(17.10 hodin)
(pokračuje J. Liška)
Je velmi obtížné komentovat vystoupení pana poslance Grebeníčka. Zákon nevykládá historii, ani historii vykládat nemůže. To přece není možné. Ale zákon, se kterým přicházíme, ten zakládá ústav, který bude určitou část historie přibližovat. Já jsem si samozřejmě vědom toho, že minulost může být pro někoho nepříjemná. A také chápu, že pro někoho může být nepaměť daleko příjemnější než paměť. Tomu docela rozumím.
V jednom s panem poslancem Grebeníčkem souhlasím, a to je to, že pravdu nelze zamlčet. V tom se určitě spolu shodneme, jenom bychom tomu neměli bránit.
Děkuji panu poslanci Martínkovi, že alespoň ocenil ušlechtilé cíle, se kterými jsme připravovali návrh zákona o Ústavu paměti národa. Skutečně jsme v tom nehledali žádné další a vedlejší cíle. Ale musím říct, že si nejsem zcela jist, že zvýšení platů archivářům výrazným způsobem napomůže našemu vyrovnávání se s komunistickou minulostí. O tom skutečně silně pochybuji.
Paní poslankyni Jacques děkuji za podporu. Řekla mnohé z toho, co jsem chtěl a co říkám teď. Řekla to možná ještě lepšími slovy než já.
Dobře vím, že pan poslanec Bublan je velkým znalcem této problematiky. Musím říct, že také byly časy, kdy tuto myšlenku podporoval. Bohužel, zdá se, že jsou již pryč. Ale chtěl bych ho ujistit, že sjednocení archivů, větší otevřenost, podpora dokumentační činnosti, osvětové činnosti, že jenom věci prospěje a samozřejmě archiv se bude řídit archivním zákonem. Pokud budeme hledat komplexní řešení, tak dobře víme, že kdo přichází s myšlenkou komplexního řešení, tak říká "já vlastně žádné řešení nechci", protože komplexní řešení, které by se dalo vytvořit i v této oblasti, zkrátka neexistuje, je to krok za krokem. A ústav ani nemá ambici, že vyřeší všechno, co se týká naší komunistické minulosti. Jenom jsme přesvědčeni, že napomůže tomu vyrovnávání a že ten proces urychlí a prohloubí a že to nebude jako v Německu, jak o tom mluvil pan poslanec Kalousek, trvat 25 let, i když pravdou je, že do těch 25 let nám už mnoho času nezbývá.
Pan poslanec a zpravodaj Černý má vážné výhrady k tomu, že ústav jakoby začíná od roku 1948. Musím říct, že je velmi obtížné zavděčit se Sněmovně. Když zde v roce 1999 byl obdobný návrh, tenkrát se to jmenovalo Památník doby nesvobody od roku 1938 až 1989, tak byl odmítnut, samozřejmě jinou Sněmovnou, v jiném složení, právě z těchto důvodů, že zasahoval do doby před rok 1948. Ale samozřejmě pokud na tom bude Sněmovna trvat, rádi souhlasíme ze zapracováním tohoto období do návrhu zákona, protože jsme si stejně tak jako vy vědomi, že některé problémy naší společnosti začaly daleko dříve než v roce 1948.
Pan poslanec Klas uvedl řadu důvodů pro nutnost změn ve správě a zpracování archivu bývalé Státní bezpečnosti. I to je jeden z cílů, který by měl naplnit Ústav paměti národa.
Vážené poslankyně, poslanci, myslím si, že mohu za Senát prohlásit, že jsme rádi za každou diskusi, že se nebráníme žádným změnám, že jsem sem nepřišel s přesvědčením, že lepší znění než takové, jaké vám ze Senátu předkládáme, již být nemůže. Budeme rádi, když o tom budeme moci s vámi diskutovat při projednávání v Poslanecké sněmovně. Prosím, abyste nehledali zástupné problémy, abychom si společně uvědomili i ten symbolický a důležitý význam, který by Ústav paměti národa měl mít pro budoucnost. Proto vás žádám o podporu tohoto návrhu a pro to, abychom jej mohli dále s vámi společně projednávat a pochopitelně v případě nutnosti upravovat.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane místopředsedo. Zeptám se ještě pana kolegy Černého jako zpravodaje, zda chce se závěrečným slovem. Ne.
Mám avizovanou žádost klubu ČSSD o patnáctiminutovou přestávku před závěrečným hlasováním. Vyhlašuji přestávku do 17 hodin 30 minut.
(Jednání přerušeno v 17.15 hodin.)
***