(17.30 hodin)
(pokračuje Schwippel)
V žádném případě to ale v Německu nevede k těm důsledkům, jaké z toho vyvozuje pan ministr Rath, totiž např. že by se spolkový ministr pokoušel z Berlína určovat všechny detaily fungování nemocnic, jako je spádovost, počet lůžek, personální vybavení apod. Myslím, že na něco podobného by ani ve snu nepřišel, a rozhodně kdyby se to pokusil zdůvodňovat tím, že je třeba sjednotit nějaké koncepty, tak si myslím, že by se se zlou potázal.
Teď k závěru konference. Je zajímavé, že i na kontextu velice rozdílných systémů, které v Evropě existují, dospěla konference vůbec k nějakým závěrům. Ty kromě celkového snižování počtu nemocničních lůžek spočívají hlavně ve dvou ohledech, a to za prvé - cituji: "managing hospitals along the lines of businesses", tedy volně přeložím: posílení tržních principů v řízení nemocnic. A za druhé v rozšiřování autonomie vedení nemocnic. Profesor Maurice Duranton uvedl: "Zástupci veřejných nemocnic po dvoudenní intenzivní debatě museli uznat, že jejich model je méně vhodný vzhledem k jeho přirozeným omezením." A dodávám - s ohledem na jeho menší efektivitu.
Myslím si, že z těchto fakt je zcela zřejmé, že námi diskutovaný zákon je v naprostém rozporu se stavem a zejména s trendem v jednotlivých evropských zemích. Domnívám se, že jeho zastánci se v žádném případě nevydávají cestou evropské sociálně demokratické levice, v nejlepším případě levice latinskoamerické, nebo také jinými slovy, levice komunistické. Já bych byl rád, kdyby pan Jiří Paroubek a pan David Rath si šli dělat svoje komunistické experimenty do jiných zemí, protože já věřím a doufám, že Česká republika se k tomuto táboru nakonec nepřidá. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Schwippelovi. Nyní vystoupí pan poslanec Pospíšil a po něm pan poslanec Miroslav Beneš.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych učinil několik poznámek k textu zákona, který v tuto chvíli projednáváme. Úvodem bych chtěl reagovat na aktuální rozpravu nad tímto textem a chtěl bych říci několik poznámek k panu profesorovi Jičínskému a k jeho rozboru ústavnosti či protiústavnosti daného textu.
Chci se tady zastat paní kolegyně Talmanové, která upozornila na to, že text je z pohledu ústavněprávního více než sporný, a poukázala na některé věci. Chci říci, že její stanovisko, že je více než sporné, zda text je, či není v rozporu s ústavou, tak toto stanovisko také sdílím. Domnívám se, že v tomto případě, koukáme-li na ústavnost schváleného textu zákona, dochází k tomu, kdy stát porušuje ústavní právo na samosprávu. Zkrátka a dobře, dámy a pánové, na samosprávné subjekty nelze koukat jako na obyčejnou složku státu, nelze koukat na samosprávný subjekt jako na něco, čemu můžeme obyčejným zákonem v zásadě cokoliv přikázat, nařídit, cokoliv mu dát a pak následně odebrat. To, že o územní samosprávě hovoří ústava, tak to má určitý smysl. Územní samospráva se tím stává partnerem státu, nikoliv pouze jeho obyčejnou organizační složkou.
Podíváte-li se na judikaturu Ústavního soudu, a zde upozorňuji, že již několikrát kraje uspěly u Ústavního soudu, pak Ústavní soud právě tak to judikuje. Ústavní soud zrušil určitá zákonná omezení, která omezovala kraje v nakládání s jejich majetkem. Zrušil věci, které kraje zadlužovaly, a konstatoval, že kraje jsou v zásadě partnerem státní veřejné moci, nikoliv pouze jeho složkou. Takže já zde nechci předjímat, jak by se Ústavní soud zachoval ve vztahu k tomuto zákonu, ale to, že jsou pochybnosti o ústavní konformitě tohoto zákona, tak to tady podtrhuji a zdůrazňuji, a samozřejmě konečný verdikt může dát až samotný Ústavní soud.
Nelze souhlasit s tezí, že v zásadě zákon může cokoliv krajům vzít a cokoliv v zásadě jim zase dát, protože - byť ústava říká, že zákon stanovuje pravomoci územní samosprávy - protože takto bychom mohli dojít k závěru, že zákonem lze pojem územní samosprávy úplně vyprázdnit. My bychom zákonem mohli veškeré pravomoci a veškerou působnost krajům odebrat a zůstaly by nám kraje pouze na papíře. A i v takovémto případě už Ústavní soud jasně řekl, že byť je pravomoc odebrána kraji zákonem, tak pokud tento zákon v zásadě zužuje pojem územní samosprávy, pak lze mít pochybnosti o jeho ústavnosti. To jenom na okraj, proč si myslím, že je minimálně pochybné, zda daný text je v souladu s ústavou; a já osobně si myslím, že je v rozporu s ústavou. (V sále je permanentní hluk.)
Nyní, jestli dovolíte, ještě několik poznámek k zákonu. Nechci zde opakovat fakta, která zde již řekli moji kolegové. Upozorňuji na to, že zákon poškozuje vlastníky nemocnic, že ohrožuje pracovní místa pro zdravotníky, kteří pracují v těch zařízeních, která nejsou uvedena v seznamu, v příloze daného zákona, že snižuje možnost volby občanů při výběru zdravotnického zařízení. To všechno tady již bylo řečeno. Chci říci několik poznámek k Plzeňskému kraji, protože se zde diskutovalo o některých jiných krajích, a chci svým příspěvkem upozornit, že v jiných krajích zákon způsobí konkrétní problémy a ztíží život konkrétním občanům a omezí jejich volbu v rámci konkrétního zdravotního zařízení. (Sál stále hlučí.)
Jen několik poznámek. V Plzeňském kraji byla situace při převzetí krajských nemocnic taková, že stát předal kraji nemocnice s dluhem více než 240 milionů korun. Na oddlužení teprve poté, co Ústavní soud rozhodl, že takovýto převod dluhu není možný u tak zadlužených organizací, stát dal kraji 160 milionů korun, to znamená mnohem méně, než byly reálné dluhy státních nemocnic převedené na kraje. Kraj udělal transformaci těchto -
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové… Promiňte, pane poslanče, ale poprosím i vaše kolegy, aby se zdrželi hlasitějších projevů, ale stejně tak i všechny ostatní poslance. Prosím.
Poslanec Jiří Pospíšil: Kraj udělal transformaci těchto nemocnic, nikoliv privatizaci, to znamená změnil pouze formu právnické osoby, změnil právnickou osobu, nikoliv držitele akcií nebo řekněme zřizovatele takovéto právnické osoby. A poté, co byla zavedena jasná pravidla hospodaření s penězi, se ukazuje, že dluhy se obrovsky, enormně řádově snížily. Dnes některé krajské nemocnice v Plzeňském kraji již hospodaří bez dluhů a u některých jsou tyto dluhy v řádech jednotek milionů. My jsme se dostali od stovek a desítek milionů k jednotkám milionů během několika let poté, co jsme provedli tuto transformaci. A zdůrazňuji, dámy a pánové, že během této transformace nebylo zrušeno jediné lůžko v těchto nemocnicích. Nebyla omezena zdravotní péče poskytovaná těmito krajskými nemocnicemi.
Chci tedy říci, dámy a pánové, že první výsledky této transformace ukazují, že byl zachován rozsah lékařské péče a že se lépe hospodaří s penězi, které plynou do takovýchto veřejných nemocnic. Nechápu tedy důvod, proč v situaci, kdy se začíná dařit takovýmto nemocnicím, přichází sociální demokracie společně s komunistickou stranou s návrhem, který celý systém zase může destabilizovat, přichází zase s něčím novým, aniž by se mohlo prokázat, zda transformace nemocnic provedená Plzeňským krajem může, či nemůže fungovat. Zatím se prokazuje, že může fungovat. To znamená - minimálně tato další změna, tato další transformace způsobí, že místo abychom se koncentrovali na kvalitu péče, budeme se koncentrovat na majetkové a jiné převody a vztahy. To já, dámy a pánové, považuji za velmi nešťastné.
Pan profesor Jičínský zde říkal, že to byla právě ČSSD, která prosadila reformu veřejné správy. Ano, je to tak. Pak tedy nechápu, proč po několika letech do svého konceptu reformy veřejné správy zasahuje, proč to, co krajům dala, jim v tuto chvíli tímto zákonem chce znovu vzít. To je podle mého názoru, dámy a pánové, minimálně nekoncepční. Použiji tento eufemismus.
Takže já říkám, že mám za to, že pokud projde tento zákon, pak tento zákon povede k destabilizaci sítě zdravotnických zařízení v Plzeňském kraji, a to z toho důvodu, že krajské nemocnice, které začaly fungovat, začaly snižovat zadlužení, budou opět transformovány. Že tento návrh zákona v Plzeňském kraji ohrožuje existenci některých nemocnic, a to jak privátních, tak krajských. Budu jmenovat některé z nich, např. Nemocnici dr. Mulače v Plzni, Nemocnici sv. Jiří, Privamed, Nemocnici v Plzni, ale též např. Nemocnici následné péče sv. Anny v tachovském okrese, konkrétně v Plané. Je to druhá nemocnice v Plané, druhé zdravotnické zařízení, které je sociální demokracií ohroženo ve své existenci. Myslím si, že bychom měli zvážit, zda chceme v Plzeňském kraji takovéto změny, které síť destabilizují.
***