(15.30 hodin)
(pokračuje Maršíček)

Ale ptám se: Je například způsobilý a bezúhonný ten občan, který je členem nebo sympatizantem některého extremistického či fašistického spolku, jak nás média nedávno informovala o jednom takovém sympatizujícím policistovi? Dokonce se bezpečnostní prověrka nevztahuje ani na ředitele ústavu, přičemž ten je podle předpokladů oprávněn dokonce rozhodovat o návrzích na změnu stupně utajení nebo na zrušení utajení dokumentů a archiválií. Uvědomujeme si skutečnost, že civilní osoba bez jakéhokoliv prověření bude disponovat utajenými materiály a dokumenty?

Už před časem v podobné diskusi byli čeští zpravodajci v odmítání samé myšlenky na zpřístupnění svazků naprosto jednotní, a oni vědí proč. Například pracovník vojenské rozvědky tvrdil, že jejich služba nemůže připustit, aby si v jejich archivu kdekdo vyhledával, co potřebuje. Jiný, z civilní rozvědky, zase tvrdil, že zahraničí nestojí o to, abychom to zpřístupnili, abychom o tom vůbec hovořili.

Státobezpečnostní situace vnitřní i vnější nemůže podléhat nízkým politickým zájmům o jakési pomstě historii. Řešení není v masových prověrkách, byť jim budeme dávat jakékoli přívlastky, ale v minimalizaci utajovaných skutečností, funkcí vyžadujících bezpečnostní krytí a také tajných aparátů. V České republice je možné zveřejnění totožnosti agenta tajné služby jedině tehdy, když si to žádá zájem státu, nikoli zájem civilního ředitele ústavu. Pak je také takové ztotožnění obtížně napadnutelné. Tuto skutečnost je však nutné naprosto jednoznačně prokázat. V minulosti se totiž výjimečně stalo, že byla zveřejněna jména agentů, zveřejnění jejich adres apod. Mám na mysli třeba společnou dokumentaci bývalých federálních tajných služeb. Do nerozdělené dokumentace nelze sáhnout, protože tam jde i o občany cizího státu. Stejně tak mohou být ztotožněni i jiní občané cizího státu, kteří dříve pracovali pro rozvědku a pracují dnes pro českou rozvědku. Je opravdu možné, aby opět civilní osoba bez bezpečnostního prověření, či dokonce bez vědomí českých tajných služeb rozhodovala o jeho ztotožnění? Aby se vědělo, kdo je kdo i ve chvílích, kdy z dřívějších nepřátel se stali nyní přátelé a z přátel nepřátelé během několika dnů? Obávám se, aby nebyl celý bezpečnostní systém paralyzován v ten nejcitlivější okamžik, kdy operační aktivity do té doby nepřátelských služeb vzrostly dvojnásobně. A hodlá snad Sněmovna případnou podporou návrhu tohoto zákona riskovat, že i v případě parlamentní kontroly by totiž mohl někdo škodolibě nařknout naše zákonodárce, že participují na porušování zákonů cizích zemí?

Stejně tak chci upozornit z bezpečnostního hlediska, že podle návrhu zákona - cituji - vláda České republiky proto zajistí, aby po přijetí zákona byla na ústav bez zbytečného odkladu převedena příslušnost hospodařit s majetkem, který je nezbytný pro plnění úkolů ústavu, a současně se navrhuje začlenění do působnosti ústavu provoz odboru archivní a spisové služby Ministerstva vnitra a provoz archivu Úřadu pro zahraniční styky a informace. Čili ústav bude hospodařit s nemalým majetkem, čerpat peníze ze státního rozpočtu, přitom ten Senát neschvaluje, ale podle návrhu zákona je zřejmé - cituji - že činnost ústavu nelze regulovat ani ovlivňovat řídícími, kontrolními a podobnými subordinačními akty, jako je např. usnesení - opatření vlády jako vrcholného orgánu exekutivy, neboť do činnosti ústavu lze zasahovat pouze na základě zákona. Parlamentní vliv pak není přímý. Je dán skrze zákon o státním rozpočtu a prostřednictvím odpovědnosti, jako je volba, odvolání, výroční zprávy, kterou má rada ústavu vůči Senátu. Konec citátu.

Chápu, že část pravice prostřednictvím zesílení možnosti působit v soukromí některých občanů usiluje o kriminalizaci levicových myšlenek, nicméně jejich snahy za situace současného kapitalismu jsou při respektování demokratického vývoje více než nebezpečné. Vrhají totiž divné světlo na obecně pojatá občanská práva, osobní integritu, demokracii ve státě. Zdá se, že tento režim není schopen předložit společenskou vizi a snažit se ji naplnit, ale cílem se stává udržení politické moci a pronásledování těch, kteří se jí zprotiví. Již dnes celá řada afér dokumentuje, že pravda se nenalézá, ale konstruuje a následně se v různé podobě vrací jako bezostyšná manipulace veřejným míněním a výroba zaručených tajných informací na politickou objednávku. To vše vede téměř automaticky k přímému i nepřímému záměru i nezáměru vytváření a šíření dezinformací a k jiné diskreditaci.

Navrhuji zamítnout návrh zákona již v prvním čtení. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Slova se ujme pan poslanec Jičínský. Připraví se pan poslanec Grebeníček. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, když pan senátor Liška tady odůvodnil návrh tohoto zákona, tak se ozval potlesk z pravé strany, který chápu jako ideové spříznění s tímto návrhem. Ale rád bych kolegy upozornil na to, že nejde teď o projednávání ideologického manifestu, ale jde o projednávání předlohy zákona. A chci jim tedy položit řečnickou otázku, zda se skutečně dobře seznámili se stanoviskem vlády k tomuto návrhu zákona, a to je stanovisko vlády Mirka Topolánka, které - když si jednotlivé body připomínek přečtete - vyznívá jasně v tom smyslu, že tato předloha je nezpůsobilá, aby mohla být projednávána jako předloha zákona. Těch jednotlivostí, které tam jsou uváděny jak z právního, tak i z faktického hlediska, je tolik, že je tady nebudu předčítat, máte je všichni k dispozici, ale upozorním jenom na některé body ve zkratce.

Navrhovaný režim zacházení s utajovanými informacemi se odchyluje od režimu zavedeného zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Návrh zákona nepřihlíží k tomu, že zvláště zpravodajské služby potřebují mít při plnění svých zákonem stanovených úkolů bezprostřední přístup k utajovaným informacím uvedeným v příslušných dokumentech. Jejich uložení u jiného orgánu by mohlo ohrozit plnění jejich úkolů. Vznik dalšího archivu mimo stávající síť archivů se podle názoru vlády jeví jako nadbytečný. Navrhovaná právní úprava obsahuje řadu dalších ustanovení, která jsou ve svých důsledcích nepřípustnou nepřímou novelou platných právních předpisů.

To je jenom několik námitek ze stanoviska vlády, které svědčí o tom, jaká je "legislativní kvalita" tohoto návrhu.

Ale položme si teď některé obecnější otázky: K čemu takovýto institut nebo Ústav paměti národa potřebujeme a zda jej opravdu potřebujeme?

Tento návrh v pozměněné podobě už tu byl ve Sněmovně několikrát a Sněmovna jeho předlohy zamítla, protože neshledala jejich odůvodnění jakožto koncepční záležitost a potom i jejich legislativní zpracování takového druhu, aby se mohly stát opravdu součástí našeho právního řádu, aby na základě toho mohl vzniknout nový ústav, který by měl nějaký společenský smysl.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP