(11.00 hodin)
(pokračuje Janeček)

Kolega Filip tady říkal o tom, že si vzal příklad ze Švýcarska. Položil bych mu tedy otázku, a to na všechny kolegy, kteří obhajují tento návrh zákona, protože často slyším, že říkají, že chtějí takový zákon, který je v Evropě obvyklý. Proto bych se chtěl zeptat, ve kterých zemích se síť zdravotnických zařízení tvořila hlasováním v zákonodárném sboru bez toho, že by se vyžadoval jakýkoliv expertní posudek, či stanovisko zřizovatele. Vážení kolegové, vážený pane místopředsedo Sněmovny, vyjmenujte mi tyto země, a pak budu věřit tomu, že to není politický kšeft, že to není oblbování lidí, ale že skutečně je v Evropě obvyklé, že nejvyšší zákonodárné sbory hlasují o jednotlivých nemocnicích bez ohledu na to, jaké stanovisko k tomu má zřizovatel, bez ohledu na to, co si o tom myslí některá pojišťovna, bez ohledu na to, zdali proběhla nějaká akreditace či výběrové řízení.

Dále bych se chtěl zeptat, ve kterých zemích ministerstvo rozhoduje o všech základních finančních parametrech zřizovatele a zřizovateli zbude jediná povinnost, a to je platit dluhy, které nezpůsobil. Prosím vás, vyjmenujte mi ten zdravotnický systém, ve kterých obvyklých státech to takto funguje, a potom budu věřit, že toto není politický klacek, ale že je to skutečně obvyklá evropská norma.

Já jsem tady upozorňoval na to, že bych byl velmi rád, kdyby se zdravotnický systém začal posuzovat na základě odborných hledisek. Víte, že jsem to byl já, který prosadil alespoň myšlenku výběrových řízení. Zjistili jsme při výběrových řízeních, že zdaleka ne všechna zdravotnická zařízení poskytují péči na té úrovni, kterou bychom si žádali. Ostatně při nástupu do funkce obdobná slova pronášel i pan ministr zdravotnictví, takže dozajista nebude zpochybňovat ani údaje předsedů různých odborných společností, které na tyto skutečnosti upozorňují.

A hle! - v tomto zákoně tento odborný posudek jako vůbec podmínka na to, aby zdravotnické zařízení dosáhlo na veřejné prostředky, neexistuje. Zde bych odkázal i na stanovisko profesora Blahoše, předsedy České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, čili nejprestižnější organizace, která se vůbec ve zdravotnictví pohybuje, neboť sdružuje i lékaře, kteří nejsou členy České lékařské komory. Upozorňoval na to, že je škoda, že Česká lékařská společnost vlastně prostřednictvím svých odborníků nevstupuje k tomu, aby se zapojila do garance kvality a kontroly efektivity péče v našem zdravotnictví.

Ona námitka, že většina lékařů je třeba členy České lékařské komory, je sice hezká, ale víme, že v okamžiku, kdy tam je jasně daná struktura s jakýmsi nadřízeným a podřízeným, že to není úplně optimální situace. Upozorňuji na tyto věci.

Všichni víme, že za normálních podmínek by takový zákon byl vrácen minimálně k přepracování. Vím, že už se jaksi do obhajoby tohoto návrhu zákona dalo tolik tzv. politického kapitálu, že to těm stranám, které ho tlačí, prostě nedovoluje přiznat to, že zákon je naprosto absurdní a že je nekvalitní a že nemá být přijat. Budou hrdě tento návrh zákona hájit a samozřejmě ho prohlasují. Předpokládám, že ho vrátí pan prezident. Potom tento návrh bude znovu opět s halasným křikem prohlasován, neboť bráníme tzv. rozkrádání našeho zdravotnictví, přičemž víme, že ve zdravotnictví se kradlo, krade a krást bude, dokud nebudou totiž jasná pravidla, dokud nebudeme jednat na základě expertních posudků a dokud věci nezpřehledníme tak, aby tady třeba nebyla, jak jsem řekl, v příloze zdravotnická zařízení, která neexistují.

Má to i další problém a další okruh problematiky. Totiž pokud se podíváme na síť zdravotnických zařízení v naší republice, tak ona je velmi nerovnoměrná. Kupodivu tento návrh zákona ukládá, že v každém okrese má být alespoň jedno takové zdravotnické zařízení. Upozorňuji, že pokud jsou pravdivé údaje z ÚZIS, tak v okrese Plzeň-sever žádné takové zdravotnické zařízení není. My v odborné skupině jsme probírali situaci v našem zdravotnictví a zabývali jsme se tím, kterak závisí nemocnost, kterak závisí výskyt jednotlivých chorob s tím, že zde existuje, či neexistuje zdravotnické zařízení, a kupodivu jsme nenašli žádný prvek, žádnou diagnózu či žádný statistický údaj, který by například ukazoval, že v onom okrese Plzeň-sever je nějaká dramaticky zvýšená nemocnost, čili že zde je nezbytné postavit nové zdravotnické zařízení, což na základě tohoto zákona bude muset být, neboť tam holt žádné není a zákon říká, že v každém okrese musí být alespoň jedno. Upozorňuji, že to bude za situace, kdy zřejmě bude muset být relevantně snížen výkon Fakultní nemocnice v Plzni, neboť ona v podstatě přebírá naprostou většinu těchto pacientů. Bude to asi znamenat další duplicitu a náklady na přístrojové vybavení. Bude to znamenat další náklady v oblasti léků atd. To jsou věci, na které bych rád upozornil.

Znovu upozorňuji, že je mi to líto, ale opravdu, opravdu nejde o pacienta. Je to zákon, který bude po volbách zcela jistě novelizován, upravován, a byl bych rád, kdyby nakonec myšlenka, aby zde existoval zákon o neziskové právnické osobě, zůstala zachována, ale aby nebyla zpracována ve formě politického klacku na politické soupeře, ale aby byla zpracována tak, aby skutečně sloužila pacientům tohoto státu.

Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Nyní pan poslanec Tluchoř a poté pan ministr Rath. (V sále je velký hluk.) Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Tluchoř: Děkuji pěkně. Pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, dnešní situace hysterického konce vlády socialistů a jejich extrémní příkon ke komunistům a speciálně tento zákon je takovým vybočením z logiky vývoje společnosti, z prostoru i doby, ve které žijeme, že mi připomíná obrazoborectví z doby husitských válek, či abych nechodil tak daleko, z dob afghánského Talibanu. Je to přece rovněž projev nenávisti k západním hodnotám. Je to snaha zastavit čas a ještě na chvíli zkusit stalinský model 50. let. (Potlesk zprava.) Nemá už smysl asi podesáté tady trpělivě hledat věcné argumenty proti jednotlivým ustanovením úchylného textu, který z fundamentalismu ničí stavební kameny západní společnosti. (Veselost v sále.)

České zdravotnictví se od 90. let vyvíjelo směrem rakouského, německého či holandského systému založeného na veřejném zdravotním pojištění, pluralitě pojišťoven a poskytovatelů zdravotní péče, jejich vlastnických poměrů a právních forem. Umožnilo to jistou konkurenci, soutěž o kvalitu a efektivitu, svobodnou volbu. Na vývoji tohoto systému spolupracovala řada lidí i s levicovým myšlením a rovněž řada sociálních demokratů. To, že ve vypjaté situace krize uvnitř sociální demokracie dojde k převzetí znárodňovacího programu komunistů, snad primárně nechtěli ani sociální demokraté. Podle mého názoru jim, alespoň těm, kteří do sociální demokracie nepřišli od komunistů, byl komunistický program prostě vnucen. Nebude jim trapně, až se ohlédnou zpět?

O co jde? Ze současných státních, obecních, církevních, soukromých, krajských, přeměněných na obchodní společnosti i těch nepřeměněných nemocnic se podle zákona buď stanou neziskové veřejné nemocnice podle jednotného komunistického střihu, nebo zaniknou. Nic víc ani nic méně. Prostě jednotný střih nemocnic všude a pro každého, bez možnosti svobodné volby pro pacienta, hlavně bez důvodu k volbě, bez sebemenší motivace ke zvýšení kvality, bez odlišnosti, bez zájmu o pacienta a výsledek léčby, bez ekonomické efektivity.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP