(11.30 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Schwippelovi. Nemohu reagovat, protože řídím schůzi.
Slova se ujme pan poslanec Ondřej Liška. Připraví se pan poslanec Jan Hamáček.
Ještě předtím, než kolegovi Liškovi dám slovo, na dotaz jednotlivých klubů sděluji, že body 33, 34, 35 a 36 nelze dnešním dnem projednat. Mají přímou vazbu na státní rozpočet a lze je projednávat až se třetím čtením státního rozpočtu. Takže ti, kteří jsou zpravodaji k jednotlivým tiskům, případně vystupují jako navrhovatelé, tak musí počítat s tím, že tyto body budou zařazeny kolem 12. prosince.
Nyní tedy už pan poslanec Ondřej Liška. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ondřej Liška: Dobrý den. Děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, já bych tady jenom chtěl zmínit několik poznámek.
Za prvé informovanost. Informovanost z našeho hlediska si myslíme, že nebyla dostatečná. Tu lze samozřejmě dohnat různými statěmi, informačními materiály z vlády. Nicméně ta informace byla po větší stránce technická. My se můžeme bavit o těch technických parametrech takové obrany, ale to, co zůstává viset ve vzduchu, a to, co je to nejdůležitější, to je politická stránka této věci.
Zde si musíme připomenout několik věcí. Za prvé. Ačkoliv nás náš zastupitelský úřad ve Spojených státech informoval o tom, že ani v případě, že se změní výrazně složení amerických institucí v poměru republikánů a demokratů, nemůžeme očekávat to, že by se názor, konsensus americké politiky v této věci změnil, není to pravda. Vynakládání prostředků z amerického rozpočtu na tento projekt kritizovali i někteří republikánští senátoři. Tomuto se věnuje i řada uznávaných think tanků ve Spojených státech, které toto dlouhodobě kritizují jako neefektivní, nehospodárný způsob, jak zabránit tomuto vojenskému nebezpečí.
Z našeho hlediska je samozřejmě mnohem důležitější to, jaký vztah tento projekt má k naší kolektivní bezpečnosti z hlediska Evropy. To je vážná věc. Je zajímavé, že američtí generálové v rozhovorech pro evropská média opakovaně zdůrazňují, že v případě například Polska, které bude souhlasit eventuálně s umístěním této základny, nabízejí více než exkluzivní vztahy, co se týče obrany a vojenské spolupráce, i v oblasti, která tuto spolupráci přesahuje, právě Polsku.
Tady za tím musíme slyšet signál, který by měly slyšet všechny členské země Evropské unie. Přece víme, že NATO v současné době, ačkoliv má několik zahraničních misí, ačkoliv její orgány reprezentace fungují, tak NATO přesto ztrácí na jakémsi směřování, na jakési strategické perspektivě, co a jakou úlohu má v budoucnu plnit. O tomto jasná shoda nepanuje a nemyslím si, že ani tento summit v Rize dá odpověď na tuto otázku.
Samozřejmě zde existují také snahy o to, aby Evropa posílila svoje kapacity v oblasti bezpečnostní spolupráce. A právě zde je nutné vidět kontext umístění základny na českém nebo polském území. Přece Spojené státy, a není to vůbec otázka nějakých spekulací, nýbrž oficiálních prohlášení, i prohlášení v kuloárech americké politiky, že je to snaha získat loajálního člena, loajální zemi z těch nových členských zemí právě v Evropské unii pro svoje záměry, pro svoji politiku, pro podporu svojí zahraniční a bezpečnostní politiky. Toto samo o sobě nemusí být samozřejmě špatné. My přece jsme spojenci v rámci NATO. My máme svoje závazky, a proto by argument, že by takovéto základny neměly v žádném případě být umístěny na našem území, nejsou platné. My máme samozřejmě podíl na naší kolektivní bezpečnosti, máme svoje závazky ke svým spojencům. Proto i my na sebe musíme brát určitou část ohrožení, tak jak to takováto kolektivní bezpečnost samozřejmě vyžaduje.
Otázkou je ale to, jaký důsledek bude mít tento náš krok pro budování kolektivní bezpečnosti právě na té evropské úrovni, popřípadě na úrovni NATO. Samozřejmě jestřábi v této Sněmovně si o organizacích jako OSN či Evropská unie v oblasti bezpečnosti nemyslí příliš, ale to přece není důvodem pro to, abychom se nesnažili zvyšovat kapacitu evropské kolektivní bezpečnosti, stejně tak NATO.
Tohle je debata, která nás čeká. Česká nás i debata na to, jaký smysl má naše mise v Afghánistánu i v dalších zemích společně pod pláštěm NATO; zatímco třeba naše mise v bývalé Jugoslávii má úspěchy, má svůj smysl a je téměř příkladná, v Afghánistánu o tom můžeme pochybovat. Zde je přece i otázkou to, jestli dosavadní přístup k Afghánistánu ještě něco může přinést, nebo ne.
A tohle je všechno balíček otázek, kterým scházejí odpovědi. Toto je debata, která se u nás nekoná, kde se vede debata o tom, jestli máme uspořádat k této otázce referendum, či nikoliv. Ale přece pokud čteme správně ústavu, tak o pobytu cizích vojsk na našem území přece rozhoduje Sněmovna. Je tady, pokud vím, 106 hlasů, které by hlasovaly proti umístění takové základny. Jsou to komunisté, je to sociální demokracie a jsou to zelení. My přece tuhle pravomoc máme. Takže ve chvíli, kdy tato nabídka přijde, my jako reprezentanti budeme moci tuto nabídku přijmout, ale také odmítnout.
Já jsem pro to, abychom ji odmítli, a to nikoliv proto, že nechceme mít podíl na kolektivní bezpečnosti, nýbrž že tento druh projektu, který je nám nabízen, k této kolektivní bezpečnosti přispívá mnohem méně, než by tomu bylo v případě spolupráce v rámci NATO či posílené spolupráce v rámci EU.
A poslední věc, kterou bych chtěl říci na konec, je to, že tady často zaznívá, i v médiích, i v tomto domě, že by se to mělo stát, tento projekt by se měl stát páteří toho budoucího systému, ke kterému se NATO buď přidá, nebo ho bude integrovat. Není to pravda. Říkám to ještě jednou. Není to pravda. Bylo mi to potvrzeno i od oficiálních představitelů State Departmentu Spojených států amerických. Tento systém, tento projekt není v současné době součástí úvah o společné protiraketové obraně v rámci NATO ani se neuvažuje o tom, že by se v budoucnu měl stát. To znamená NATO a tento projekt jsou dva naprosto odlišné projekty a takto je nutno o nich uvažovat. Proto jsme proti němu a preferujeme kolektivní bezpečnost na bázi NATO.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ondřeji Liškovi. Slova se ujme předseda zahraničního výboru pan poslanec Jan Hamáček, zatím poslední písemně přihlášený do obecné rozpravy. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Jan Hamáček: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vývoj v posledním období nepřinesl žádná fakta, v jejichž světle by bylo nutno, nebo dokonce možno měnit dosavadní stanovisko sociální demokracie. Jak všichni víte, toto stanovisko je k danému problému odmítavé. Pokud by se americká strana s žádostí o umístění základny na nás obrátila, pak by sociální demokraté požadovali, aby mohli občané rozhodnout v referendu. Já bych řekl, že dokonce výsledky nedávných voleb do Kongresu, tedy do Sněmovny reprezentantů a části Senátu, a konkrétně významné posílení demokratické strany správnost našeho dosavadního postoje jenom potvrzují.
Demokraté a jejich čelní odborníci mají nemalé pochybnosti o funkčnosti celého systému a také o jeho finančních souvislostech. Oni nevylučují jeho rozmístění v budoucnu, ale je pravděpodobné, že s rozmístěním systému nebudou spěchat. Klíčoví politici demokratické strany, například senátor Carl Levin, volají po důkladném vyhodnocení operační způsobilosti tohoto systému a po vyhodnocení také účelnosti finančních prostředků, které jsou na vývoj tohoto systému vynakládány.
Dnes se zdá zřejmé, že do konce roku nepadne žádné rozhodnutí ze strany USA o žádosti o umístění takovéhoto systému v Evropě. Já nevidím tedy důvod pro případné pokračování byť i technických jednání se Spojenými státy a vycházím z informací, které máme, a vycházím také z vystoupení pana ministra, že naše Ministerstvo zahraničí ani Ministerstvo obrany v tomto směru žádná jednání nevedou. Pokud by se ale ukázalo, že je tomu jinak, tak by bylo na místě požadovat od ministra zahraničí a ministra obrany vysvětlení, proč tak činí a na jakém základě tak postupují.
Já bych se možná na tomto místě otázal pana ministra, zda je pravda, že před čtrnácti dny proběhlo jednání mezi velvyslancem Kolářem a zástupci State Departmentu, kde obsahem jednání bylo i plánování dalšího postupu zejména v té oblasti propagace systému mezi opinion lídry v České republice. Poprosil bych jej, jestli by se k tomu mohl vyjádřit.
Já v této chvíli nemám detailní informace o tom, s jakým výsledkem summit NATO projednal otázku protiraketové obrany, a očekávám, že informace co nejrychleji dostaneme z Ministerstva zahraničí a z Ministerstva obrany. Nechci spekulovat na základě toho, co jsem našel v médiích, kde se říká, že summit dospěl k závěru, že protiraketová obrana NATO jako alianční projekt je technicky proveditelná a že se nyní bude pracovat na analýze politických a vojenských důsledků takovéhoto protiraketového systému.
***