(9.50 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Kdybychom ten trend, který trvá už skutečně nejméně deset let, extrapolovali do budoucnosti, kdybychom s tím neudělali vůbec nic, tak se teoreticky dostáváme do bodu, kdy každá koruna příjmu bude dopředu rozdělena na mandatorní výdaje, a kdybychom ho extrapolovali ještě dál, tak se teoreticky dostáváme do situace, kdy si musíme začít půjčovat na výdaje mandatorního charakteru, včetně toho zásadního a nebezpečně rostoucího mandatorního výdaje, toho mandatorního výdaje, který nemůžeme snížit ani odložit žádným zákonem, a sice výdaje na náklady na správu dluhové služby. Dovolím si upozornit, že pro příští rok je tento náklad rozpočtován ve výši 40,7 mld. Kč, což je téměř dvacetiprocentní nárůst oproti roku 2006.
Musíme najít odvahu s tím něco udělat. S jistou mírou cynismu by se dalo říci, že reforma veřejných rozpočtů stejně nastane. Když nenalezne politická reprezentace odvahu s tím něco udělat regulovaným, sociálně únosným způsobem, pak se tak stane metodou velkého třesku. Stane se tak v okamžiku, kdy sklapne dluhová past, kdy se zásadním způsobem změní chování věřitelů a kdy začne být obrovským problémem vypořádat deficit státního rozpočtu. Cesty z dluhové pasti bývají rozličné, jedno však mají nepochybně společné: vždycky to dramaticky odskáčí ti nejchudší a nejslabší. Takže si dovolím říci větu, kterou opakuji poměrně často: Kdo s argumenty sociálními odkládá strukturu transferů sociálního charakteru, chová se vlastně dramaticky asociálně, protože tím přispívá k vytvoření budoucí situace, kdy v dluhové pasti není pomoc pro ty nejslabší a nejchudší. Dá se dokonce říci, že takovýmto přístupem se zvyšuje i potenciální riziko pro stabilní demokracii, protože situace dluhové pasti skutečně nepřispívá ke stabilní demokracii, naopak nahrává extremistům.
Myslím si, že to je obrovské memento pro nás pro všechny, a byť o tom mluvíme každý rok, tak si neodpustím stejně naléhavě říkat: Pojďme s tím proboha něco udělat! Začněme skutečně vážnou reformou struktury výdajů mandatorního charakteru. Nelze - odkazuji se i na včerejší vystoupení prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu - nelze tak samozřejmě učinit bez toho, aniž bychom se vážně zamysleli nad strukturou transferu sociálních výdajů.
Začněme - můj návrh, příspěvek do diskuse - začněme třeba tím, že přestaneme dělat z těch, kterým se nechce pracovat, privilegovanou vrstvu. Přestaňme jim nabízet příjmově srovnatelné, často někdy i příjmově výhodnější alternativy, než je pracovat. V opačném případě výsledky své nečinnosti sklidíme v několika následujících letech naprosto nepochybně. Trendy návrhu státního rozpočtu, který je předložen na rok 2007, o tom svědčí naprosto jednoznačně.
Kdyby bylo možné vrácením tohoto návrhu vládě dosáhnout toho, že vláda předloží návrh lepší, s méně hrozivými trendy, pak by to bylo zcela jistě na místě. Něco takového ale bohužel nemůže být výsledkem takovéhoto kroku. Jakákoliv vláda by nemohla udělat nic jiného, než sem v zákonem stanovené lhůtě předložit podobnou hrůzu, jenom nějak kosmeticky upravenou. Proto by tento politický postoj neměl žádnou cenu. Naopak, k politické nestabilitě by přidal ještě nestabilitu rozpočtovou. Obáváme se, že by to bylo už příliš velké riziko pro českou ekonomiku.
Takže, dámy a pánové, poslanecký klub KDU-ČSL podpoří postoupení tohoto návrhu státního rozpočtu do druhého čtení z těch důvodů, o kterých hovořím. Neznamená to samozřejmě definitivní příslib schválení státního rozpočtu. Ve druhém čtení chceme diskutovat o některých prioritách, budeme klást poměrně zásadní podmínku, aby vláda naplnila své programové prohlášení v oblasti podpory venkova, tedy v dofinancování přímých plateb zemědělcům, a to nikoliv z jiných titulů, které by šly na podporu venkova. Rovněž budeme vést velmi zásadní diskusi, zda je a v jakém rozsahu finančně zajištěn dopad zákona o sociálních službách, který vstoupí v platnost k 1. 1. 2007. Zatímco u přímých plateb jsme schopni kvantifikovat přesný objem prostředků, finanční dopad zákona o sociálních službách je číslo, které budeme hledat poměrně obtížně, protože ten zákon znamená zásadní průlom do systému na trhu sociálních služeb, a myslím si, že nikdo z nás to přesné číslo nezná a není schopen odhadnout, ale určitě musíme schvalovat rozpočet s pevným vědomím, že finanční dopady tohoto zákona jsou elementárně zajištěny. To budou naše zásadní strukturální podmínky do druhého čtení.
Pro všechny příští rozpočty, návrhy rozpočtů let 2007, 2008 a dále, platí to, co jsem si dovolil říci na začátku svého vystoupení: smysl bude mít schvalovat pouze rozpočty, do kterých se začnou promítat strukturální změny, do kterých se začne promítat naše společná dohoda, jak dosavadní negativní trendy zpomalíme a obrátíme zpět. K této dohodě jsme připraveni.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Miroslavu Kalouskovi za jeho vystoupení. Prosím, aby se slova ujal místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Připraví se pan poslanec Jiří Dolejš.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, paní a pánové, já paradoxně naváži na jednu část vystoupení předřečníka pana kolegy Miroslava Kalouska, a to tím, že vzpomenu také rozpočtu roku 1999. Tenkrát klub KSČM také podpořil návrh státního rozpočtu s prvním deficitem. A také jsme se zodpovědně zachovali při vypořádání tohoto deficitu. Přistupovali jsme k tomu právě proto, že ekonomika České republiky byla v těžké depresi a v takové depresi je vhodné se zamyslet nad tím, jestli vláda, potažmo stát, jeho orgány a ekonomika, má použít své síly k tomu, aby se z deprese ekonomika dostala na vzestup. Mluvili jsme už tenkrát o neopakovatelných příjmech a jejich nemožnosti používat je do spotřeby. Stejně tak jsme brojili proti tomu, aby i další rozpočty, které byly přijímány později, tuto vlastnost měly. Nakonec největší odpor proti zapojování neopakovatelných příjmů jsme měli v letech 2002 resp. 2003 a následujícím právě proto, že oněmi investicemi, které přece jen byly založeny, se dostala česká ekonomika na vzestup, a vláda místo toho, aby šla cestou snižování deficitu, ho prohlubovala.
***