(12.50 hodin)
(pokračuje Bublan)
To je skutečně nemožné a toto bychom neměli připouštět. Orgány postupují podle zákona, podle platných předpisů, a pokud tak nečiní, tak mají své nadřízené, kteří je za to mohou potrestat, případně změnit jejich počínání.
Potom se ještě v jednom prohlášení objevilo něco, co mě trošku zarazilo, a to je to, že pan ministr Langer řekl, že jakmile zjistí, co se děje, že udělá kroky pro to, aby se to zastavilo. Víte, to také není přípustné. U nás se stalo takovou módou nebo možná až pravidlem, že když je vyšetřován nějaký trestný čin, tak se to zveřejní, pokud možno co nejvíce, zaplete se do toho co nejvíce politiků, viz případ soudce Berky, a následně se z toho stane věc veřejná, všechny úkony se musí zastavit a vlastně vyšetřování má velké problémy. Mně toto připadá jako něco podobného. Tady se vyšetřuje únik utajovaných informací a teď se z toho stává věc veřejná, a samozřejmě se vžijme do pozice policistů, vyšetřovatelů, státních zástupců, jak oni mají teď postupovat, jak se mají chovat, když budou denně na tapetě, bude se zpochybňovat každý jejich krok, a výsledek zkrátka může být velmi špatný. Tuto chybu děláme velmi často a tato chyba má nakonec za následek to, že všechny trestné činy, které jsou alespoň trošku spojeny s politikou, končí ve ztracenu.
Já bych měl otázky na vládu České republiky, aby doložila, jakým způsobem mohla minulá vláda ovlivnit vyšetřování úniku utajovaných informací. A zda se tato vláda domnívá, že rozhodnutí soudce na příkaz k určitým úkonům je platné nebo neplatné. Zda pokaždé bude muset soudce se ptát, zda může udělat tento úkon, nebo nemůže, a koho se bude ptát. A také se chci zeptat, zda chceme znát pravdu o tom, kdo pustil utajovanou informaci, kdo dal médiím tzv. Kubiceho zprávu. Máme na tom zájem, nebo nemáme zájem a chceme to rozmělnit tímto způsobem?
Dámy a pánové, mnoho otázek, co zde zazněly, bude zaznívat znovu a znovu, nicméně žádám, aby se ústavní činitelé, kteří udělali prohlášení, aby se k tomu vyjádřili a dali nám k tomu dnes odpověď.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: S faktickou poznámkou se přihlásil pan ministr Gandalovič a potom má slovo řádně přihlášený pan poslanec Maršíček. Pane ministře, máte slovo.
Ministr pro místní rozvoj ČR Petr Gandalovič Dámy a pánové, já samozřejmě považuji pana předsedu Bublana za nesporného odborníka v této oblasti, a tato přednáška ukázala, že jsme spoustu věcí možná nevěděli a pan předseda nám je vysvětlil. Ale já bych chtěl znát váš názor, pane předsedo, na to, proč si myslíte, že vyšetřování úniku Kubiceho zprávy může někdo zjistit odposlechy nařízenými čtyři měsíce po dané věci. Můj laický pohled na věc je ten, že odposlechy mají odhalit drogové dealery, kteří se domlouvají o různých kšeftících apod. Rád bych vás poprosil o vaše vysvětlení, proč si myslíte, že byly nařízeny odposlechy v Poslanecké sněmovně nebo v místnosti Českého rozhlasu v Poslanecké sněmovně a odposlechy politiků čtyři měsíce poté, co k inkriminované věci došlo. Máme snad za to, že si skutečně někdo myslel, že se to tím nějakým způsobem zpětně odhalí?
Předseda PSP Miloslav Vlček: S faktickou reakcí pan poslanec Bublan.
Poslanec František Bublan: Děkuji, pane předsedo. Já si naopak myslím, že pokud by byly odposlechy nasazeny čtrnáct dní po tom, co se to stalo, že by to mohlo být účelové, že by to mohlo být špatně. Ale jestliže to bylo dva nebo tři měsíce potom, tak muselo… (Smích v sále.)
Víte, já vám řeknu jednu takovou zkušenost ze svého působení, když jsem se jednou ptal inspekce, proč udělala určité úkony, a zjistil jsem s hrůzou, že třeba ani nevědí, že budou volby nebo něco podobného. Oni mají trošku jiný svět a tady na tyto termíny moc nehledí a moc je nesledují. Ale tím, že napřed nastaly úkony, které měli schváleny od státního zástupce, třeba monitoring, teď samozřejmě následné výslechy a možná ještě nějaké úkony, a potom analýzou toho, co už vlastně věděli, přikročili k dalším úkonům, tak předpokládám, samozřejmě to nevím, ale předpokládám, že to měli něčím podložené. Ale říkám, je to můj předpoklad, nemohu do toho vidět.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní udílím slovo řádně přihlášenému Zdeňku Maršíčkovi. Chtěl bych vás současně seznámit s dalším postupem předsedajícího. Ještě bychom pustili jeden diskusní příspěvek a po vystoupení pana poslance Grebeníčka bychom vyhlásili polední pauzu do 14 hodin.
Pan poslanec Maršíček má slovo.
Poslanec Zdeněk Maršíček: Děkuji. Vážený pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, v úvodu chci říci, že ani přes vystoupení pana poslance Bendy jsem si svůj názor na celou věc nezměnil a ve svém vystoupení se tedy budu držet původního bodu programu.
Chápu závažnost jednání dnešní mimořádné schůze Sněmovny. Očekávám, že každý, kdo přebírá odpovědnost za vývoj České republiky, je také schopen preferovat obecné celospolečenské zájmy. To znamená i větší vstřícnost a odpovědnost vůči občanské společnosti. Česká politika má v poslední době dvě tváře. Ta první odráží snahu části politiků, politických subjektů i části veřejnosti řešit věcně celospolečenské problémy a na základě otevřené politické soutěže ve prospěch našich občanů. Tou druhou tváří jsou bezesporu pokračující snahy některých politiků nebo politických subjektů o vyvolání destabilizace a ohrožení demokratického vývoje. Těžko říci, co je v české politice realita a co reality show. Při absenci politické soutěže založené na vážné diskusi nad tématy volí někteří metodu skandálu jako hlavní náplň politiky. Jak jinak než těmito slovy lze klasifikovat výroky nynější vlády, která na základě domněnek vybraných přítelíčků vyvolá celostátní skandál o údajných odposleších? Jak se později ukázalo, šlo o klamání veřejnosti a vše nasvědčuje tomu, že o záměrnou manipulaci s veřejným míněním. A to vše za situace, kdy se současný ministr vnitra tváří, jako by se nic nestalo.
Varuji před paranoiou a vytvářením mentality společenství obklíčeného nepřáteli a politickými odpůrci. Buďme opatrní, velmi opatrní s plošnými odsudky. Pochybnosti o legitimitě odposlechů, které nyní hýbou českou politikou, jsou alarmující. Nutno dodat, že už v minulém období se jednotlivé kauzy odposlechů nejednou přetřásly v důsledku zjištění, že množství údajně legálních, tedy zcela soudně povolených odposlechů má stále stoupající trend. Nyní se však zdá, že systém kontroly odposlechů se již zcela vymkl jakékoliv kontrole a stává se politickým nástrojem. A to je velmi nebezpečné a hlavně nezodpovědné. Jako občana mě to silně znepokojuje i proto, neboť z titulu nynějšího člena výboru pro bezpečnost vím, že podle bezpečnostních expertů může odposlouchávání dnes provádět neomezený počet osob či firem, které si obstarají potřebné technické vybavení.
Nemyslím si, že je dnes prostor a čas na podrobné projednávání všech záležitostí kolem odposlechů. To bude jistě předmětem jednání výboru pro bezpečnost i Sněmovny v budoucnu. Avšak chci zdůraznit, soudě podle výroků některých členů vlády včetně premiéra se zdá, že v zájmu mocenského boje usilují o získání absolutní politické moci za každou cenu.
***