(10.10 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Podívejme se na Slovensko. Tamní vláda prosazovala své změny sice odhodlaně, bez ohledu na momentální politickou situaci, ale příchod nové politické garnitury znamená změny. A ty změny přinášejí náklady. Ty náklady platí daňoví poplatníci. Tomu je podle mého názoru potřeba předejít a je potřeba hledat konsensus a dohodu napříč politickým spektrem nad všemi zásadními reformními změnami.
Vládní program bohužel takový kompromis neobsahuje. Toto není kompromis mezi rozhodujícími politickými silami. Sociální demokracie musí zásadně odmítnout takové reformy, jejichž náklady jsou jednostranně přeneseny pouze na středně- a nízkopříjmové skupiny, takové reformy, které přinášejí užitek jen někomu. Na takových reformách se sociální demokraté svým hlasem v příštích měsících a možná letech podílet nebudou.
Děkuji. (Potlesk z řad ČSSD.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí paní poslankyně Bohdalová, připraví se pan místopředseda Zaorálek. Paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Vlasta Bohdalová: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dámy a pánové, chci hovořit k problematice školské politiky vlády, která žádá o naši důvěru.
Předně musím vyjádřit své přesvědčení, že ministr školství by měl být uznávanou osobností, protože musí být autoritou pro své partnery, ať už jde o rektory vysokých škol, osobnosti výzkumu a vývoje, ale i učitele a žáky škol všech stupňů. Neskrývám pochybnosti, zdali paní ministryně, známá veřejnosti z agresivní kampaně proti jaderné energetice, takovou autoritou vůbec být může.
Co se týče odborných názorů na vývoj školství, žila nyní jmenovaná ministryně po dlouhá léta v hluboké anonymitě. Nelze proto posoudit, zdali má ke své funkci kvalifikaci. Nemohu se proto zbavit názoru, že Ministerstvo školství se v otázce svého obsazení stává obětí stranického kupčení s křesly, vlivem a penězi. A to nejen při obsazení postu ministra, ale již za paní předchozí ministryně Kopicové i jeho náměstků. Mohl by se jinak jeden z těchto postů stát postem pro člověka, jako je pan Kaderka, který zatím proslul pouze jedním: skvělými výkony, jak přihrávat miliony ze státního rozpočtu do vlastní rodinné firmy?
Myslím si, že důvěru školské veřejnosti bezpochyby bude paní ministryně získávat velice obtížně, jakkoli jí v tomto směru přeji hodně úspěchů a v řešení věcných otázek samozřejmě nabízím naši pomoc.
Shodujeme se jistě v tom, že školství je klíčovou oblastí vládní politiky. Prosperita naší země závisí na tom, jakou kvalitu bude mít naše kvalifikace v horizontu deseti až dvaceti let. O této věci však koaliční dohoda i vládní prohlášení výmluvně mlčí.
Nemohu být ani uspokojena tím, že program slibuje navýšení veřejných prostředků z veřejných zdrojů pro vzdělání, vědu a výzkum. Tento slib totiž není nijak kvantifikován. A naopak - týž vládní program v obecných pasážích zdůrazňuje jen a jen rozpočtové škrty. Vládě chybí představa o tvorbě zdrojů v této zásadní oblasti včetně prostředků na rozvoj škol, platy učitelů a v neposlední řadě na výzkum, vývoj a kofinancování čerpání evropských fondů.
Kromě obecných frází z programu nic o představě vlády ve zvyšování kvality vzdělání není. Přitom není nic důležitějšího, protože v uplynulém období jsme se prakticky vyrovnali se všemi zásadními otázkami navýšení počtu středoškoláků i vysokoškoláků. Problém dávno není v kvantitě, kterou program zmiňuje. O motivaci ke kvalitě vládní prohlášení mlčí. Tuto skutečnost nelze nijak omluvit.
Jediný zmíněný programový bod v této oblasti naopak požadavek srovnání kvality škol odmítá. Pokud dojde, jak slibuje vládní program, k odsunutí státních maturit do období za plné dokončení rámcových vzdělávacích programů, tak to v dohledné budoucnosti znamená odložení tohoto testu kvality na vzdělání na věčnost. Ano, špatný učitel může být chvíli populární, když má nízké nároky. Je ale povinností vlády špatnou výuku netolerovat.
Tato vláda se nepochybně vydává jinou cestou. Vláda slibuje vyšší podporu výběrovým základním a středním školám. V řeči relativních čísel to znamená, že fakticky bude z budoucího krajíce veřejných škol ubráno ve prospěch škol soukromých. V současnosti měly veřejné školy podporu vyšší s ohledem na skutečnost, že nevybírají školné a zároveň se v nich koncentrují děti z problémových nebo sociálně slabších rodin včetně dětí s nižší studijní motivací i předpoklady. Stát tedy bude ještě více podporovat ty, kdo mají na soukromé školy, a dále znevýhodní učitele a žáky veřejných škol.
Nemohu než sdělit, že takový program sociální segregace je pro nás nepřijatelný. Veřejná škola se nesmí změnit na cosi jako sociální ústav či polepšovnu. Mohu zde poctivě slíbit, že oblast školství se ani pro mne, ani pro mé kolegy nikdy nestane předmětem nulové tolerance. Poctivě budeme vážit podporu dobrým návrhům. Nic to však nemůže změnit na tom, že vláda s takto hanebným a beztvarým školským program naši důvěru mít nemůže. Školství musí být skutečnou prioritou, a nikoliv z kontextu vytrženými několika větičkami na samém konci vládního programu. Je opravdu smutné, že to tato vláda neví. (Potlesk z řad ČSSD.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek.
Já bych přečetl další pořadí: jako šestý Milan Urban, sedmý Miroslav Svoboda, osmý Radko Martínek, devátý Karel Korytář, desátý David Rath atd.
Prosím, pane místopředsedo, máte slovo. Přihlášek je momentálně 36.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Dámy a pánové, vážení kolegové, dovolte mi několik slov k tématu zahraniční politika a naše členství v Evropské unii.
Samozřejmě všichni víme, že 1. května 2004 Česká republika vstoupila do Evropské unie. A slovo Evropská unie se v textu, který jste dostali k přečtení, skutečně vyskytuje. Několikrát se tam vyskytuje. Většinou s čerpáním evropských fondů a v souvislosti s přípravou českého předsednictví v Evropské unii, které je ovšem pojato velmi úřednicky a manažersky. Nejde jen o kapitolu zahraniční politika, evropské předsednictví. Jde mi o celý text programového prohlášení.
Pro ten text je charakteristické to, že to vypadá, že sice jsme členy, ale v tom textu není ani slovo o budoucím osudu Evropské unie, o tom, že jako členové máme za to nést odpovědnost, že je to něco, co záleží dnes také na nás. Je to prostě typický přístup Občanské demokratické strany. Já bych se skoro ptal, kde byli další koaliční partneři při sepisování tohoto textu. Ti se podle mne ztratili.
Říkám to také proto, že jsem se účastnil jednání v určité fázi a vím přesně, jaké věci ODS do toho programu nechtěla. A ty tam opravdu nejsou. A tímto programovým prohlášením Česká republika mlčí.
***