(9.30 hodin)
(pokračuje Tlustý)
Státní dluh, pokud tento rozpočet bude takto, jak je navržen, realizován, se v roce 2007 zvýší ze současných 800 miliard na konci letošního roku na - prosím, dobře zaznamenejte - 898 miliard korun na konci roku příštího, to je o dalších 12,3 %. A prosím, toto číslo, které samo o sobě je podle mého názoru dost astronomické, nezaměňujte s veřejným dluhem, neboť při použití termínu veřejný dluh se dostanete vysoko nad úroveň jednoho bilionu.
Výdaje Státního fondu dopravní infrastruktury - a tady mi dovolte opět soustředit pozornost na jeden z velkých problémů návrhu státního rozpočtu, který bude určitě i tady předmětem diskuse. Výdaje Státního fondu dopravní infrastruktury jsou pro rok 2007 rozpočtovány ve výši 71,7 miliardy korun včetně financování výstavby dálnice D47, přičemž ze státního rozpočtu je uvažováno s dotací pouze ve výši 4,4 miliardy korun - a teď je to, co si zaslouží zvláštní pozornost - a z příjmů z privatizace se uvažuje s prostředky v objemu 37,2 miliardy korun.
Když vláda premiéra Topolánka převzala od svých předchůdců návrh státního rozpočtu, nebyly tyto investiční akce, zejména akce fondu dopravní infrastruktury, kryty konkrétními příjmy z privatizace a rozpočet by tedy byl ve stavu, kdy by takovéto akce, jako je výstavba dálnic, odstraňování ekologických škod, byly v nejistotě. To je důvod, proč vláda před zahájením jednání o státním rozpočtu rozhodla o záměru odprodat malou část nad svou majoritou ve společnosti ČEZ, a to s cílem získat výnos 31 miliard korun, přičemž prosím, a to zde zdůrazňuji, vláda zatím nerozhodla o formě tohoto prodeje, pouze svým rozhodnutím pokryla do té doby nepokryté výdaje zmíněných fondů, protože v situaci, kdy se musela rozhodovat mezi následujícími variantami - omezit investiční akce, jako je výstavba dálnic, nebo ponechat fondy s nekrytými bilancemi - zvolila třetí variantu, a to je ta, kterou vám popisuji, a to je rozhodnutí o privatizaci části akcií ČEZ, aby byly tyto fondy pokryty a mohly se pustit do svých záměrů.
Z předloženého návrhu státního rozpočtu a navazujícího navrženého střednědobého fiskálního rámce vyplývá, že - a to není charakteristika jenom rozpočtu na příští rok, ale je to charakteristika, jak jsme tady v Poslanecké sněmovně už říkali, i roku letošního a roku minulého - Česká republika nedodrží svůj závazek, nesplní tzv. maastrichtský deficit pod úrovní 3 % HDP.
Tady mi dovolte citovat z materiálu, který byl sepsán ještě v době působení mého předchůdce, z materiálu Ministerstva financí, kde se výslovně píše, a já to cituji, aby bylo jasné, že to nemá žádný politický obsah, ale že to je konstatování, neb to vzniklo, jak říkám, v době působení pana ministra Sobotky: "Výsledky rozpočtového hospodaření v uplynulých letech nebyly dosaženy reformami na straně výdajů, ale vyšším výnosem daní." Všimněte si, že deficitní hospodaření na velmi vysoké úrovni pokračovalo i v situaci, když stát zvyšoval daňovou zátěž a vybíral větší daně nejenom díky vyšší daňové zátěži, ale také samozřejmě díky vyššímu hospodářskému růstu.
Dále byly tyto výsledky hospodaření také dosaženy odložením části výdajů rozpočtových kapitol do rezervních fondů. Kdo tady včera poslouchal prezidenta NKÚ, tak určitě zaregistroval, že vytváření těchto fondů a jejich stav je považováno za znepřehlednění veřejných financí, protože ty jednotlivé v uvozovkách ušetřené nebo spíše nevyčerpané položky se v rezervních fondech stávají položkami neadresnými a umožňují vlastně čerpání mimo rámec státního rozpočtu. Navíc, a to tady také včera pan prezident říkal, čerpání z rezervních fondů se podle platné metodiky projevuje a projevovat bude dalším zvyšováním deficitu.
Úplně na závěr, a to zejména pro kolegyně a kolegy ze sociální demokracie a poslance bývalé vládní koalice, mi dovolte říci, že proti návrhu, tak jak ho připravila vláda Jiřího Paroubka, byly provedeny následující, podle našeho názoru nezbytné změny.
O 4 miliardy byly posíleny prostředky, které jsou rezervovány na ústavy sociální péče a obecně řečeno na důsledky přijetí zákona o sociální péči. Já vím, že tato otázka vyvolává, a asi i dnes tady na diskusi se to projeví, veliký zájem a oprávněný zájem, a dovolte mi k ní uvést, že původní návrh rozpočtu s žádnou takovou částkou nepočítal a že důsledky přijetí zákona o sociální péči nebyly do rozpočtu pro příští rok minulou vládou promítnuty.
Já tady rovnou uvedu, že odhady možného vlivu přijetí tohoto zákona se pohybují v poměrně širokém intervalu. Odhad Ministerstva financí, a je to odhad, který zveřejnil na jedné tiskové konferenci bývalý první náměstek Eduard Janota, hovořil o částce blízké 2 miliardám korun. Ministerstvo práce a sociálních věcí ovšem hovořilo ve svých odhadech o částkách přibližně dvojnásobně vyšších a odhady, které se objevují v médiích od reprezentantů příslušných svazů a institucí, které reprezentují tyto skupiny obyvatel, hovoří o částkách dokonce ještě dvakrát vyšších. To, že se vláda rozhodla vytvořit rezervy ve výši 4 miliard korun, je snaha vyjít z realistického odhadu možného vlivu těchto zákonů a vytvořit v uvozovkách transformační polštář pro přechod od dosavadního financování, kdy prostředky tekly přímo do příslušných ústavů, a nyní po změně zákona potečou zčásti přímo k jednotlivým občanům.
Druhou zřetelnou korekcí nebo změnou v tomto návrhu oproti návrhu předchozímu je zvýšení prostředků o jeden a půl miliardy na vědu a výzkum, o jednu miliardu pro vysoké školy, a to v důsledku zvýšení počtu jejich studentů, jeden a půl miliardy na Program obnovy venkova, půl miliardy na odstraňování povodňových škod, půl miliardy na obnovu kulturních památek, 300 milionů pro pokračování výstavby pražského metra a 300 milionů na program tzv. útlumu hornictví.
Aby tyto změny zvyšující výdaje mohla vláda provést, musela samozřejmě provést i opatření se znaménkem opačným, a proto další charakteristikou předkládaného rozpočtu je, že vláda v něm navrhuje, aby běžné výdaje resortů a kapitol pro příští rok byly zastropovány na úrovni letošního roku, a vláda rovněž rozhodla, že bude omezena výstavba nových administrativních budov pro účely státní správy.
Děkuji vám všem za pozornost. Omlouvám se za hlasovou indispozici, a mohl bych na závěr říci, že nejenom se svým hlasem, ale i s tímto rozpočtem jsem udělal vše, co bylo možné. Děkuji za pozornost. (Potlesk v pravé části sněmovny.)
***