(12.00 hodin)
(pokračuje Janeček)
Zachovávání těchto principů znamenalo pro ty, kteří poselství mravních hodnot neopustili, v mnoha případech celoživotní perzekuce. Proto s velikými nadějemi vzhlíželi k listopadovým událostem s naději na obnovení hodnot, za které obětovali nejen zaměstnání či svobodu, ale mnozí z jejich blízkých dokonce i život. Jejich odkaz spočíval v tom, že odmítli mstu a očekávali spravedlnost. Bylo velmi dobře, že byla odmítnuta msta. Je velkou chybou, že nebylo dosaženo spravedlnosti.
Vždyť činitelé StB odcházeli ze státních služeb se statisícovým odstupným, aby se mohli velmi efektivně účastnit privatizace! Komunistická bratrstva rozmístěná v bankách přihrávala úvěry svým kamarádům, přičemž poctivý začínající podnikatel neměl na úvěr šanci. Ale nešlo o hmotné zajištění konstruktérů a vyznavačů komunistické diktatury. Šlo o jejich trestné činy. Vždyť prakticky nikdo z komunistických zločinců nebyl potrestán! Přitom komunistická strana nařídila střílet z vojenských zbraní do civilistů, kteří chtěli opustit komunistický ráj. To je něco, co je za války válečný zločin. Komunističtí udavači udávali nevinné lidi komunistické moci a posílali je tak na smrt. Jenom pro informaci dodávám, že jestliže někdo v době diktatury nacionálního socialismu německého udal někoho německé moci a udání mělo za následek smrt, byl po válce popraven. Komunistický udavač, který se dopustil toho samého činu, nebyl ani formálně potrestán, protože orgány činné v trestním řízení chrání komunistické zločince. Přitom tento zločin není v současné době překážkou pro to, aby pachatel takového činu byl zařazen mezi ochránce demokracie. Přitom se jedná o obdobné zločiny, pro které byl vytvořen norimberský vojenský tribunál ke stíhání zločinů nacistických, ale i haagský tribunál pro stíhání zločinců bývalé Jugoslávie.
Při zdůvodňování nemožnosti potrestání komunistických zločinů je předkládáno k věření, že takovému potrestání brání právní normy platné v době spáchání těchto zločinů, takových zločinů, jakými byly například justiční vražda doktorky Milady Horákové nebo justiční vražda generála Heliodora Píky. O zvláštním hodnocení spravedlnosti naší justicí se můžeme přesvědčit, pokud porovnáme její výklad práva s výkladem, který byl použit za prakticky totožných okolností v bývalé NDR, kde se řešily problémy strážců berlínské zdi, kteří stříleli po jejích narušitelích stejně jako v Československu.
Obdobně jako u nás, i v NDR bylo zabití trestným činem, jehož trestnost ovšem byla v případě ochránců komunistické hranice jiným právním předpisem stejně tak jako u nás vyloučena. Přesto spolkový soudní dvůr vycházel z toho, že toto ospravedlňující ustanovení nemělo od počátku žádnou právní účinnost, protože se v něm projevovalo - abych citoval - očividné a hrubé provinění proti základním myšlenkám spravedlnosti a lidskosti. Tyto myšlenky náležely podle spolkového soudního dvora se zřetelem na judikaturu k trestnosti nacistického bezpráví, k jádru nepsaných práv, která nemohou být porušena žádným zákonem a žádným jiným vrchnostenským opatřením.
Opakuji tedy ještě jednou pro reprezentaci české justice: existují práva, která nemohou být porušena žádným zákonem a žádným jiným vrchnostenským opatřením.
Spolkový ústavní soud a také Evropský soud pro lidská práva ponechaly rozhodnutí spolkového soudního dvora bez námitek. Když stát sice v oblasti nejtěžší kriminality stanoví trestné činy, ale zároveň vyloučí trestnost ospravedlňující ustanovení pro dílčí oblast a porušuje dodatečnými výzvami k takovému bezpráví závažným způsobem lidská práva všeobecně uznávaná mezinárodním společenstvím, zapovídá příkaz materiální spravedlnosti aplikací takového ospravedlňujícího ustanovení.
Osobně se domnívám, že právní vědomí našich orgánů činných v trestním řízení je velmi nízké, že stále vítězí litera zákona před demokratickým duchem, že soudy soudí komunistické zločince tak, že přebírají i komunistické uvažování, že spravedlnost prohrává souboj se zákonem. Soud pak není tím, kdo by spravedlnost hledal a nalézal, ale pouze porovnává zločin s literou a duchem starého režimu. Je samozřejmě otázka, proč k takovému postoji dochází, zda je to pro nízké právní vědomí, nebo pro stále funkční svazky starých kamarádů.
Abych citoval k této věci například pana profesora Klokočku: "Současný soud nesmí při aplikaci starého práva internacionalizovat neboli vnitřně převzít i stupnici hodnot, z nichž soudy kdysi vycházely, a rozhodovat, jako by sám byl soudem starého režimu, a to jen proto, že dřívější zákony nebyly zrušeny." Obdobně se vyjádřil Evropský soud pro lidská práva v rozhodnutí z 22. 3. 2001, dle něhož soudy států, které nahradily státnost předcházející, nelze napadat za aplikaci norem starého režimu prováděnou v souladu se závaznými principy současného demokratického právního státu, neboli řečeno slovy soudce, demokratické státy mohou povolit svým institucím aplikovat právo mající původ v předdemokratickém režimu pouze takovým způsobem, který je neoddělitelně spjatý s demokratickým právním řádem.
Vážené dámy a pánové, tato země prošla dvěma totalitními systémy. Přesto se našli lidé, kteří zůstali celý život principům demokracie věrni. O účastnících odboje se často hovoří jako o mravní páteři národa. Bohužel komunistická strana měla jiné cíle. Proto nejen účastníky odboje, ale i ostatní občany tohoto státu vystavovala neuvěřitelné perzekuci poté, když provedla, abych citoval jednoho z tehdejších právníků, gestapizaci justice. Na této likvidaci demokracie se podíleli i někteří z těch, kteří jsou držiteli osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb. Jsou tedy držiteli osvědčení, které je zařazuje mezi hrdiny tohoto národa a ochránce demokracie, a to přes to, že onen zákon, tedy zákon č. 255/1946 Sb. jasně konstatuje, že držitelem osvědčení nemůže být osoba protidemokratická.
Chci vám tedy položit otázku. Chceme nadále tvrdit, že mravní páteří tohoto národa jsou příslušníci StB, že hrdiny tohoto národa jsou udavači, že hrdiny tohoto národa jsou zločinci působící ve funkcích vyšetřovatelů StB, že hrdiny tohoto národa jsou mnohonásobní vrazi? Skutečně chceme, aby na podstavci národních hrdinů byl tento národ reprezentován takovými zločinci, jako byl Pich-Tůma, nebo takovými vrahy, jako pan Vaš? Skutečně se domníváme, že je správné, aby oběti těchto zločinců přispívaly jim nebo jejich rodinným příslušníkům na jejich zvýšenou životní úroveň?
Já se to spolu s dalšími navrhovateli nedomnívám. Nedomnívá se to ani Konfederace politických vězňů. Proto je vám předložen návrh zákona, který by měl ukončit osvědčení těmto občanům České republiky, protože se aktivně postavili proti budování demokracie a mnohdy se dopouštěli těch nejzrůdnějších trestných činů. Přesto tento návrh zákona nenavrhuje žádné jejich potrestání, nenavrhuje, aby vrátili nějakou část finančních prostředků, která jim byla, mnohdy v řádu statisíců, poskytnuta. Tento návrh jim přestává děkovat jako ochráncům demokracie, a to z toho prostého důvodu, že žádnými ochránci demokracie nebyli.
Děkuji vám.
***