(12.40 hodin)
(pokračuje Jičínský)
V tomto kontextu si můžeme připomenout známá slova George Orwella z jeho díla 1984: Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost, kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Čili spor o vztah k minulosti je samozřejmě součástí politického zápasu, ale politický zápas nechť se vede politickými prostředky, nevtahujme do tohoto politického zápasu o hodnocení minulosti právo a neargumentujme tak podivně právními argumenty, které tu předvedl kolega Janeček a autoři tohoto návrhu, které po mém soudu velmi přesvědčivě odmítla paní poslankyně Gruntová.
Čili já se připojuji k návrhu na zamítnutí tohoto návrhu v prvním čtení. (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu profesoru Zdeňku Jičínskému. Slova se ujme pan poslanec Miroslav Grebeníček, připraví se pan poslanec Jiří Bílý. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, to, co nám předkládá předseda lidovců s částí svého poslaneckého klubu, není nic menšího než návrh zákona, který by zpětně, a předřečníci o tom velmi podrobně mluvili, s odstupem šedesáti let odňal velké skupině těch, kdo v době nacistické okupace a války bojovali proti fašismu, osvědčení účastníka národního boje za osvobození. V koncentrované zkratce řečeno, reprezentace strany KDU-ČSL navrhuje rozsáhlé lustrace bojovníků za národní osvobození a odebrání zákonem z roku 1946 přiznaného statutu odbojáře těm, kdo v době smrtelného ohrožení českého národa a národů celé Evropy nasadili své životy a kdo s vědomím, že riskují i životy svých blízkých, vstoupili do boje s genocidním režimem nacistické třetí říše a sil fašismu na okupovaném území republiky, ve vyhlazovacích táborech a na frontách druhé světové války.
Poslanci Kalousek, Janeček, Holáň a další, kteří se pod tento nemravný návrh podepsali, nám v něm sdělují, že to, co se odehrávalo v dobách pro český národ a československý stát nejtěžších, je už dávno. V roli povolaných soudců tím naznačují, že hrdinství a oběti v tomto zápase na život a na smrt nejsou pro ně významné, pokud odbojář nebyl ve správné politické straně nebo měl jiné přesvědčení, než by si oni představovali. Pánové ve své předloze uplatňují zcela nový přístup k tomu, jak definovat účastníka národního boje za osvobození. Ne podle toho, jak jednal v době okupace a války, ale podle toho, co dělal po válce. Ad absurdum tak okolností rozhodnou pro udělení či neudělení statutu odbojáře má být např. výkon volených funkcí v orgánech KSČ a KSS, ve výborech Národní fronty, nebo dokonce členství v Lidových milicích, ale také studium a vědecká aspirantura na vyjmenovaných bezpečnostních školách někdejšího Svazu sovětských socialistických republik. Znamená to, že lidé, kteří přinášeli spolu se svými blízkými v boji proti fašismu oběti nejvyšší, kteří v tomto boji obstáli se ctí, mají být podrobeni jakémusi modernímu inkvizičnímu soudu pánů Janečka, Kalouska, Holáně a jim podobných hrdinů dnešní doby.
Ano, zaznamenal jsem v souvislosti s tím, co se nám předkládá, výroky poslance Janečka o tom, že dost bylo vděčnosti a úcty k projevům hrdinství v odboji, dost bylo důchodů a případných materiálních výhod účastníkům odboje, že je načase začít ty - podle lidovců - nehodné trestat. Podle jakých měřítek? Jak jsem už uvedl na příkladech, měřítka jsou politická. Koncept, ze kterého navrhovatelé vycházejí, má málo společného se zdravým rozumem. To, k čemu se odhodlali, je zřejmě víc než čím jiným vysvětlitelné nekřesťanskou, ale charakteru předkladatelů odpovídající volební kampaní.
Jen pro osvěžení naší paměti připomenu, že nedávno zde na půdě Sněmovny, když byl projednáván zákon o vyslovení uznání prezidentu republiky Edvardu Benešovi, poslanec Janeček doslova prohlásil: "Já nejsem historik, a proto je možná má úvaha o to snazší. Já si nedovedu představit, jak zákony vyjádřit zásluhy někoho. Já v tomto případě, protože se nechci účastnit půtek o tom, zdali Beneš bojoval či nebojoval za stát, protože to považuji za dokonce lidsky nevhodné, navrhuji zamítnutí tohoto zákona." Stejného poslance Janečka, který odmítl zvednout ruku pro zákon o zásluhách Edvarda Beneše o stát, nalezneme dnes s odstupem pouhých několika měsíců mezi navrhovateli zákona o tzv. třetím odboji. Panu poslanci při jeho historickém bezvědomí, ke kterému se zde veřejně přiznal, zřejmě role inkvizitora českých dějin zachutnala. Nedivím se tedy jeho podpisu pod předlohou, kterou nyní projednáváme.
Aby všem bylo zřejmé, jakou logikou se navrhovatelé řídí, dovoluji si zde zmínit výrok ještě jednoho z předkladatelů, pana předsedy Kalouska. Ten nedávno v rozhovoru pro jeden z deníků na otázku, proč před listopadem 1989 volil komunisty, odpověděl, že prý ze strachu. A tak se ptám: Jaké právo mají zbabělci ze strany lidové, kteří volili jednotnou kandidátku Národní fronty, dožadovat se dnes lustrací protifašistických odbojářů? (Potlesk z řad KSČM.) Pan předseda Kalousek měl, jak říká, strach nejít k volbám, přitom v osmdesátých letech by tím riskoval možná platový postup, možná naprosto nesmyslný kádrový škraloup. Neměl odvahu podstoupit to riziko, a volil tedy jako poslušný člen strany lidové, strany Národní fronty, komunisty vedené jednotné kandidátky Národní fronty.
Dámy a pánové, jsem schopen přiznat panu Kalouskovi a skupině navrhovatelů ze strany lidové právo na prostou lidskou zbabělost, na občanskou nestatečnost nebo lhostejnost v době let sedmdesátých a osmdesátých, pokud dnes mluví pravdu a je to skutečně tak, jak říkají, pokud tehdy skutečně volili kandidáty Komunistické strany Československa a ostatních stran a organizací Národní fronty jen formálně a ze zbabělosti. Zdůrazňuji jen, že po roce 1945 v Československé republice žily a pracovaly i miliony normálních lidí, kteří vnímali více či méně omezenost společenského systému, ale nebyl to strach, co by je vedlo k volbám.
Opakuji: Právo na strach nevolit před rokem 1989 komunisty poslanci Kalouskovi plně přiznávám. V opačném případě by tenkrát skutečně mohl - nebo také nemohl, tu jistotu nemá, když to nezkusil - přijít o některé společenské výhody nebo některá běžná občanská práva. Co ale ani předsedovi KDU-ČSL ani celé skupině předkladatelů návrhu protiodbojářského zákona nemohu přiznat, je právo mstít se za svou zbabělost na ještě žijících účastnících protinacistického odboje a odebírat jim osvědčení jejich statečnosti. (Potlesk z řad KSČM.)
***