(17.10 hodin)
(pokračuje Kala)
Ono je možné odepsat v určitém případě čtyři až dva body, ale to jenom jednou za pět roků. Takže podle mého názoru není možné srovnávat tady německý a náš systém. Myslím si, že kdybychom skutečně zavedli německý model, tak by ta kritika byla ještě podstatně silnější, než jaká je v současné době.
V důvodové zprávě poslankyně Dundáčkové a Tlustého se píše: "Ve společnosti přetrvává pachuť z příliš přísně nastaveného zákona a prostoru pro šikanu a snahou je snížit napětí na silnicích prostřednictvím jednoduché úpravy." Domnívám se, že pachuť se zatím linula nad statistikami dopravních nehod, které u nás dlouhodobě patří v jednotlivých parametrech k nejhorším v Evropě; a já upozorňuji na to, že i kdyby se udržela ta pozitivní čísla z července a srpna tohoto roku, tak ještě stále pravděpodobně nesplníme závazek, ke kterému se naše vláda zavázala: do roku 2010 snížit fatální důsledky dopravních nehod na polovinu. To znamená, že ani tato pachuť, ani tyto důsledky nejsou podle mého názoru dostatečné.
Co se týká šikany řidičů a napětí ve společnosti, já si myslím, že napětí pociťovali ti slušní řidiči dlouho před novelou silničního zákona, když se měli pohybovat v té džungli, která na našich silnicích panovala, a šikanu pociťovali od těch řidičů, kteří nerespektovali žádná pravidla.
Chtěl bych poukázat na to, že v době, kdy noviny psaly, že vystresovaní a šikanovaní řidiči sledují tachometry svých vozidel tak úzkostlivě, že nemají ani čas sledovat okolní provoz, tak v té době právě statistiky dopravní nehodovosti klesaly tak, že se tomu nechtělo uvěřit. A dnes, kdy si řidiči vyzkoušeli, že ta četnost kontroly a četnost toho, kdy se setkají s policejní hlídkou, je tak nízká, že jim stojí za to v té kázni polevit a že to riziko není tak vysoké, tak se naopak fatální následky opět zvyšují.
V projednávaném návrhu v zásadě dochází ke zvýšení bodového limitu z 12 na 18 bodů. Navíc proti tomu jde vyřazení některých přestupků z bodového sazebníku a také zrušení spodní hranice u udělovaných finančních pokut. O tom německém modelu jsem už hovořil. Dovolte mi, abych se u výše pokut také pozastavil.
Já se domnívám, že by bylo dobře, aby Poslanecká sněmovna nebo alespoň hospodářský výbor obdržel od Ministerstva dopravy analýzu výše pokut v jednotlivých evropských zemích, abychom se mohli nějakým způsobem řídit a skutečně zorientovat. Jsou samozřejmě země, a budeme se tomu divit, kde výše pokut dokonce není fixně stanovena, ale je odvozována od příjmů toho konkrétního pachatele, o čemž jsme tady v té minulé Sněmovně také diskutovali, ale nenašli jsme právní způsob, jak to realizovat. Nicméně souhlasím s tím, že pokud jsme někde přestřelili, je možné o té výši pokut samozřejmě diskutovat, ale je třeba vždycky vzít v potaz, že ty příjmové diference v naší společnosti jsou natolik různé, že pro někoho bude i ta minimální sazba možná takzvaně likvidační, bude mít zásadní dopady na jeho rodinný rozpočet, a u někoho to bude záležitost, které si možná ani nevšimne.
Pan ministr dopravy teď naposledy v neděli v televizním vystoupení řekl, že v zásadě s obsahem toho návrhu zákona se příliš neztotožňuje, ale že jej chce použít jako určitý nosič pro ministerskou novelu, kterou by prostřednictvím nějakého poslance předložil ve výboru nebo ve druhém čtení. Já musím říci, že tento postup musím odmítnout, protože právě to, co je nejvíce kritizováno, jsou ty pozměňovací návrhy, které byly přijímány tady v té džungli posledního projednávání, a podle mého názoru je třeba, aby Ministerstvo dopravy připravilo novelu, ale tuto novelu aby nedoneslo poslancům, ale aby ji dalo k diskusi odborné veřejnosti, aby ji dalo k diskusi do připomínkového řízení, aby ty věci, o kterých se hovoří jako o chybách, se skutečně vyargumentovaly. Podle mého názoru celá řada těch takzvaných chyb chyby nejsou, a já se pokusím teď zmínit alespoň pár bodů, které skutečně za určité chyby nebo nedostatky považuji.
Souhlasím s tím, že úprava paragrafu 22 zákona o přestupcích je problematická, to je ten paragraf, kdy si třeba cyklista nebo řidič způsobí zranění sám sobě nebo dokonce osobě blízké, a odporuje právnímu řádu České republiky v jiných oblastech. To znamená, že to je přesně věc, kterou bychom se měli zabývat a nějakým způsobem ji změnit.
Dalším tématem je otázka dopravně psychologických vyšetření. Je zase dobře připomenout, proč jsme tady tento pozměňovací návrh přijali. V té době na dálnici D1 zahynul osmnáctiletý řidič, kterému někdo svěřil cisternu plnou benzinu, a došlo tam k výbuchu této cisterny, a pod dojmem této tragické události se zřejmě zpřísnila tato úprava příliš. Já si myslím, že pokud ministerstvo připraví úpravu na úrovni okolních států, že se s tím dá souhlasit.
Měli bychom se vrátit k vyhodnocení zákazu jízdy kamionů. Když jsme přijímali ten pozměňovací návrh v minulé Sněmovně, tak jsme chtěli ověřit v zásadě dvě věci. To je otázku, jaké důsledky na ekonomiku a dopravu bude mít přínos pátečního zákazu jízdy, a tam si myslím, že se jednoznačně osvědčil a podle mého názoru dokonce měl být širší, ale samozřejmě ten musí být potom kompenzován nějakou jinou úpravou, zřejmě jediný termín je o víkendech, a tam bychom měli diskutovat, jaká úprava by to měla být. Dále je to odstranění mrtvých ustanovení paragrafu 128 odst. 3, který se týká vojenské policie, kde jsme vojenské policii udělili určité povinnosti, ačkoli tomu neodpovídají kompetence, a dále paragrafy 32 odst. 1, 33 odst. 1, 34 odst. 8 a 9, 41 odst. 6 a paragraf 42 odst. 3, které upravují povinnosti svícení a v současné úpravě, kdy musíme svítit celý den, tak ztratily smysl. Asi těžko mohu rozsvítit ještě jednou, když už svítím, když třeba vleču vozidlo a podobně, ty situace, které tam jsou popsány.
Přesto si ale myslím, a o tom jsem hluboce přesvědčen, že bychom neměli dopustit, abychom stávající stav, tu schválenou novelu silničního zákona rozbili debatami o takovýchto jednotlivostech a vnášeli do veřejnosti pochybnosti o tom, zda zákon bude, nebo nebude platit. Domnívám se, že Sněmovna by měla dnes vyslat veřejnosti jasný signál, že se žádná opravená a změkčená revoluce u nás konat nebude a že chceme, aby zákon po řidičích chtěl v zásadě pořád totéž, co je v tom zákoně napsáno odnepaměti: dodržovat rychlost, nepožívat alkohol, chovat se na silnici bezpečně a ohleduplně, dodržovat pravidla silničního provozu, s jediným cílem - zvýšit bezpečí, ochránit životy a zdraví všech, kdo se na silnicích pohybují. Je prostě nepochybné, že cílem zákona bylo dosáhnout změny v chování řidičů a této změny dosaženo alespoň v prvním okamžiku bylo.
Hlavním rizikem je samozřejmě chování policistů, o tom jsem hovořil, a myslím si, že by trvalá přítomnost policistů v provozu, přehled a určitá tolerance k drobným pochybením vedla i k posílení vnímání české policie ve veřejnosti.
***