(17.30 hodin)
(pokračuje Kučera)
Ale není jasné, proč tento stav přetrvává. Proto jsem ministru zdravotnictví formou písemné interpelace položil celkem osm stručných otázek. Prakticky mohu říci, že ani napotřetí mi na žádnou neodpověděl. Doufal jsem, že jej budu moci vyzvat dneska a že tady do mikrofonu mi těch osm stručných otázek zodpoví. Ptát se mohu jak chci, je jisté, že nezodpoví.
V platné metodice, jejíž existenci mi pan Rath ve své písemné odpovědi popřel, je napsáno: Zdravotnické zařízení je povinno dodržovat standardy dané právními předpisy a přijmout vlastní ošetřovatelské standardy vycházející z rámcových standardů doporučených Ministerstvem zdravotnictví. - "Vycházející z rámcových standardů doporučených Ministerstvem zdravotnictví." Jenomže bohužel rámcové standardy vytvořeny nejsou. Peníze na jejich tvorbu utraceny jsou.
Dle platné koncepce ošetřovatelství, která je dostupná ve věstníku, je ošetřovatelství samostatným oborem. To je v metodice. Ve skutečnosti ministr Rath tento obor zrušil. Ptám se: Opravdu je to jen proto, jak se říká, že na toto vedoucí místo dosazoval svého člověka, který neměl patřičné vzdělání? Má to být jen další důkaz toho, že ministr kolem sebe strpí pouze lidi bez vlastního názoru? Má to být jen další veřejný důkaz, že pan Rath je jen jakýmsi malým předákem doktorů, který není ani schopen vnímat význam a nenahraditelnost jiných složek našeho zdravotnictví než lékařů samotných? Cožpak mohou lékaři bez ošetřovatelů vůbec existovat?
Musím zde, dámy a pánové, smutně konstatovat - 930 tisíc Kč, za které měly být národní standardy vytvořeny, někdo dostal, ale nevíme kdo a za co, protože národní standardy neexistují. Kvůli tomu, že neexistují vzorové národní standardy, musí si každé větší zdravotnické zařízení zaplatit někoho, nebo koupit někoho, kdo jim je vytvoří. To je naprosto zbytečná zátěž nemocnic v celkové výši pohybující se ve stovkách milionů Kč. Ministr Rath nemocnicím svým nařízením snížil výdaje na léky, operace a provoz a tímto krokem jim ještě nařídí, že kvůli tomu, že vlastně někdo a někde nějak jinak, než měl, utratil 930 tisíc na tvorbu národních standardů, musejí vlastně výdaje na léky, operace a provoz pokrátit o další peníze na tvorbu vlastních standardů.
A vedle takto vyhozených peněz to ale bohužel ještě znamená, že nebude přece možné porovnávat kvalitu jednotlivých nemocnic a například ten zákon, kterým se zde chlubil a který jsme schvalovali v lednu, bude prázdnou a škodlivou normou. Když říkám škodlivou, myslím to opravdu vážně, protože porovnat kvalitu poskytované péče bez dodržování stejných standardů přece nelze. - Pardon. Omlouvám se. Nelze to v normálním státě. Ale v tom našem to přece pan ministr zdravotnictví již nařídil, pokud to nevíte. A protože porovnává nesrovnatelné, tak na jeho pracovních seznamech není výjimkou, že i světově uznávané nemocnice, které jsou odbornou i laickou veřejností jasně uznávané jako jedny z nejlepších u nás, figurují na těchto porovnávacích pracovních seznamech i na těch nejspodnějších místech kvalitativních žebříčků. A škodlivost takovýchto neobjektivních žebříčků ve svém působení na lidi, kteří se k tomu nějakým způsobem, třeba i náhodným, dostanou je přece nedozírná.
Ministr Rath tady mnohokrát říkal, že chce, aby pacienti mohli porovnávat, jak kvalitní péči jednotlivá zdravotnická zařízení poskytují, a že chce prosadit, aby si to mohli kontrolovat. A všechno toto většinou zdůvodňuje tím, že nemocnice musejí být státní a neziskové. Když ale dokázal zrušit obor ošetřovatelství a proces tvorby jednotlivých standardů, který by byl společný a shodný, postupuje přece prokazatelně přesně obráceným směrem. A navíc to znamená důkaz, že nemluví pravdu, že vystupuje zcela politicky a účelově. Kde je jeho koncepce zdravotnictví, kde bychom se mohli o úloze a vývoji ošetřovatelství třeba dočíst? Před nástupem do funkce tvrdil, že ji má v šuplíku. Těsně před konferencí ČSSD tvrdil, že ji zveřejní v sobotu na programové konferenci ČSSD. A zase nic!
Je jisté, že lhal a žádnou koncepci vlastně nemá. Ale když pozorujeme jeho kroky, můžeme si jeho osobní koncepci snadno domyslet. Chce mít absolutní pravdu. Tu si ve zdravotnictví může zařídit jedině tím, že všichni, kdo pracují ve zdravotnictví, budou jeho podřízenými. Proto tak vehementně, a také zákeřně, bojuje za znovuznárodnění celého českého zdravotnictví. Pokud by se mu to podařilo, tak už si dovede zajistit, že jeho názor bude ten nejlepší. Toto je přece jasná cesta všech osob s malým duchem, ale s velkou ctižádostí.
Myslím si, že z kroků, které již ve své funkci učinil a činí, si my, obyčejní pacienti, můžeme nastínit, o co usiluje, co jsou asi základní rysy jeho koncepce zdravotnictví. Snaží se celé zdravotnictví znovu zestátnit, jak už jsem říkal, asi aby mohl o všech lidech ve zdravotnictví silově rozhodovat. Nelékařské profese neuznává. Jinak by přece nerušil obor ošetřovatelství, kde je několikanásobek zdravotníků, než je lékařů. Nechce, aby bylo možné porovnávat kvalitu poskytované zdravotnické péče mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními. Jinak by přece trval na zavedení shodných standardů ve všech odborných pracovištích. A za čtvrté - snaží se vytvořit lékařům perfektní úplatkářské prostředí. Vždyť nic jiného z jeho nařízení o omezených výdajích za léky a za operace přece vzniknout nemůže.
Dámy a pánové, neočekávám, že by Sněmovna zítra můj návrh na nesouhlas s odpovědí odhlasovala. Poslankyně a poslanci z ČSSD budou přece svého ministra bránit pravda nepravda, demokracie nedemokracie. A předpokládám, že samozřejmě i poslanci a poslankyně z KSČM, určitě jako minule, dostanou jasný příkaz od pana Kováčika, předsedy jejich klubu, toto hlasování nepodpořit. A proč, to je přece také jasné. Když se po Únoru 48 dostali k moci komunisti, tak přece také celé zdravotnictví zestátnili. Také o všech lidech sami rozhodovali a také nepřipustili žádné porovnávání kvality. Ani mezi nemocnicemi uvnitř státu, natož s těmi zahraničními. A také přes omezené výdaje na léky, vybavení nemocnic a operace rozbujeli korupci ve zdravotnictví. Takže vlastně pan Rath naplňuje jejich zakrývané představy o správném komunistickém zdravotnictví v České republice. Proč by tedy hlasovali proti? Jen vysoké platy lékařů nikdy nebyly v komunistických scénářích, ale s tím si, věřím, pokud se komunisté dostanou k moci, již lehce poradí.
***