(12.50 hodin)
(pokračuje Jičínský)
To, co vypadá jako zásadní politické stanovisko, lze ovšem velmi důvodně problematizovat, kritizovat a popřít, protože, a vracím se k tomu, o čem jsem hovořil, my jsme podle ústavy a Listiny základních práv a svobod parlamentní republikou, demokratickým právním státem, který má ale sociální obsah. Listina základních práv a svobod dává našemu demokratickému státu sociální charakter. V tomto směru tyto základní ústavní kategorie jsou vyšší než programové požadavky politických stran a stojí nad nimi. Politické požadavky parlamentních stran se musí uplatňovat v rámci demokratického právního státu, jak jej formuluje nejenom ústava, ale Listina základních práv a svobod.
Já vím, že uvnitř Občanské demokratické strany vůči Listině základních práv a svobod byly od začátku různé výhrady, vzpomeňme na známá slova o zaplevelení ústavy. Nicméně Listina je součástí ústavního pořádku a platí v tomto směru i pro Občanskou demokratickou stranu. Z toho tedy něco plyne: že nemůže Občanská demokratická strana - já už jsem o tom mluvil v předchozích diskusích - se chovat ke svým politickým odpůrcům jako k nepřátelům, nemůže je považovat za nepřítele, kterého je třeba zničit; musí je považovat za politického soupeře, ale zároveň za partnera, s nímž musí být s to v rámci těchto základních zásad ústavního pořádku i spolupracovat.
Obdobná situace, jaká vznikla po volbách v České republice, vznikla loni na podzim ve Spolkové republice Německo a v Rakousku. Ani v jedné z těchto zemí nikdo neuvažoval o tom, že jsou nezbytné předčasné volby. V Rakousku jednání o nové vládě také nebyla jednoduchá, ale po třech a půl měsících se vládu podařilo vytvořit. V obou zemích vznikly velké koalice, jakkoli před volbami si je tyto strany, které dnes vládu tvoří, také nepřály. Ale protože zájmy země jsou víc než stranické požadavky, byly s to tyto zájmy respektovat a utvořit vlády, které komplikovaně, ale přesto úspěšně - mám na mysli Německo a předpokládám, že to tak bude i v Rakousku - budou spolu vládnout.
Tím vůbec netvrdím, že já nějak osobně toužím po vládní spolupráci s ODS, ale protože toto jsou věci základní, které se týkají vůbec fungování našeho státu, pak je třeba o nich mluvit. Je také třeba kategoricky říci, že politika nulové tolerance, kterou ODS propagovala a prosazovala v minulém období, je v tomto smyslu v rozporu s těmito základními ústavními principy našeho uspořádání. Nepovažujme tyto věci za nějaké lehkovážné záležitosti, kde se můžeme jakoby chovat zásadně, ale přitom vlastně jednáme v rozporu s tím, na čem je náš stát založen. A pokud to nebude respektovat, bude fungovat velmi špatně a bude se propadat do onoho marasmu, ve kterém se už osm měsíců pohybujeme.
Připomínám tady slova prezidenta republiky, který uvedl to, co plyne z mých slov o uspořádání našeho státu, že pokud má v této zemi politika normálně fungovat, pak není možná bez dohody dvou nejsilnějších stran. Bohužel, ODS to dosud nechtěla vzít na vědomí, a proto tedy pokus vládnout s pomocí poslanců strany, která ji za této situace samozřejmě podporovat nemůže.
Moji kolegové Sobotka a Škromach tady mluvili podrobně o otázkách sociálních a daňových. Já se k tomu nebudu vracet. Chci uvést jenom jeden příklad, který jsem tady už také uváděl a který je také symptomatický, že ve vládním prohlášení a stejně tak v koaliční dohodě je závazek zrušit daně z dividend, zrušit daň dědickou, z nemovitostí apod. Já vím, že z hlediska příjmů tyto daně nejsou tak významné, ale z hlediska jistého politického zaměření, z hlediska jistého politicky symbolického obsahu jsou významné. A asi bychom na západ od nás také těžko našli země, kde by tyto daně v daňovém uspořádání nebyly. Připomenul bych vám, protože mnoho kolegů z ODS vzhlíží jako k ideálu k americkému kapitalismu, že americký kapitalismus má nějaké vnitřní morální hodnoty. Do součásti amerického snu patří něco, co vyjádřil i druhý nejbohatší muž planety Warren Buffett, který se velmi výrazně vyjádřil například k návrhům na snížení dědické daně v Americe. On je odmítl s tímto odůvodněním: "Dědická daň je velmi férová daň, udržuje v této zemi myšlenku rovnosti šancí bez přehnaných startovních výhod pro určité lidi, kteří měli hodně štěstí při výběru svých rodičů." A na to se pojí i jednání otce Billa Gatese Williama Gatese, který je po léta mluvčím organizace Odpovědné bohatství, jejímž prostřednictvím se velcí američtí boháči zasazují za vyšší zdanění majetku a stavějí se proti dynastickému bohatství.
Takovéto myšlenky, zdá se mi, jsou s tímto vládním prohlášením opravdu velmi v rozporu. Myslím, že by stálo za to se nad nimi zamyslet, pokud opravdu nechceme v této zemi mít prohlubující se sociální diferenciaci, která se za těch sedmnáct let velmi vytvořila, přes to, co říkal kolega Škromach o tom, že míra chudoby je u nás relativně malá. Jestli nechceme, aby se tyto sociální nůžky velmi prohlubovaly, pak bychom tyto myšlenky měli brát vážně a nesnažit se takovéto požadavky prosadit do naší praxe.
Pokud jde o problematiku vztahu České republiky k Evropské unii, souhlasil bych s kritikou pana kolegy Zaorálka. K tomu se vracet nebudu.
Na konec bych vám odcitoval hodnocení této vlády a jejího počínání z pera Petra Fischera, což byl svého času hlavní komentátor Lidových novin, nyní komentátor Hospodářských novin, ale rozhodně novinář, který nepatří ke stoupencům české sociální demokracie: "Zaštiťovat se přízviskem reformní vláda a doufat přitom v podporu dvou labilních poslanců, kteří vedou neustálý boj se svým svědomím a ideovým přesvědčením, není odpovědný přístup k řízení republiky, ale obyčejný politický hazard. Způsob, jakým se legitimuje druhá Topolánkova vláda, ničím neupevní český demokratický systém. Naopak z něj dělá velmi zranitelný organismus, který ztratí politickou obranyschopnost při každém drobném kýchnutí a zakašlání. Česká veřejnost bude muset ještě dlouho přemýšlet," obrací se v této věci novinář Fischer k premiérovi, "jaké hodnoty tu jeden z nejvyšších ústavních činitelů dohodou se dvěma konkurenčními poslanci vyzdvihuje."
***