(12.10 hodin)
(pokračuje Levá)
Další je metodika výpočtu příspěvku rodičů na dítě. Předkladatelé říkají, že je to potřeba zjednodušit, že je to administrativně náročné. Ministerstvo musí každý rok vydávat vyhlášku. Nevím, ale myslím si, že nemůže být přetěžování ministerstva - k tomu by se pan ministr jistě vyjádřil - když budou jednou za rok vydávat vyhlášku o tom, jak se má příspěvek vypočítávat.
Vyúčtování přeplatků a nedoplatků. Nyní se dělá jednou za čtvrtletí. Dává se na vědomí rodině, která má dítě umístěné, ale teď se říká, že by se mohlo vyúčtovat až po skončení doby pobytu dítěte v zařízení. Vezměme si to na konkrétném případu. Rodiče se zabijí a dítě jde do takového zařízení. Babička na toto dítě platí, protože finančně na to může přispět, ale sama není schopna už dítě vychovávat. Dítě si bere domů na Vánoce nebo na prázdniny a vzniká tam přeplatek, který se babičce vyúčtuje, až bude dítěti 18 let, pokud v tomto zařízení bude. Babička se toho také nemusí vůbec dožít. S tím také nesouhlasím. U přeplatků a nedoplatků nemůže být problém jednou za čtvrtletí dát to rodině na vědomí. Většina je nedoplatků, rodiny neplatí, to teď nechci rozebírat.
Nárok na státní příspěvek u dětí, které byly umístěny do těchto zařízení bez rozhodnutí soudu. Zastávám názor, že rodič nemůže odkládat dítě jako zavazadlo do úschovny za mírný poplatek. Vím, že pořídit si dítě je radostné, ale nese to s sebou také povinnost o dítě se starat. Jestliže rodiče existují a tuto povinnost mají, proč by měl na jejich místo nastupovat stát? Oni si zažádali, že tam dítě chtějí umístit, a stát jim to teď bude platit a oni budou mimo hru a budou se snažit pořídit si další dítě? S tím také zásadně nesouhlasím. Když tam chci dítě jako rodič umístit a žádám o to, sám musím hradit náklady s tím spojené.
Částka životního minima, která má být stanovena z koeficientu 7,8. Koeficient byl poslední novelou změněn na 12,8. Také bych to nechala na ministerstvu, aby k tomu něco řeklo. Mám údaje z Plzeňského kraje, že uvedená čísla v důvodové zprávě nejsou správná. Tím nechci tvrdit, že předkladatelé úmyslně uvedli nesprávná čísla, ale dostali to třeba z jiného kraje. Čísla z Plzeňského kraje neodpovídají.
Předkladatel uvádí, že mezinárodní instituce kritizují náš stát za to, že máme velké množství dětí v ústavní péči. Možná že ti, co nás kritizují, by byli šťastni, kdyby měli všechny děti v ústavní péči a neměli je po ulicích, pod mosty nebo v opuštěných domech. To tady ale nechci rozebírat. Když k nám přijeli zástupci tohoto výboru v roce 2003, domovy dětí procházely zásadní transformací. Dnes není dětský domov o tom, že na jednom patře je 60 děvčat a na jednom patře 60 kluků. Aspoň v našem kraji to jsou dětské domovy rodinného typu, kde je šest sedm dětí, které žijí se svými tetami, mají třeba jeden rodinný domek, kde tráví veškerý čas, jsou to děti dobře vedené. Příště doporučuji, až k nám přijede nějaká taková komise, aby zařízení navštívila a aby se přesvědčila, že ústavní péče u nás není o kvantitě, ale o kvalitě.
A ještě bych chtěla říci, že vůbec nezavrhuji jinou náhradní péči. Každý, kdo se věnuje dětem, které nejsou jeho vlastní, a je ochoten se jim věnovat ať už v pěstounské nebo v jakékoli jiné péči, všech těchto lidí si vážím. Nicméně tuto novelu nepovažuji za šťastnou. Dávám návrh na zamítnutí. V případě, že zamítnutí neprojde, dávám návrh na vrácení k dopracování jejím předkladatelům.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Levé. Kdo se dále hlásí do rozpravy? Pokud nikdo, rozpravu končím.
Pan poslanec Hovorka má nárok na závěrečné slovo za navrhovatele.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, mohu s některými výtkami souhlasit, s některými ovšem nikoli. Tento návrh jsme konzultovali jak s Ministerstvem práce a sociálních věcí, tak také s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a vyžadovali jsme si údaje i z Ministerstva zdravotnictví. Údaje, které jsem dostal, považuji za relevantní a pokládám za důležité, abych vás seznámil také s oficiálními údaji, které jsem si vyžádal a oficiálně jsem je dostal.
Pro vaši informaci, náklady na děti v dětských domovech, které tady mám uvedeny, jsou zhruba 230 tisíc korun, počet dětí 4869, počet zařízení 150.
Dětský domov se školou 337 tisíc, počet dětí v těchto zařízeních 815, počet zařízení 29.
Ve výchovném ústavu náklady 350 tisíc korun, počet dětí 1400, počet zařízení 34.
Diagnostický ústav mládeže 495 tisíc korun, počet dětí 537, počet zařízení 14.
Diagnostický ústav jiného typu, DDÚ, 489 tisíc korun. Zde se jedná o počty dětí zahrnuté i v rámci diagnostického ústavu mládeže.
Pokud se týká kojeneckých ústavů, průměrné náklady na jedno dítě jsou 285 tisíc korun a počet dětí v kojeneckých ústavech 1565.
Když to sečtete, je to počet dětí, který přesahuje 8 tisíc. Osm tisíc dětí je v těchto náhradních formách péče.
Pokud se týká námitek, že se jakoby nechce po orgánech sociálně-právní ochrany dětí, aby děti navštěvovaly častěji, než je tomu v kojeneckých ústavech, tak návrh říká, že zaměstnanec obce s rozšířenou působností zařazený do obecního úřadu je povinen navštívit dítě podle potřeby, nejméně však jednou za tři měsíce. To ale těmto pracovníkům přece nebrání, aby dítě navštěvovali třeba každý týden. Je to jen sjednocení s úpravou, která platí i pro ústavní zařízení. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které se vyjadřovalo 25. října 2006 k navrhovaným bodům novely, s tímto návrhem nemá problém. Ministerstvo práce a sociálních věcí nemá k tomuto bodu námitek. Navrhovaná změna by neměla ovlivnit úroveň sociálně-právní ochrany dětí poskytované dětem mladším jednoho roku, které jsou umístěny v zařízeních pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě rozhodnutí soudu. Došlo by sice ke snížení povinného rozsahu návštěv dítěte z frekvence minimálně jednou za měsíc na minimálně jednou za tři měsíce, avšak v případě potřeby může pracovník orgánů sociálně-právní ochrany dětí navštěvovat dítě v zařízení častěji. Takže v tomto problém nevidím.
Stejně tak pokud se týká vyúčtování přeplatků. Průměrná doba, po kterou setrvává dítě v zařízeních pro péči pro děti vyžadující okamžitou pomoc, je čtyři měsíce. Nevidím důvod, že by se každý měsíc muselo dělat vyúčtování. I Ministerstvo práce a sociálních věcí s tím nemá problém. Myslím si, že v tomto Ministerstvo práce a sociálních věcí s navrhovanou změnou souhlasí. Stávající úprava, podle které je zařízení povinno předkládat vyúčtování přeplatků a nedoplatků každý měsíc, je pro zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc neúměrně zatěžující a ke splnění sledovaného účelu bude stačit provedení vyúčtování po ukončení pobytu dětí v zařízení.
***