(18.10 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Já tu nepodávám a ani neiniciuji žádnou změnu jednacího řádu v této věci, protože ústava sama dává právo poslanci podávat návrhy zákonů, tedy samozřejmě i pozměňovací návrhy, ale říkám, že v rámci praxe můžeme přispět k tomu, aby to, co už tady bylo zmíněno - 360 pozměňovacích návrhů je takové množství, které opravdu vylučuje racionální posouzení, vylučuje možnost uplatnit odborná hlediska a v rámci skutečně kvalifikované diskuse vyloučit věci, které nejsou vhodné. Já nikomu neupírám právo podávat jakékoliv návrhy, ale přesto mě překvapovalo, že v této věci byla spousta pozměňovacích návrhů od kolegů, kteří nejsou právníci a kteří podávali pozměňovací návrhy čistě k právnickým otázkám včetně různých definic pojmů, to znamená, že to od někoho převzali. Od koho to převzali, proč se takovéto návrhy sem dostávají, to potom v rámci té masy návrhů vůbec nelze ověřit, a potom je otázka, nakolik skutečně můžeme věcně problematiku posoudit.
Říkám to i proto, že jsme zažili v minulém období, že byly přijaty určité změny zákonů a ještě dříve, než změny zákonů vstoupily v účinnost, už jsme přijímali různé změny, kterými jsme ještě zákony, které v účinnost nevstoupily, už modifikovali. To přece z legislativního hlediska je hrůza. Ale říkám, pokud se to týká jenom činnosti státních orgánů, tak to lze trpět, ale má-li se to týkat chování občanů, pak je to skutečně nepřípustné. Pak se nemůžeme divit, že není žádná úcta k tomu, co občané, ti, kteří se mají zákony řídit, co si o zákonech myslí a jak se chovají. Samozřejmě nejsem žádný legislativní snílek, který by s právní dokonalostí předpisů spojoval představu, že když bude právní předpis dobrý, že ho lidé budou zachovávat. To samozřejmě tak není. Ale pokud je právní předpis špatný nebo obsahuje v sobě velké rozpory, je to jeden z důležitých předpokladů k tomu, aby situace byla obecně špatná.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To bylo doporučení novým poslancům: není vaším posláním zde psát zákony.
A teď prosím pana poslance Davida Ratha.
Poslanec David Rath: Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem si nejdříve říkal, že v této věci vůbec vystupovat nebudu, ale když jsem slyšel kritiku na adresu pana kolegy Šimonovského, tak jsem si vzpomněl na to, jak jsem ho kritizoval já na vládě, a teď se ho naopak musím zastat a řeknu hned proč.
Já jsem kritizoval na vládě například, že v zákoně mohou jezdit kamiony bez omezení, že se mohou předjíždět. Nebyl jsem si jist pravomocemi městské policie. Tady bych panu kolegovi Klasovi prostřednictvím předsedajícího trošku řekl, že většina starostů a primátorů jsou jeho straničtí kolegové, a tudíž zde přiznal, že asi neplní dobře svoji roli starostů, když jim podřízená městská policie místo toho, aby dbala na pořádek občanů, se vozí jen v autech. Čili to není chyba tohoto zákona, to je chyba vašich kolegů a měli byste možná toto téma ve vaší straně otevřít, aby vaši starostové a primátoři dělali dobře svoji práci a úkolovali dobře městskou policii. Sem ale nepatří toto kritizovat a dávat to do souvislosti s tímto zákonem, byť já sám si skutečně nejsem jist, zda kompetence městské policie z tohoto zákona jsou úplně na místě. Nejsem si jist také úplně adekvátním bodovým hodnocením v každém případě, ale to jsou jen dílčí věci.
Taktéž jsem tehdy na vládě říkal, že velmi dobré výsledky toho zákona za první měsíce, tedy v počtu, v sníženém počtu dopravních nehod a výrazně sníženém počtu těžkých úrazů a úmrtí je věc nepochybně velmi atraktivní, velmi zajímavá, ale varoval jsem před tzv. chybou malých čísel, což ve statistice skutečně může občas k tomu dojít, že náhodou se nakupí pár dobrých či špatných výsledků, a těžko můžeme z tohoto krátkého úseku říkat - je to vynikající, nebo je to špatné. Ale už proto, že se objevily dobré výsledky, je potřeba vyčkat, minimálně rok je potřeba vyčkat, abychom nepodlehli nějakému optickému klamu, a v tom se chci pana kolegy Šimonovského zastat a říci: prosím vás, držme se zdravého rozumu, a když už ten zákon zde je, a víme jistě, že není dokonalý, má jistě řadu chyb a míst k diskusi a musíme se k němu vrátit, tak ho nechme ale působit nějakou dobu a pak ho zhodnoťme, skutečně vědecky zhodnoťme, tedy co přinesl, co nám dal a jaké komplikace nám způsobil, a skutečně na odborné úrovni pak připravme novelu, tedy nejspíš na Ministerstvu dopravy ve spolupráci s experty jednotlivých politických stran.
Já varuji před lidovou tvořivostí a před populismem snažit se zalíbit hned některým kritickým hlasům, které říkají, to či ono je špatně, případně nechce se jim jet v obci padesát. Prostě jsou takoví lidé. Těm máme ustupovat? Ty bychom spíš měli umět donutit zákon dodržovat. Přijde mi velmi zvláštní argumentace, že když někdo nechce dodržovat zákon, tak zákon prostě zrušíme, byť by byl dobrý. Já nechci tvrdit, že tento zákon je ideální, dobrý, bezchybný, ale dejme mu šanci, čas ho prozkoumat, zhodnotit dopady, a teprve pak racionálně, nepopulisticky se k němu vrátit. Nyní podporuji jeho zamítnutí.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych požádal pana poslance Bratského. Po poslanci Bratském pan poslanec Korytář.
Poslanec Petr Bratský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, nepochybně jako červená niť se od jednotlivých vystupujících táhne věc, že více nám vadí neschopnost Policie České republiky, případně i městské policie, vymáhat věci, které v zákoně stanovené jsou, než zákon jako takový, v řadě případů mnozí kolegové - a teď použiji třeba i příměru pana kolegy Bursíka o tom nosiči, který je příliš úzký, má velkou bednu s mnoha jablky, nepochybně může být to, že se může zvrhnout, může to být nosič špatný. V tomto případě ovšem si dovolím upozornit, že pokud zákon nepustíme do druhého kola, do druhého projednání, tak se v podstatě nestane nic. Asi v auditoriu je většina hlasů pro to, aby byl zákon zamítnut v této chvíli, takže dosáhnete pouze toho, že současní předkladatelé, kteří předkládají některé věci, možná i rozumné, možná i pro některé z vás rozumné, prostě nebudou úspěšní. Je to určitě dané i dobou, ve které se to zrovna projednává. Nepochybně, kdybychom měli již navolené podvýbory a byl dopravní podvýbor, kde by se odehrávala diskuse bez televizních kamer, bychom o některých ustanoveních tohoto zákona mohli hovořit klidněji, mohli bychom získat politickou podporu, protože i pan ministr Šimonovský si je vědom toho, jak zákon vznikal a že pro dostatečný počet hlasů, kterého bylo třeba na jeho prohlasování, bylo třeba učinit některé ústupky, a nepochybně i on dobře ví, že jsou tam nějaké drobné chyby a vady, které jsme věděli už ve chvíli, kdy zákon vznikal, nikoliv po čtyřech měsících. A víme je samozřejmě celou dobu čtyř měsíců a praxe jenom ukazuje, že tomu tak je.
Já jsem vám naopak chtěl navrhnout, abyste zkusili ještě zvážit před hlasováním, jestli stejným počtem hlasů, kterým můžete teď toto zamítnout, nemůžete zamítnout až třeba druhé, případně třetí čtení, až uvidíte, jak se formují některé návrhy, protože některé z nich mohou být prospěšné pro naše občany. Proč čekat rok na to, abychom odstranili víkendovou jízdu kamionů? (Z pléna posl. Bursík: Kde to je?) Zatím nikde, ale můžeme to, pane kolego, když už jste mě vyzval z auditoria, můžeme to přece ve druhém čtení navrhnout. Když to nedáte do druhého čtení, tak se to tam neobjeví. Tak to teď zamítneme a budeme chvíli čekat, než jiná skupina poslanců v jiném historickém období, možná ale to bude zase složité před prosincem, kdy budeme projednávat rozpočet, pak zase bude v lednu nebo v únoru něco jiného a pak se dostaneme k tomu roku. Mají občané naší země trpět celou tuto dobu jenom proto, že momentálně nechceme dopustit druhé čtení? Já se domnívám, že by to možná bylo zbytečné. My můžeme dokonce ve druhém čtení vyměnit i ten nosič. My můžeme tento návrh, který je před námi, úplně změnit a z něho se tam nemusí dostat téměř nic, ale budete mít možnost zapracovat věci, které již dnes jsou jasné, které vadí vám, nám, které vadí občanům naší republiky. Jestli to zamítneme, tu šanci, momentálně časovou, ztratíme. To je důležitá věc, na kterou jsem vás chtěl upozornit.
***