(11.00 hodin)
(pokračuje Recman)
Vážené kolegyně a kolegové, poslanecký klub KSČM nepodpořil státní rozpočet České republiky na rok 2004 ve třetím čtení jako celek. S některými dílčími kroky vlády jsme vyslovili souhlas a podpořili jsme je při projednávání rozpočtu ve výborech, rovněž tak v průběhu roku 2004 v Poslanecké sněmovně a rozpočtovém výboru, kde se například schvalovala řada rozpočtových opatření. Jako poslanci KSČM jsme neměli výhrady k mechanismu projednávání rozpočtu, ale ke struktuře schváleného rozpočtu, a neztotožnili jsme se plně s prioritami vlády a jejich finančním krytím ze státního rozpočtu. Chci zde připomenout zejména oblast zahraniční politiky a kapitolu Ministerstva obrany, výdaje na mise Armády České republiky v Afghánistánu, v Iráku, otázku profesionalizace armády a některé další. Neztotožnili jsme se s těmi, které byly v rozporu s volebním programem KSČM nebo s názory našich voličů a sympatizantů zejména z levého spektra.
KSČM nepřevzala politickou zodpovědnost za schválení státního rozpočtu, nepřevzala politickou zodpovědnost ani za jeho naplňování v průběhu roku 2004 jako celku, byť, jak jsem o tom hovořil před chvílí, jsme některé dílčí kroky vlády podpořili. Zcela logicky proto poslanecký klub KSČM nebude přebírat politickou zodpovědnost za jeho schválení a vypořádání, včetně dluhové služby, na této schůzi Poslanecké sněmovny. Výsledky státního rozpočtu České republiky za rok 2004, jak ho předložila koaliční vláda ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, jsou pro poslanecký klub KSČM zásadní otázkou natolik v rozporu s vládním prohlášením koaliční vlády z roku 2002 a rovněž s volebním programem KSČM na období 2002 až 2006, že poslanecký klub KSČM návrh na vypořádání státního rozpočtu za rok 2004, to znamená návrh státního závěrečného účtu České republiky za rok 2004, nepodpoří.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Svatomíru Recmanovi. Táži se, zdali ještě někdo další hodlá vystoupit. Ano, hlásí se pan poslanec Braný. Má slovo.
Poslanec Petr Braný: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, já si myslím stejně jako kolega Recman, že projednávání takovéhoto materiálu je velmi důležitá záležitost, a to ve smyslu poučení se, nebo vůbec chuti poučit se pro další naši činnost při tvorbě státních rozpočtů následujících let. Ale stalo se to, co se stalo. Myslím si, jak už zde řekl zpravodaj rozpočtového výboru kolega Václavek, že i když jsme v rozpočtovém výboru tomu věnovali pozornost a nějaké poučení jsme chtěli vyvodit, je otázka, jak vláda při sestavování rozpočtu na rok 2005 toto vzala v potaz.
Ze své zkušenosti musím říci, že jsem se zaměřil na několik otázek. Teď bych chtěl připomenout zejména dvě, a to otázku, jak jsou změny v oblasti příjmů promítány do státního rozpočtu v průběhu roku, a otázku respektování zákona č. 482/2004 Sb., o změnách rozpočtových pravidel. Nevystupoval bych zde, ale při jednání v rozpočtovém výboru jsem na některé věci upozornil s určitým příslibem, že dostanu odpověď. Žádnou jsem však nedostal. Činím tak nyní ve zkrácené podobě.
Přesto mi dovolte nejdříve krátký úvod. Jak zde řekl pan ministr, státní rozpočet původně projednává své bilance, a schodek, který mohl učinit podle schváleného rozpočtu na rok 2004, byl 115 miliard. Skutečnost však byla poměrně výrazně lepší, když schodek nakonec činil 93,7 mld. Kč, tedy o plných 21,3 mld. Kč méně. Na první pohled to je jistě příznivé, ale přesto vývoj našich státních financí v předloňském roce vzbuzuje některé otázky, na které jsem nenalezl v předložené vládní zprávě odpovědi.
Vezměme nejprve příjmovou stránku. Schválené příjmy státního rozpočtu v roce 2004 byly splněny, resp. o 2 % překročeny na 15,1 mld. Především bylo překročeno inkaso státního rozpočtu z titulu uplatňování daně z přidané hodnoty, které bylo v souhrnu vyšší o 7 mld. Kč, to je téměř o 12 %. Toto vyšší inkaso - a znovu zdůrazňuji, inkaso pouze státního rozpočtu - mělo podle mého soudu významnou příčinu v novém zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ze dne 1. dubna 2004. Tento nový zákon, platný od 1. května 2004, přinesl totiž přeřazení některých výrobků a služeb ze snížené do základní sazby a zároveň došlo ke snížení základní sazby daně z 22 % na 19 %. Jednalo se tedy de facto o rozsahem největší změnu od vzniku a zavedení daně z přidané hodnoty. Ovšem tato velice podstatná a rozsáhlá změna nebyla posléze v průběhu roku promítnuta do příjmové stránky státního rozpočtu formou jeho úpravy. Nemyslím si, že to byl správný postup, i když na druhé straně do určité míry chápu motivy ministra financí, proč tak činil.
Musím zdůraznit, že tradičně vládou předložená zpráva o vývoji státního rozpočtu je psána logicky, strukturovaně, ale často nepříliš přehledně a ne vždy v textových komentářích navazuje na údaje v tabulkách. Když nyní hovoříme o rozpočtových příjmech, mám v této souvislosti na mysli například oblast nedaňových příjmů. Ty sice nejsou svojí vahou nijak významné, nicméně komentáře k problematice přijatých sankčních plateb a vratek, transferů, viz sešit C strana 50, neváže na tabulku na straně 11. Obecně musím říci, že četba komentáře vyžaduje neustálé hledání, porovnávání zde uvedených čísel s tabulkovými částmi, což je dáno nepřehledností textu zprávy. Další příklady nebudu uvádět.
Zpět k příjmům státního rozpočtu v roce 2004 a zejména potom příjmům daňovým. Nejprve ovšem nemohu nezmínit otázku některých makroekonomických předpokladů, na jejichž základě byl sestaven státní rozpočet na rok 2004.
Když vláda na podzim roku 2003 předložila svůj návrh státního rozpočtu na rok 2004, vycházel tento návrh mimo jiné z očekávaného tempa hrubé domácí produkce v roce 2004, v běžných cenách růst 5,5 %. Skutečný vývoj byl ovšem téměř o polovinu rychlejší, když činil téměř 8 %, přesně 7,9 %. Je pravda, že tento rychlejší růst české ekonomiky se tedy projevil i v překročení původně stanovených daňových příjmů. Nicméně si kladu otázku, jak by vypadaly původní rozpočtové proporce, mám na mysli jak v oblasti příjmů, tak v oblasti výdajů, a tedy i celkové původní projektované rozpočtové saldo, kdyby makroekonomická prognóza dynamiky české ekonomiky, na niž byl postaven státní rozpočet na rok 2004, nebyla tak vzdálena od skutečného vývoje.
V oblasti výdajů byla v roce 2004 novým prvkem možnost, jak zmiňoval pan ministr, pro resorty, přesněji řečeno pro všechny organizační složky státu, převést ze státního rozpočtu do svých rezervních fondů celkovou částku ve výši rozdílu mezi rozpočtem určenými výdaji a skutečnými rozpočtovými výdaji. Tyto převody se loni opravdu uskutečnily, a to ve výši 28,8 mld. Kč. Oč věcně vlastně jde? Jde o peníze, které resorty nestačily utratit. Nestačily je utratit jednak proto, že například v přípravě svých kapitálových výdajů mají neuvěřitelný nepořádek, jednak proto, že byl odložen služební zákon, a potom také z titulu zásadních změn některých věcí, jako je například další výstavba armády či z titulu realizace nepřipravených resortních investic apod. Tyto důvody je ale nutno od sebe ostře odlišovat. Někde je objektivní a nesporný vliv změn podmínek a někde jde o špatný odhad budoucích výdajů. Ovšem hlavním důvodem těchto úspor ve výši téměř 30 mld. Kč je to, že vláda, resp. Ministerstvo financí, do státního rozpočtu v průběhu roku 2004 prostě průběžně nepromítala tyto snižující vlivy.
***