(10.40 hodin)
Poslanec Zdeněk Jičínský: Děkuji, pane předsedající. V této Sněmovně už jsem zažil leccos, takže chvíle čekání mně neuškodí, to vydržím snadno.
Jenom k tomu, co zde předvedl pan ministr pro legislativu Svoboda, který změnil své postoje. Tady bych řekl, že na to platí staré latinské přísloví - tempora mutantur et nos mutamur in illis. KDU-ČSL byla v minulé vládě v jiném politickém složení, čili neměla negativní názor k referendu. Vládní návrh k referendu byl schválen tehdejší vládou za účasti poslanců KDU-ČSL. Teď je jiná koalice, koalice, v níž dominující sílu tvoří ODS jako dlouhodobý nepřítel referenda. To známe - od začátku vzniku ODS je proti referendu. Takže KDU-ČSL v duchu vládní disciplíny se chová úměrně změně poměrů. To je myslím normální vysvětlení, které berme na vědomí. Jenom bychom se neměli pokoušet mu dávat sofistikovanou podobu, protože sofistikovanou podobu nesnese.
Ústava, a to všichni vědí, byla přijata v určité době a přijímaly se jisté kompromisy, které jsou vyjádřeny i tím, že součástí ústavy není výslovné ustanovení o referendu jako ústavním institutu v tom smyslu, že by bylo referendum podrobně rozvedeno včetně určitých podmínek, povahy apod., protože na tom se tehdy strany neshodly. Důvod té neshody byl toho druhu, že kdyby se trvalo kategoricky na těch požadavcích, tak ústava nebyla. Přitom vzhledem k tomu, že rozpad státu byl na spadnutí, ústava být musela, aby nová republika měla základní zákon. Takže se tento rozpor vyřešil oním ústavním ustanovením, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Nechci se teď přít o to, jaký má význam, že tam je užito slovo "může", protože si myslím, že to nedává totální vůli Sněmovně a Parlamentu, že se vychází z toho, že by referendum součástí ústavního pořádku být mělo, ale dosud společná vůle chyběla, takže x návrhů na ústavní zákon o referendu neprošlo.
Připomínám také to, že když zde pan předseda vlády užil určitých argumentů - i jeho ministr pro legislativu - o podstatných otázkách, tak bychom neměli zapomenout, protože historie našeho státu není tak dlouhá, že o nejpodstatnější otázce existence státu se referendum nekonalo. Mám na mysli rozhodování o tom, zda bude, nebo nebude zachován společný československý stát, protože pravicové strany, především ODS, referendum o této věci znemožnily. Takže se tedy ptejme, kde jsou i důvody toho, že občané nedůvěřují politice, protože jestliže v základní otázce existence státu se jim nedostalo možnosti, aby jako občané mohli rozhodnout, pak to samozřejmě hluboce poznamenalo celý politický vývoj České republiky. Tyto věci bychom neměli zapomínat.
ODS se odvolává na to, že je pro zastupitelskou demokracii a že poslanci a senátoři, když jsou zvoleni, jsou oprávněni volbou rozhodovat o všech základních otázkách fungování státu až do té doby, kdy nové volby případně rozhodnou o novém politickém složení reprezentace. Doporučoval bych kolegům z ODS, kdyby si dnes přečetli krátký článek Jana Kellera, který myslím docela přesně hovoří o tom, jak vnitřně myšlenkově jednotná je tato ideologie ODS, ze které vychází při svém odmítání referenda.
Když se podíváme do evropských zemí, do Evropské unie, do zemí, se kterými se chceme srovnávat, protože jde o vyspělejší země z hlediska demokracie, než je Česká republika, referendum v nějaké podobě ve většině těchto zemí je součástí ústavního pořádku. Ať už referendum jako rozhodující instrument, nebo referendum konzultativní. Až dosud ODS ani konzultativní referendum neuznává.
Rozhodovat o tom, která konkrétní otázka, to je samozřejmě věcí - z hlediska ústavního pojetí referenda - různých navrhovatelů. Těmi navrhovateli mohou být jak členové Parlamentu, může to být vláda, ale měli by to být i občané. Neměli bychom občanskou iniciativu zcela vylučovat.
Je třeba o tom hovořit. Dobře, dejme tomu, že dáme přednost tomu, aby referendum mělo povahu jenom konzultačního referenda. Takové referendum je běžné například v Rakousku. Ale o tom bychom měli vážně mluvit a ne to jen předem odmítat, protože - a tady odpovídám na to, co říkal pan ministr - my se na referendu neshodneme, Senát bude proti, tak dělejme jen to, co může projít. Ale já myslím, že to není úplně správný přístup. My se musíme snažit o to, aby se občané podíleli na politickém dění. Oni nejsou jen pasivními objekty našeho rozhodování, ale mají právo svým počínám nám dávat najevo, jak naše činy přijímají. Jestli si nepřejí v určitých otázkách mluvit - vy jste řekli konkrétní otázka. Ano, byl zde předložen návrh na referendum o zřízení radarové základny. Jak jste se k němu zachovali? Byl to konkrétní návrh, konkrétní otázka. Vaše odpověď byla - jak jinak než ne.
Takže v tomto směru opravdu vám připomínám Kellerův článek o vaší myšlenkové koherenci, o myšlenkové logické jednotě vaší argumentace.
V řadě zemí je běžné referendum - a tady souhlasím s panem ministerským předsedou - o určitých otázkách, kde politikové se necítí zcela povolaní k tomu, aby je rozhodovali. Jsou to spíše otázky související se svědomím, s občanským statutem apod. Mám na mysli, že třeba v některých zemích, kde je silná katolická církev, určité katolické představy o životě, nebyl povolen rozvod. Rozvod byl otázkou referenda. Například v Irsku se rozhodovalo v referendu o tom, zda bude, či nebude povolen rozvod, protože politické strany se necítily povolány k tomu, aby v této věci rozhodovaly. Nedávno proběhlo referendum v Portugalsku o tom, zda má, nebo nemá být povoleno přerušení těhotenství.
Takže je celá řada otázek, tyto otázky jsou už dávno součástí našeho právního řádu. To jen říkám těm, kteří dosavadní vývoj našeho právního řádu zcela jednostranně kritizují, že určité prvky moderního právního řádu jsou dávno součástí českého a československého právního řádu. Takovéto otázky nejsou na pořadu našeho rozhodování. Otázka radarové základny ale takovou otázkou je, ale neměli bychom se bránit skutečně vážné diskusi o referendu jako o chybějící součásti našeho ústavního pořádku, kterou ústava předpokládá, že v nějaké podobě ji Parlament schválí. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Teď zde mám faktické. Faktická byla - pan Šimonovský a zřejmě i pan ministr Svoboda, takže jim umožním reagovat na vystoupení pana poslance Jičínského. Také fakticky? Ne, řádně.
Poslanec Milan Šimonovský: To je fakticky, pane místopředsedo. Dovolím si vyvrátit tvrzení, že zástupci KDU-ČSL ve vládě hlasovali pro obecné referendum. Není to pravda, hlasovali jsme pouze pro speciální otázku přístupu do Evropské unie nebo o připojení k NATO. To znamená, že jsme nikdy nepodporovali obecné referendum, a já ho považuji skutečně v té formě, jak ho předkládá tento návrh, za popření zastupitelské demokracie.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď je faktická - ministr Svoboda, pak ještě pan poslanec Pleva, také fakticky.
***