacházení s válečnými zajatci. Myslí to premiér skutečně vážně, když nalézá v rezolucích Rady bezpečnosti, na které nás odkazuje, povolení k použití síly a bianko šek k tomu, aby namísto akcí krytých a kontrolovaných mandátem OSN podporoval vojenský podnik, který jde svým charakterem za hranice mezinárodního práva?
***