(9.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Podívejme se ve velmi velké rychlosti a obrovské stručnosti - protože vás skutečně nechci zatěžovat úplným výčtem všech reformních změn, které jsme realizovali v uplynulých letech - alespoň na ty nejdůležitější změny, které jsme provedli v klíčových společenských oblastech.
Pokud jde o tolik populární daně, které jsou také ústředním tématem programu této vlády, daň z příjmů firem poklesla z 31 na 24 %. V minulých letech jsme snížili tuto daň o 7 procentních bodů. Základní sazba daně z přidané hodnoty se snížila z 22 na 19 %. Základní sazbu, ve které je nejvíce zboží a služeb zatříděno, jsme snížili o 3 procentní body. Daň z převodu nemovitosti poklesla z 5 na 3 %. Daň z převodu nemovitostí jsme snížili o 2 procentní body. Nejnižší sazba daně z příjmů, kterou platí více než 2 mil. zaměstnanců a živnostníků, se snížila z 15 na 12 %, čili tuto nejnižší sazbu daně z příjmů jsme snížili o 3 procentní body a druhou nejnižší sazbu daně z příjmů, která byla původně 20 %, jsme snížili na 19 %, to znamená o jeden procentní bod. Zavedlo se společné zdanění manželů s dětmi, zavedli jsme odečitatelné položky u daně z příjmů fyzických osob, tak aby byly spravedlivější a byly převedeny na slevy na daních. Zavedl se daňový bonus pro rodiny s dětmi, zvýšily se výrazně a zjednodušily výdajové paušály pro živnostníky. Zavedl se minimální vyměřovací základ daně z příjmů, placené OSVČ. Zvýšila se daňová podpora firemního výzkumu, protože jsme zavedli odečitatelnou položku ve výši 100 % nákladů, které firmy investují do firemního vývoje a výzkumu. Došlo také ke zrychlení odpisů ve skupině 1 až 3.
Pokud jde o podnikatelské prostředí, také tam došlo k výrazným změnám. Zprivatizovali jsme státní podíly v bankách a dalších klíčových firmách. Byl uzákoněn systém investičních pobídek. Byl přijat zcela nový insolvenční zákon. Zjednodušily se a zrychlily zápisy do obchodního rejstříku. Byl integrován dohled nad celým finančním trhem do jediné instituce, České národní banky. A konečně, byl také přijat zákon o deregulaci nájemného.
V oblasti boje s šedou ekonomikou bylo zavedeno kolkování lihovin. Byl přijat zákon o omezení hotovostních plateb. Došlo k zákazu prodeje tabákových výrobků na tržištích. Vznikla specializovaná finanční policie a správa spotřební daně byla převedena na Celní správu.
V oblasti státní a veřejné správy došlo k přelomovým změnám. Došlo k zásadní správní a rozpočtové decentralizaci České republiky. Vzniklo 14 krajů, které získaly významné kompetence zejména v oblasti školství, zdravotnictví a dopravy, a tyto kraje získaly během naší vlády také vlastní podíl na vybraných daních. Fiskální decentralizace má nyní takovou podobu, že třetinu všech příjmů, které stát vybere na daních, získávají přímo obce a kraje, to znamená, že Česká republika je dnes fiskálně i správně decentralizovanou demokratickou zemí.
Byly založeny fond dopravy a fond bydlení. Byl zrušen Fond národního majetku. Byl zřízen Úřad veřejného ochránce lidských práv. Byl přijat nový přísný zákon o střetu zájmů.
A konečně, v sociální a zdravotní oblasti došlo také k celé řadě průlomových změn. Chci zmínit jen ty nejdůležitější. Byl přijat zcela nový zákon o nemocenském pojištění, nový zákon o sociálních službách, na který se čekalo možná deset, patnáct let. I tento zákon byl přijat. Došlo ke změnám v oblasti zpřísnění podmínek pro předčasný odchod do důchodu, dále se také prodloužil řádný věk pro odchod do důchodu. Byl významně zpřísněn zákon o zaměstnanosti, byl přijat zákon o neziskových zdravotnických zřízeních.
Minulé období bylo dobou hlubokých reforem. Já si myslím, že jsem to ilustroval dostatečně tímto neúplným výčtem všech změn, které v minulých letech byly provedeny. Je samozřejmé, že tyto reformy byly ovlivněny politikou sociální demokracie jako nejsilnější vládní strany. Na tyto reformy můžeme mít různé názory, podle toho, z jakého politického tábora pocházíme, ale tyto reformy, které jsme prováděli v minulých letech, nelze popřít a nelze je ani zamlčet. A musím říci, že ve srovnání s hloubkou a rozsahem reforem provedených v minulých osmi letech mi program Topolánkovy vlády nepřipadá zase příliš ambiciózní. Zkrátka, v oblasti hloubky a rozsahu reforem podle mého názoru nic moc.
Jedním z důvodů, které tato vláda uvádí jako argument pro nutnost tzv. hlubokých reforem, je údajný rozvrat veřejných rozpočtů. Je zřejmé, že problém deficitu a veřejného dluhu je v současné době uměle nafukován a přifukován s cílem odvést pozornost od sociálně neprůchodných a nespravedlivých daňových a výdajových změn, které vláda nepochybně připravuje.
Nejvyšší deficity veřejných rozpočtů byly dle standardní metodiky dosaženy v době vlády Občanské demokratické strany. Jen pro zajímavost, v roce 1992 činil deficit veřejných rozpočtu 20 % hrubého domácího produktu a v roce 1995 to bylo 13 % hrubého domácího produktu. Přes veškeré halasné kritiky se deficit veřejných financí za vlád, ve kterých působila Česká strana sociálně demokratická, nikdy nedostal na dvoucifernou úroveň. Dokonce nikdy nepřeskočil 7 %, ani v dobách, kdy bylo potřeba řešit vážné hospodářské problémy způsobené krizí v roce 1997. V posledních letech se deficit veřejných rozpočtů pohyboval kolem hranice 3 %. V roce 2004 byl 2,9 % a v roce 2005 3,6 %. Česká republika v uplynulých letech plnila schválený konvergenční program.
Tolik k tempu zadlužování. Nyní k celkovému veřejnému dluhu.
Veřejný dluh se objektivně měří poměrem dluh vůči hrubému domácímu produktu. Musím říci, že v České republice dluh v tomto objektivním vyjádření, které je také mezinárodně srovnatelné, již čtyři roky v zásadě stagnuje. Výše veřejného dluhu je jednou z nejmenších široko daleko. 95 % obyvatel Evropské unie je v tomto ukazateli symbolicky zadluženo více, a většinou podstatně více, než občan České republiky. 95 % obyvatel Evropské unie. Česká ekonomika by svým výkonem splatila svůj veřejný dluh za tři měsíce a tři týdny. Ekonomice Spojených států by splacení jejího veřejného dluhu trvalo cca osm měsíců. Stejně tak by to trvalo i průměrné ekonomice Evropské unie. Německu by splacení veřejného dluhu trvalo o něco více než osm měsíců, Belgii jedenáct měsíců a Itálie by na to potřebovala více než jeden rok. Výše veřejného dluhu není výrazem síly ekonomiky. Bulharsko a Rumunsko by dokonce splatily svůj veřejný dluh o něco dříve než Česká republika, ale nejsou ani silnějšími, ani kredibilnějšími ekonomikami než třeba Japonsko, Spojené státy, Británie nebo my.
Prakticky žádná ekonomika nemá mezi cíli své hospodářské politiky splacení celého veřejného dluhu. A musím také říci, že žádná evropská ekonomika také tento veřejný dluh v dohledné minulosti nesplatila, ačkoliv pro některé země by to nebyl zásadní problém. Smyslem současných rozpočtových politik v zemích Evropské unie je oscilace kolem určitých bezpečnostních hodnot. Z nich se nejčastěji zmiňuje hranice 60 % hrubého domácího produktu. Průměr Evropské unie 25 i průměr Evropské unie 27 po aktuálním rozšíření se pohybuje kolem 70 % HDP. Česká republika má aktuální podíl veřejného dluhu na hrubém domácím produktu kolem 31 %.
Problém dlouhodobé stabilizace veřejných rozpočtů nelze banalizovat a rozhodně ho nelze ani podceňovat. K dosažení platného konvergenčního programu v naší zemí chybí snížení výdajů na úrovni cca 30 až 40 mld. Kč. Shodou okolností částka 20 miliard se dohromady narodila v pozměňovacích návrzích pana poslance Severy z KDU-ČSL, paní poslankyně Páralové z ODS a pana senátora Julínka z ODS na jaře roku 2006.
***