(16.50 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dobře. Po této otázce - řečnické - vystoupí pan poslanec Grebeníček.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, diskutujeme o zákonu o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů schválených Poslaneckou sněmovnou 21. dubna 2006 a vrácených Poslanecké sněmovně prezidentem republiky. Záměrně to připomínám, protože nehodlám reagovat na některé předřečníky, jako byl kolega Vojíř, a nehodlám zde rozvíjet tezi, že v Komunistické straně Čech a Moravy není žádný bývalý komunista. Stejně tak nehodlám meditovat na téma, které sem vnesl poslanec Říman, a nehodlám se vám vyznávat, zda jsem v tomto týdnu už byl připuštěn, nebo nebyl připuštěn. A pokud se týká kolegy Janečka, vystupuje zde skoro v roli mluvčího prezidenta republiky a někdy se zapomíná a má pocit, že je skoro hlava státu. Ubezpečuji ho, že tomu tak není.
Dámy a pánové, prezident republiky, který vrací Poslanecké sněmovně zákon o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních, opět vystupuje jako osobnost s vlastním vyhraněným pravicovým politickým názorem. Vystupuje jednoznačně jako zastánce privatizace zdravotnických zařízení. Poněkud rozporně se dovolává úcty k soukromému vlastnictví jako k principu, na kterém se vyvíjí společnost, když zároveň nemůže neuznat, že podle ústavy existuje pluralita vlastnických vztahů.
Stojíme skutečně v tomto konkrétním případě na prahu zásadního rozhodování. To, co až dosud probíhalo v české společnosti a co ještě neskončilo, a v tom má prezident pravdu, to je totální privatizace národního a jiného veřejného majetku. Totální privatizace v tom smyslu, že politické reprezentace a jednotliví privatizátoři postupovali v převážné většině bez ohledu na zájmy státu, obcí a vyvlastňované veřejnosti. A ve značném procentu případů, jak se ukázalo, i bez ohledu na právo, bez ohledu na ekonomickou efektivnost a účelnost.
S jistou nadsázkou, vybaven zkušeností, si dovolím vyslovit, že pokud bychom ve zdravotnictví připustili postupy nechvalně známé z období takzvané kuponové privatizace a vlastně celých 90. let, stál by problém nemocnic dneska trochu jinak. Vedli bychom zřejmě diskuse nad vytunelovanými nemocnicemi a pacienti by na dveřích mnoha zdravotnických zařízení nacházeli informace o probíhajících konkursních likvidacích nebo o tom, že operační sály a ambulance se pro nízkou výtěžnost zavírají. Kdyby se postupovalo ve zdravotnictví podobně jako v přípravě privatizace státního podniku typu ČEZ, dostávali bychom zprávy o tom, že si dozorčí a správní rady rozdělují stamiliony a že je nutné zavádět poplatky a zdražovat služby, aby bylo na výplatu dividend a lichvářský zisk.
Ne, dámy a pánové, totální privatizace všeho není dobrým receptem ve veřejných službách, a tím méně ve zdravotnictví. Jsou věci, které nelze měřit nebo neúnosně zatížit soukromým ziskem. A právo na život a zdraví v demokratické společnosti je takovou věcí. Proto budu hlasovat proti prezidentovu vetu a činím tak s přesvědčením. A opírám se ty, kteří mě do Poslanecké sněmovny nominovali.
Děkuji za pozornost. (Potlesk KSČM a některých poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Grebeníčkovi. Nyní vystoupí pan poslanec Vojíř a připraví se pan poslanec Jičínský.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, přemýšlím, jak začít své vystoupení, a napadla mě zřejmě jedna slavná myšlenka, a to je, že je to marnost nad marnost. (Výkřik z levé části pléna.) Já mám co říct, někteří možná ne. To se nedá nic dělat!
Jsme v situaci, kdy opravdu opakovaně se jedna strana, jedno politické spektrum v této Sněmovně vědomě snaží přesvědčit druhé spektrum v této Poslanecké sněmovně o tom, že tento zákon jako celek není dobrý. Nikdo nezpochybnil to, co například zde četl pan předseda Sněmovny, že z jedné strany ten dopis říká, že si umí představit neziskový sektor, zákon o neziskovém sektoru, jehož hlavní myšlenkou by mělo být, že bude-li tam tvořena jakási zlepšená hodnota, to znamená, bude kladný hospodářský výsledek, tak tento kladný hospodářský výsledek by v takovémto případě byl zpět použit na refinancování například zdravotnických zařízení. To by byla legitimní diskuse, kdybychom to vedli v takovémto duchu. A kdyby tedy například mělo platit, že i obchodní společnost, bude-li provozovat takovouto činnost, má provádět refinancování.
Jestliže tady ale hovoří pan ministr Rath pouze o tom, že zisk je něco nemorálního, tak samozřejmě on velmi dobře ví, že všechny vstupy, a já už jsem to říkal několikrát, do zdravotnictví jsou ziskové. To znamená, kdybych přijal tuto tezi, že na výstupu nesmí být ziskové, tak já se ptám, co budu dělat se vstupy. A já vám říkám, že to nemá dobré řešení, že nikdo nevymyslel, jak to dělat, aby vstupy byly neziskové, protože takové vstupy by s největší pravděpodobností prostě neexistovaly. Takže neříkejme, že zisk je něco nemorálního. Zisk je věc, která je žádoucí, a můžeme se pouze legitimně bavit o tom, jakým způsobem zisk má být rozpuštěn. To by byla legitimní diskuse. Ale takovou pan ministr Rath nevede.
Co se týče toho, jestli je možné, nebo není možné se kvalitně nechat ošetřit ve státním, krajském, městském či privátním zařízení. Přeci nezáleží na tom, komu to zařízení patří nebo jakou formou je provozováno. Aspoň já jako laik, nejsem lékař medicíny, se domnívám, že záleží na tom, aby ta nemocnice nebo to zařízení mělo kvalitní vybavení a aby mělo kvalitní lékaře a kvalitní zdravotnický personál. To snad je to rozhodující! A je úplně jedno, jestli to je státní zařízení, anebo soukromé. Mně by to aspoň bylo jedno. Ale ono také platí, že když je soukromé, tak si na to musí ten soukromník vydělat anebo do toho vložit své vlastní zdroje. Kdežto když je to veřejně korporátní, tak platí, že vybavení je placeno z daní. To je jednodušší podnikání! To je pravda. Tomu já rozumím. Tak je pak logické, že většina velkých špičkových zařízení nejsou soukromá, protože kdo by do toho dal stamiliony až miliardy, které prostě soukromník nemá? To je další velmi logická věc.
Pan ministr tady také sdělil, že provedl hodnocení nemocnic, které přímo řídí. Já neznám všech těch zhruba dvacet nemocnic, které řídí. Já jsem je nenavštívil, nemůžu je posoudit ani jako pacient, ale mohu vám říci jedno. Pamatuji si, že dvě z těchto nemocnic byly oceněny mezinárodním certifikátem, že jsou špičkově řízeny. A je zvláštní, že ta jedna je na prvním místě, resp. to je logické, ale ta druhá je až na nějakém desátém jedenáctém místě. Co se stalo mezitím? Znamená to, že mezinárodní hodnocení je horší než to naše, nebo náhodou nedochází k té optimální komunikaci s ministerstvem, a tak je zařazeno někam jinam?
Také jsem například slyšel, což bylo logické, že když se hodnotila úrazová nemocnice - no, že v úrazové nemocnici asi zemře více lidí než v jiné nemocnici, to je s největší pravděpodobností asi také pravda. Na to nepotřebuji být expert a lékař.
***