(13.00 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Pokud pan předseda Tlustý hovoří o tom, že tedy co si dohodli pánové Zeman a Klaus… Víte, před deseti lety byla jiná situace. Také nebyla situace 100 na 100. 100 na 100. Anebo nebyla ta situace 101 nebo já nevím, jaké ty počty byly v roce 1998. Ale chtěl bych říci, že tady přeci nemůžeme udělat takovýto kšeft, takovýto holtport před zraky celého národa. My jsme dostali důvěru milionu a třičtvrtě milionu voličů. Já přeci nemohu jako předseda sociální demokracie říci: Tak, chlapci, tak si tam dělejte, co chcete, naše voliče to nezajímá, já si půjdu sednout do teplého místa předsedy Poslanecké sněmovny.
Já chci jednat o programových věcech. A o tom budeme jednat. Buďto nějakým zázrakem nebo jiným způsobem získáte ten 101. hlas, pak to jednání nemusí být, anebo to bude 100 na 100, a pak budeme jednat. A nepotřebuji k tomu žádné podpisy, protože prostě tady se vytvoří hlasovací poměry de facto.
Pokud jde o to, co bylo v minulém volebním období, ty tři pokusy. No, to je přeci časově poněkud nesouladné, když o tom tady pan předseda Tlustý hovoří. Já bych se zeptal kohokoliv v této Sněmovně, jestli si myslí, že kdybych před 14 měsíci byl pověřen panem prezidentem sestavením nové vlády, své vlády, a kdybych neuspěl, že by v tom dalším kroku byl pověřen opět sociální demokrat. Každý z těch tří pokusů začínal znova, pokaždé - Špidla, Gross a já. V každém případě tady byly tři pokusy podle ústavy. Je to tedy jenom slovní rabulistika, tento argument neobstojí.
Podívejte, pokud jde o kauzu plukovníka Kubiceho. Krásnou formulaci použil pan předseda Tlustý, já jsem si ji zapsal: Kdo nás nutil, abychom vtrhli do kanceláří? No, tak to vypadá, jako kdybychom já s panem místopředsedou Sobotkou nebo s panem místopředsedou Škromachem vzali kvéry nebo si půjčili vzduchovku od pana Kočky z pražského Výstaviště a vtrhli jsme do jakýchsi kanceláří kohosi. Já ani nevím, jak se ti lidé jmenují, a vůbec mě to nezajímá, jestli trapně malverzovali nějaké cestovní příkazy nebo něco jiného. Vůbec mě to nezajímá.
Ale k něčemu tady došlo. Předseda vlády a předseda nejvlivnější strany v tu chvíli ve státě, strany, která v té chvíli podle průzkumu veřejného mínění měla čáku na volební vítězství, byl obviněn z pedofílie, byl obviněn, že se podílel na vraždě jakéhosi podnikatele, kterého nikdy neviděl a do kterého mu nic není. To přeci nejsou věci, které je možné přehlédnout, to nezakrývejme.
Já jsem přeci v té chvíli, kdy došlo k odhalení šibalů v kauze ODS, tak co jsem udělal na veřejnosti? Já jsem zajásal, že jsou mezi odhalenými dokonce členové sociální demokracie, protože přeci v takovém případě, když se to stalo, tak není možné mluvit o tom, že tato vláda, která odchází, měla jakýkoliv vliv na nezávislost policie. To je přeci silný argument. Ale nicméně v této kauze plukovníka Kubiceho já bych vám chtěl říci, že někteří nemají čisté svědomí. Je běžný politický boj, a leccos se řekne a leccos se udělá a leccos se v tom boji stane. Ale toto nebyl čestný politický boj. A já si myslím, že bylo dobře, že to tady bylo řečeno.
Já bych byl rád, přes silná slova, která padají, a já věřím, že jsem se k těm silným slovům nějak nepřipojil, chtěl bych vyzvat všechny, abychom hledali kompromis v programové oblasti a také v té oblasti personální, protože bez toho kompromisu to prostě nepůjde.
Dneska to dopadne, jak to dopadne. No a potom po třiceti dnech to dopadne také podle očekávání.
Takže, pánové, vraťme se k jednacímu stolu, já vás o to snažně prosím, a jsem ochoten přispět ke kompromisu, který bude ve prospěch této země. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Předsedající Lubomír Zaorálek: Pane poslanče Kalousku, ale už tady je faktická poznámka pana poslance Zdeňka Jičínského, a pak je teda ta vaše. Nyní pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, pokud jste poslouchali mě a pokud jste poslouchali pana předsedu poslaneckého klubu ODS, nepochybně vám neunikl rozdíl ve slovníku. Čili v tomto ohledu si nemyslím, že bych se dopustil jakýchkoliv urážek paní poslankyně Němcové, a za to, co jsem řekl, samozřejmě ručím. A myslím, že to byla slova vybraná, která se do této Poslanecké sněmovny hodí. Slova "vesnická šmíra" je terminus technicus, nemyslím si, že by tím Poslanecká sněmovna byla uražena, pokud jsem to použil.
Moralizování. Co to je - moralizování? Já jsem tady mluvil o určitých zkušenostech z našeho polistopadového vývoje. Jsou tu poslanci z různých stran, kteří byli členy Federálního shromáždění. Ve Federálním shromáždění, které jednalo v podstatně obtížnější politické situaci, byl uplatněn princip poměrného zastoupení, žádná strana nebyla tehdy vylučována z jakékoli účasti na parlamentních funkcích, poměrné zastoupení jim dávalo podíl podle vlivu. A Federální shromáždění fungovalo, i poslanci z ODS tehdy proti tomu neměli žádných námitek. A tento princip se uplatnil i po volbách v roce 1992, kdy ODS vyhrála. Jestliže se dnes tento princip, který se v Poslanecké sněmovně začal uplatňovat až po roce 1996, kdy sociální demokracie sem vstoupila jako druhá nejsilnější strana, opět bere v pochybnost, pak nemyslím si, že to je moralizování, ale je to hodnocení určitých politických zkušeností, jestli se chceme vracet opět někam zpátky.
Nechci tu připomínat slova Internacionály "Od minulosti spějme zpátky", už jsem je jednou na adresu ODS užil, ale teď to nedělám.
To je tedy tato věc.
Pokud jde o pana poslance Tlustého, dokázal spojit různé věci. Ty tři pokusy -
Předsedající Lubomír Zaorálek: Prosím, čas.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Ano, takže ještě jenom jednu poznámku. (Nesouhlasné projevy z pléna.) Takže konec, děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Předsedající Lubomír Zaorálek: Také děkuji. Prosím pana poslance Miroslava Kalouska, ten má také dvě minuty na faktickou poznámku.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, já je nevyčerpám, mám opravdu jenom technickou poznámku k tomu, co řekl pan premiér, že koaliční smlouva je stále na cestě.
S průvodním dopisem předsedů všech tří koaličních stran, současně s telefonickou žádostí o jednání, byla předána kurýrem v úterý odpoledne na podatelnu Úřadu vlády. Potvrzení mám samozřejmě k dispozici.
Pokud cesta z podatelny vámi řízeného úřadu, pane premiére, do vaší kanceláře trvá déle než dva dny, potom je celá řada vašich dalších výroků a kroků mnohem srozumitelnější. (Oživení v sále - smích.)
Nicméně ta žádost o jednání stále trvá. A pokud jste řekl z tohoto místa "pojďte jednat", ano, my stále s tím průvodním dopisem říkáme, že o to jednání stojíme. To jednání jste odmítl vy. Říkáte-li dnes "pojďme jednat", my se na to jednání těšíme.
Děkuji za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)
Předsedající Lubomír Zaorálek: Máme tady písemné přihlášky. Pan poslanec Mirek Topolánek, pak se připraví Martin Bursík, v této chvíli máme celkem čtyři písemné přihlášky. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Mirek Topolánek: Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane předsedající, vážená vládo. Já jsem přemýšlel, jestli vůbec ještě má cenu vystupovat. A poprvé v životě, kdy jsem byl osm let v Senátu, jsem pochopil, co to je být řadovým poslancem, kdy téma, se kterým chcete vystoupit, je mezitím vyprázdněno anebo nějakým způsobem deklasováno.
Máme 29. června 13.09, jednáme o bodu volba předsedy Poslanecké sněmovny. Já jsem měl pocit na chviličku, že jsem usnul, což se nestalo, probudil jsem se o řadu týdnů později, kdy na tabuli, nebo na tom monitoru, je bod hlasování o důvěře vlády.
***