(18.40 hodin)
(pokračuje Grospič)

Za třetí. Mechanismus není, jak se domníváme, dokonalý proto, že nově přiznávané penze v roce 2006 budou indexovány stoprocentním růstem nominálních mezd za první pololetí roku 2005, tj. o 5,6 %, a valorizace stávajících penzí bude činit jen oněch 4,9 %. Ze zákona se tak domníváme, že se systémově produkuje tzv. kategorie novodůchodců a starodůchodců, což se domníváme, že spravedlivé není. V roce 2006 bude pak rozdíl mezi nově přiznaným důchodem a ze stejného zákona dříve vypočítaným důchodem činit 0,7 %. Při desetitisícové penzi jde o částku 70 korun měsíčně, a to jen za rok 2006. V dalších letech bude rozdíl dále narůstat. Takto se to kumuluje už po deset let.

Tyto důvody nás vedly k předložení zákona, který jste obdrželi ve sněmovním tisku 985.

Nyní něco k vlastnímu zákonu. Za prvé se snažíme nahradit - závislost zvyšování penzí včetně startovacího mechanismu valorizace na růstu indexů spotřebitelských cen za domácnost, to je za průměrné domácnosti, se nahrazuje závislostí na růstu indexu životních nákladů konkrétních důchodcovských rodin. Tím by došlo ke zpřesnění valorizace, k plné kompenzaci důsledků inflačního pohybu na důchodce a také k uchování reálné hodnoty penzí. V podstatě by šlo o návrat k osvědčenému institutu z let 1990 až 1995, kdy tehdejší valorizace penzí byla na indexu růstu životních nákladů důchodců založena.

Za druhé. Období pro výpočet valorizace penzí ve vztahu k reálné mzdě se navrhuje zkrátit z 12 na 6 měsíců. Výsledkem bude nejen vyšší aktuálnost výpočtu, ale také sjednocení indexu pro výpočet nově přiznaných penzí, konkrétně index pro tzv. koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu s indexem valorizace penzí. Jde jen o jednu z možností systémového řešení tzv. staro- a novodůchodců.

Za třetí. Závislost zvyšování penzí na růstu reálné mzdy se navrhuje navýšit z jedné třetiny na jednu polovinu indexu růstu průměrné reálné mzdy v našem národním hospodářství.

Ještě bych se chtěl vyjádřit ke stanovisku vlády. K bodu 1 stanoviska. Vláda považuje dosavadní právní úpravu zvyšování penzí za vyhovující, což je hlavním důvodem, proč odmítá poslaneckou iniciativu v zásadě akceptovat. Jde však ale o zásadní rozpor mezi současnou vládou a Radou seniorů České republiky, jejíž legislativní návrh se vlastně promítl do znění tohoto zákona, na úroveň sociálního začlenění dvou milionů českých důchodců do demokratické společnosti na začátku tohoto tisíciletí. Dovolím si v této souvislosti připomenout programová prohlášení všech tří koaličních vlád, kde, kdybych citoval, mohu říci, že vláda zabezpečí růst reálné úrovně vyplácení důchodů v tzv. programovém prohlášení vlády, a tedy vláda bude prosazovat i zlepšení sociálního postavení starší generace.

K bodu 2. Dovolím si s ním také polemizovat s tím, že dle oficiálních dat Ministerstva práce a sociálních věcí činí podíl nově přiznaného starobního důchodu ke mzdě v roce 2004 43,8 %, v roce 2005 44,2 %, tedy o 1,2 až 0,8 procentního bodu méně než ve stanovených normativech. O tom již stanovisko vlády však nehovoří.

Za další. Zásadní jistě zde není ani hledisko právní, ale hledisko věcné, kterým je normativ Organizace Spojených národů na minimální starobní penzi.

K bodu 3, k výtkám, které se týkají legislativně technických nedostatků poslaneckého návrhu, musím říci, že jim jako předkladatelé rozumíme. Pokud projde na základě rozhodnutí Poslanecké sněmovny návrh a bude propuštěn do výborů, budeme se snažit formou legislativních změn návrh upravit. A chápeme, že i doba, která vedla od předložení návrhu do současné doby, si vynutí určité legislativní změny v předloženém návrhu.

Děkuji. Doufám, že podpoříte propuštění zákona do druhého čtení.

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Slyšeli jsme úvodní slovo navrhovatele poslance Stanislava Grospiče. Teď bych požádal paní poslankyni Vojtilovou, která byla určena zpravodajkou pro prvé čtení v příslušném výboru, aby také řekla svoje.

 

Poslankyně Jitka Vojtilová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pan předkladatel zde velmi podrobně řekl, jak si představuje novou novelu zákona o důchodovém pojištění. Řekl i veškeré výtky, které měla vláda k navrhovatelům ohledně předloženého návrhu novely. Za zpravodaje mohu říci, že je to téma, které je velmi citlivé. Je to téma předvolební.

V tuto chvíli si dovolím navrhnout, aby to bylo dáno k projednání výborům a bylo to propuštěno do druhého čtení. Děkuji.

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Také děkuji. Otevírám obecnou rozpravu. Vidím pana poslance Plevu.

 

Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, protože i následující bod pojednává o stejném zákoně, navrhoval bych sloučení rozpravy k těmto dvěma bodům.

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Je tomu tak. Vybavuji si, že tady paní místopředsedkyně Kupčová řekla, že tento bod bude poslední, který budeme dnes projednávat. Vy přesto tvrdíte, že bychom to měli spojit s dalším. Nevím, jestli se k tomu chce vyjádřit zpravodaj.

 

Poslankyně Jitka Vojtilová: Je pravda, že se to týká důchodového pojištění, ale myslím si, že každý návrh projednává zcela jiný problém. Moje doporučení je, aby se to dělalo spíše odděleně.

 

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Trváte, pane poslanče, na návrhu sloučit? Netrváte. Zůstaneme u bodu 78. Je otevřena obecná rozprava. Hlásí se pan poslanec Zralý.

 

Poslanec Antonín Zralý: Děkuji. Pane předsedo, vážení nepřítomní členové vlády, paní a pánové, jsem jeden ze čtyř předkladatelů poslanecké novely zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, kteří si osvojili legislativní návrh Rady seniorů České republiky, a také jeden z 56 poslanců v seniorském věku, kteří byli radou osloveni a vyzváni k podpoře seniorské legislativní iniciativy. Právě zahájenou diskusí na parlamentní půdě o permanentně se zhoršujícím sociálním postavení pětiny populace považuji více než rok po vstupu České republiky do Evropské unie za velmi legitimní a ve vztahu k dokončení expertních propočtů penzijní reformy také za velmi aktuální.

Vnímám, že priority vlády jsou jiné, že podepsala konvergenční program úspor, že je pod tlakem finanční lobby. Dokonce vnímám také snahy některých politiků využít přebytky na důchodovém účtu k jiným než penzijním účelům. Přitom požadavky českých důchodců jsou nejen velmi a velmi umírněné, ale též společensky a ekonomicky plně opodstatněné. Z hlediska váhy problémů jde přesně o tři desetiny jednoho procenta výdajů státního rozpočtu na rok 2006 a v letech příštích pak půjde o poměr řádově obdobný.

Podíl výdajů na starobní, invalidní a pozůstalostní penze činil v roce 2002 v České republice 8,9 % hrubého domácího produktu, loni pak 8,6 % a letos má dosahovat 8,4 % hrubého domácího produktu. V Portugalsku dosahoval v roce 2002 11,9 % hrubého domácího produktu, ve Finsku 11,2 %, ve Francii 13,2 %, v Rakousku 14,6 %. V celé evropské patnáctce pak 12,6 %. Nastavení sociálního zabezpečení českých důchodců je tedy 4,2 procentního bodu pod evropským průměrem, tedy o celou jednu třetinu horší.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP