(16.00 hodin)
(pokračuje Hovorka)
Peníze na léčení poznaných pacientů s touto nemocí jsou poskytovány zcela nesystémově z prostředků Ministerstva práce a sociálních věcí, a to pouze některým sociálně slabým občanům, což nemá u nemocných s jinou nemocí v České republice obdobu, protože bezlepkové potraviny jsou pro nemocné celiakální sprue jediným lékem, který jim umožňuje žít plnohodnotný život. A je přece běžné, že ostatní nemocní lidé dostávají na léky, které je mohou uzdravit, příspěvky ze všeobecného zdravotního pojištění.
Požádal jsem odborníky o zhodnocení vaší odpovědi. Pan profesor Dítě vyjádřil určité uspokojení nad tím, že komise byla převedena pod odborné společnosti a že může přímo oslovovat vaše ministerstvo, které uskuteční konečné kroky. Výsledkem musí být jednoznačně metodický pokyn pro vyhledávání celiakie. Bez metodického pokynu není možné na lékařích a na VZP požadovat nic a vyhledávání nepoznaných pacientů se neuskuteční.
Pan doktor Utěšený se vyjádřil obdobně. Velmi se však pozastavil nad skutečností, že jste vůbec neodpověděl na jádro problému, tedy na možnost ministerstva udělat objektivní přehled, kolik stojí nepoznaný pacient a kolik by ušetřily pojišťovny při vyhledávání těchto dosud nepoznaných pacientů. Je to nepochopitelné v situaci, kdy se v systému všeobecného zdravotního pojištění hledají rezervy. Jeden a půl miliardy korun vyhozených oknem jistě není zanedbatelná částka. Je to částka, která by bohatě stačila na papírkové testy, diagnostiku a příspěvek na bezlepkové potraviny pro pacienty. Přitom metodika vyhledávání je vypracována a je možné ji uskutečnit prostřednictvím odborného auditu dat pacientů, kteří s tím dají souhlas, a dat anonymních rizikových skupin.
Skupina, která metodiku vypracovala, je ochotna kdykoliv se sejít s vámi a se zástupci VZP. Doktor Utěšený znovu zopakoval, že se jedná vzhledem k počtu pacientů a typu spotřebované péče těmito pacienty o nejzásadnější odborné pochybení VZP a ministerstva. Teprve na druhém místě -
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pane poslanče, poslední větu.
Poslanec Ludvík Hovorka: Tak já si dovolím položit otázky.
Vážený pane ministře, ptám se vás tedy: Uznáváte argumenty odborníků v této oblasti? Připravujete metodický pokyn pro vyhledávání celiakální sprue? Uděláte objektivní přehled, kolik stojí nepoznaný pacient a kolik by ušetřily pojišťovny při vyhledání nepoznaných pacientů? Změníte vyhlášku Ministerstva zdravotnictví 54/2004 způsobem, jak navrhly odborné komise, aby byla možná úhrada (Opětovné upozornění na čas: Ať se dostane ještě na další.) potravin pro zvláštní lékařské účely pro celiatiky a fenylketonové děti?
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Slovo má ministr zdravotnictví pan David Rath.
Ministr zdravotnictví ČR David Rath: Paní předsedající, dámy a pánové, opět musím trošku udělat exkurzi. Ministerstvo zdravotnictví tady už šestnáct let není od toho, aby říkalo lékařům, jak mají léčit. Prostě tak je nastaven právní řád České republiky. Metodický pokyn nenajdete v žádné právní normě. Pokud ministerstvo v minulosti takové metodické pokyny vydávalo, tak šlo pouze o jakási nezávazná doporučení, které někdo mohl či nemusel respektovat, a neexistuje, možná bohužel, žádná povinnost metodické pokyny ministerstva respektovat. Tudíž všechny věci týkající se diagnostiky, vyhledávání, správné diagnostiky a správné léčby jsou správním řádem České republiky svěřeny subjektům buď odborným, tedy především České lékařské komoře, ta jediná je ze zákona oprávněna vydat závazný pokyn pro své členy a tento závazný pokyn ti členové musí respektovat. Metodický pokyn ministerstva nemusí respektovat nikdo. Takto je nastaven právní řád České republiky.
Druhá věc je, že správnost diagnostiky a léčby - o tom nerozhodují úředníci Ministerstva zdravotnictví, ale o tom rozhodují odborníci příslušných oborů, tedy odborné společnosti, šéfové jednotlivých klinik, kteří učí mediky, jak správnou chorobu poznat, jak ji diagnostikovat a jak ji správně léčit. Čili ministerstvo nevyučuje, jak léčit, poznat celiakální spruu nebo infarkt myokardu. To dělají lékařské fakulty a následně všechny instituce, které školí lékaře v rámci postgraduálního vzdělávání.
Celoživotní vzdělávání je svěřeno ze zákona opět institucím, jako je Lékařská komora, jako jsou odborné lékařské společnosti. Samozřejmě každá lékařská odborná společnost má plné právo ve spolupráci s komorou nebo i sama, a má k tomu i prostředky, neb vydává odborné lékařské časopisy, pořádá kongresy, ale pořádá i celou řadu postgraduálních akcí, jako jsou semináře, stáže o problematice jakýchkoliv chorob, které považují za závažné a důležité, proškolit jednotlivé lékaře. A tak se často i děje.
Čili tady dovolávat se zásahu Ministerstva zdravotnictví je jistě možné, ale nepovede to ke kýženému efektu. Ke kýženému efektu vede cesta spolupráce příslušných odborných společností s lékařskou komorou a se zdravotními pojišťovnami, protože zdravotní pojišťovny, to jsou další subjekty, které jediné jsou oprávněné říci, co a jak se bude hradit.
Opět pokud i vaše strana podpoří příslušné změny zákonů, tak v této oblasti získá Ministerstvo zdravotnictví větší kompetenci, aby mohlo být pro zdravotní pojišťovny relevantním partnerem a některé důležité věci mohlo jaksi uskutečňovat. V situaci, kdy jste odstranili Ministerstvu zdravotnictví celou řadu důležitých kompetencí, pak se prosím nedovolávejte po tom, aby Ministerstvo zdravotnictví zasáhlo v situaci, kdy k tomu nemá žádnou zákonnou kompetenci.
My samozřejmě spolupracujeme s odbornými společnostmi. Samozřejmě se snažíme spolupracovat se zdravotními pojišťovnami a jsme schopni takováto jednání moderovat, což i činíme. Já jsem o tom hovořil třeba právě s profesorem gastroenterologické společnosti, tedy s předsedou profesorem Dítě. Takže tuto moderaci my skutečně jsme schopni dělat, děláme ji, ale nemáme skutečně žádnou zákonnou kompetenci, jak to či ono přikázat zdravotním pojišťovnám, aby takový screeningový program zdravotní pojišťovny plošně hradily.
A k těm vašim číslům. Ano, samozřejmě, papír snese všechno, ale já jsem zatím neviděl relevantní studii, která by dokladovala, kolik nás bude ten screening stát na jednu stranu a kolik na druhou stranu ušetříme. To o těch řekněme, o vyplýtvaných finančních prostředcích na řekněme neefektivní léčbu a neefektivní diagnostiku, tak nezlobte se, ale to jsou jenom subjektivní názory, které nejsou opřeny žádnou relevantní vědeckou studií.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji a ptám se pana poslance Ludvíka Hovorky, zda chce položit doplňující otázky. Je tomu tak. Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane ministře, já se této problematice věnuji již asi dva roky a předal jsem vám i panu premiérovi kompletní podklady, vlastně závěry těch odborných společností, nebo té komise Ministerstva zdravotnictví a těch odborných společností, které se tímto problémem zabývaly. Byly to závěry odborníků. Mně šlo o to, jestli jste skutečně ty závěry, ke kterým tito odborníci došli, prostudoval a jestli z toho hodláte vyvodit nějaké závěry. Protože to řešení se nabízí. Je to úprava vyhlášky 54/2004, je to zařazení právě těch potravin pro bezlepkovou dietu a pro fenylketonuriky do systému zdravotního pojištění.
A je nepopiratelný fakt, že výskyt takovéto nemoci v populaci je takový, jak jsem uvedl. To znamená, že jestliže tito nemocní nejsou dneska u nás vlastně vysledováni a nejsou léčeni tak, jak mají, tak spotřebovávají jinou péči. Jsou léčeni na choroby, které jim ve skutečnosti nejsou.
***