(12.40 hodin)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. S řádnou přihláškou pan poslanec Bublan, připraví se pan poslanec Maršíček.
Poslanec František Bublan: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolil bych si v této obecné rozpravě stručně připomenout, proč vlastně projednáváme tento bod a co se stalo.
Co se stalo koncem května před volbami? Tehdy pan plukovník Kubice požádal o slyšení ve výboru pro obranu a bezpečnost a předložil dvě zprávy - jednu veřejnou, jednu neveřejnou. Na tom utajeném jednání výboru při neveřejné části sdělil určité informace. K těm se teď vyjadřovat nechci, i když ten postup jeho byl skutečně nestandardní. Byla to informace, která neprošla řádným služebním postupem, nicméně zazněla tam. A následně nato, několik minut po skončení tohoto výboru, se tato informace objevila v médiích. A to je vlastně příčina toho všeho, co pokračuje v těch následných týdnech a měsících a vlastně vrcholí tím dnešním naším jednáním.
Došlo k porušení zákona, k porušení zákona o utajovaných informacích. My někdy podceňujeme tento zákon, i když jsme vázáni mezinárodní úmluvou, abychom dodržovali tyto zákony. Národní bezpečnostní úřad je velmi často dotazován, jak jsou tyto zákony, tyto předpisy, u nás dodržovány, a také jsme podle toho hodnoceni. Takže je naprosto normální, že na podnět NBÚ, na podnět bezpečnostního ředitele této Sněmovny, protože zde se stal tento skutek, na podnět bezpečnostního ředitele Ministerstva vnitra a samozřejmě na trestní oznámení, která byla podána, začala policie šetřit tento únik informací.
A postup při šetření úniku utajované informace už pomalu všichni známe, protože se z toho stává veřejná záležitost. Ale možná byl takový, že nejdříve si policie vyžádala takzvaný monitoring telefonních hovorů, aby zjistila, kdo s kým mluvil v tu danou dobu. Potom následovaly výslechy. Ty výslechy trvaly přes dva měsíce. Já sám, protože jsem byl také účasten toho jednání, stejně jako se ho účastní ministr vnitra - byli jsme u výslechu. Mohu vám říct, že ten výslech trval přes tři hodiny a byl velmi důkladný. A potom pravděpodobně na základě analýzy monitoringu telefonních hovorů, na základě výsledků z výslechů došlo k nějakým dalším opatřením. Některá ta opatření jsme zde slyšeli.
Já bych chtěl jen znovu připomenout, už to zde zaznělo, jak vlastně taková žádost o odposlech probíhá. Vyšetřovatel dá podnět - pouze podnět. Státní zástupce navrhne tento úkon a soudce dá k tomu příkaz. A teď se zeptám, v jakém postavení je vláda, v jakém postavení je ministr vnitra. Nikde tam nefiguruje, žádný vliv na to nemá. Pokud bychom chtěli uvěřit nějakému ovlivňování nebo tlaku na tyto orgány, to znamená na vyšetřovatele, státního zástupce a soudce, tak bychom museli věřit tomu, že ministr vnitra to nařídí tomu vyšetřovateli, ministr spravedlnosti nařídí státnímu zástupci, aby podal tento návrh, a u nezávislého soudce bychom se asi museli zeptat pana prezidenta, jestli náhodou on nenařídil soudci, kterého jmenoval, aby provedl tento příkaz. Je to nesmyslné, je to absurdní. A to je ta základní otázka, proč jsme svolali tuto schůzi: jakým způsobem vláda ovlivnila nebo mohla ovlivnit toto vyšetřování.
Slyšeli jsme mnoho výroků, kde bylo opakováno, že je několik ústavních činitelů odposloucháváno, novinářů, prostor Poslanecké sněmovny a podobně. Je to možné, a také to nemusí být pravda.
Já bych jenom k tomu, co zde zaznělo, i když se nám možná ta čísla zdají velká nebo se nám to zdá trošku jako nepoměrné, k tomu bych chtěl uvést několik věcí. Jestliže ten státní zástupce dává návrh na odposlech, on to musí mít podloženo. On to musí mít podloženo z nějaké té analýzy, případně z toho monitoringu, nemůže si to vymyslet. A potom je tam takzvaný dozorový státní zástupce, je tam dohledový státní zástupce a ti potom zkoumají, zda ty návrhy byly podány skutečně v souladu se zákonem. Zkoumají, zda ty průběžné výsledky třeba těch odposlechů odpovídají tomu zadání, odpovídají tomu odůvodnění. A jakmile tady nastane nějaká kolize, tak potom v tom případě nejenom že se to musí zastavit, ale ten státní zástupce, který dal návrh na ten odposlech, tak ten se z toho také musí zodpovídat. Takže není to zase tak přímo jednoduché, jak bychom si na první pohled mohli myslet, že si může kdokoliv tam napsat jakékoliv číslo. Všechno podléhá kontrole a všechno se dá nějakým způsobem dohledat.
Ještě si dovolím takovou jednu - je to dávná zkušenost, už je to určitě promlčeno. Ale ještě když jsem dříve pracoval v BIS, tak se nám stala také taková jedna věc, že jsme při šetření jedné firmy, která se zabývala vývozy zbraní do rizikových oblastí, a samozřejmě při monitoringu těch telefonních hovorů, tak jsme zjistili, že telefony nebo jejich čísla byla psaná na tu firmu, kterou jsme sledovali, tak že ty telefony používají naprosto jiné osoby. A bohužel to byli politici. Došlo k tomu, že zkrátka - skutečně už je to promlčeno, takže mohu o tom tady obecně mluvit, že zkrátka politik dostal ten telefon k užívání od té firmy, protože možná pro tu firmu nějakým způsobem pracoval. I to se může stát.
Takže možná ta velká škála těch čísel možná svědčí o tom, že něco takového nastalo. Ale já to posoudit v tuto chvíli neumím, protože jak jsem říkal na začátku, ministr vnitra žádným způsobem nemůže do toho zasáhnout nebo mít nějakou znalost o tom.
Ještě bych chtěl k tomu dnešnímu procesu říct jednu věc. Mně se to trošku nelíbí, když zde vystoupí předseda ústavněprávního výboru s tím, že dostal nějaký dopis, a já jsem potom slyšel od některých z vás, že já mám dostat také takový dopis nebo že jsem ho dostal. Já jsem ho do této chvíle nedostal a nikdo mi nedal ani na vědomí, že bych takový dopis někde měl. Takže mně to trošku připadne jako připravená záležitost, kdy někteří vědí a někteří nevědí. (Povzdech Sněmovny.) Pokud je to v tajné spisovně, tak nikdo z nás nemá povinnost chodit denně do tajné spisovny. Musel bych dostat - (Ironický smích a hlasy.)
Já bych chtěl říct, že vláda, respektive vládní činitelé, kteří se vyjadřovali na adresu bývalé vlády, udělali tři zásadní chyby. Za prvé že neustále opakovali neověřenou informaci, která už dneska má úplně jinou podobu, a tím vnesli do veřejnosti a do společnosti mylné informace. A také samozřejmě takový pocit toho, že zase všechno, co se tady děje, tak je to špatně a nikdo si nemůže být jist lidskými právy a lidskými svobodami. Není tomu tak.
Postup by měl být takový, i třeba od pana ředitele Almera, který poslal tento dopis. Proč posílá tento dopis do Poslanecké sněmovny? Proč ho neřeší se svými nadřízenými? Proč pochybnosti, které tam má, neřešil s dozorovým státním zástupcem? To by byl klasický postup, a ne hned přeskočit několik úrovní a řešit to takto veřejně. A vidíme, že je to věc naprosto veřejná.
Potom ty formulace o dračím vejci, o fízlování - to je vlastně zpochybnění postavení těch orgánů činných v trestním řízení. Jestliže takto budeme každý případ zveřejňovat, tak nakonec na co máme vyšetřovatele? Na co máme státní zástupce? Na co máme soudce? Oni budou nejistí a budou čekat v každém případě, nebo každý případ, který budou chtít řešit, tak budou čekat na nějaké politické vyjádření, na to, zda dostanou k tomu nějakou politickou legitimitu.
***