(10.50 hodin)

Ministr vlády ČR Cyril Svoboda Vážený pane místopředsedo, doufám, že už budu vystupovat naposledy v této věci. Jen dvě poznámky.

Poznámka číslo 1. Když už mluvíme o minulosti, tak to byli i poslanci sociální demokracie, kteří hlasovali pro schválení Ústavy České republiky, ve které se ústavní zákon o referendu ponížil na zákon prostý, tudíž fakticky zrušili toto referendum. Tím hlasovali pro zrušení obecného zákona o referendu, schválením české ústavy se toto stalo. A hlasovali pro to i někteří poslanci této Sněmovny i z řad sociální demokracie, když se schvalovala ústava.

A trochu mi nahrál pan poslanec Jičínský, když připomněl ono referendum v Portugalsku. Málokdo ví, jak to dopadlo. Dopadlo totiž tak, že nebyly splněny všechny znaky referenda, a přesto předseda vlády řekl, že předloží zákon, jako by referendum bylo řádně schváleno. I tady se politická reprezentace rozhodla jinak, než jak to dopadlo v tom referendu. Tak se nevymlouvejme na cizí vzory.

A poslední poznámka. Nesouhlasím s tezí, že jsou někde země s vyspělejší demokracií, než je Česká republika. Naši zemi považuji za demokratickou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: A v sérii faktických je teď pan poslanec Pleva, pak fakticky opět ještě pan poslanec Jičínský.

 

Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, pan kolega Jičínský tady vzpomněl rozdělování republiky, a protože jsem byl federální poslanec, také jsem se zúčastnil dělení České a Slovenské Federativní Republiky, tak si dobře pamatuji ty debaty a dobře si pamatuji atmosféru ve společnosti. Pokud bychom tehdy uspořádali referendum o dělení státu, podle ústavy by se muselo konat odděleně v České republice a ve Slovenské republice. Je zcela nepochybné, že v České republice by byl výsledek proti rozdělení státu, a je zcela nepochybné, že ve Slovenské republice by byl drtivý výsledek ve prospěch rozdělení státu. Já bych se vaším prostřednictvím, pane předsedající, zeptal pana kolegy Jičínského, co bychom si s takovým výsledkem referenda počali.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď dám slovo panu poslanci Jičínskému. A ještě jednu faktickou má Vojtěch Filip. Teď prosím Zdeněk Jičínský. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, nebudu teď spekulovat o tom, co by se stalo, kdyby v Československu, tehdy federativní republice, se referendum o tom, zda se stát má, nebo nemá rozdělit, konalo.Taková spekulace už nemá smysl, protože se to nestalo. Já jenom chci kolegovi Plevovi říci, že tehdejší průzkumy to, co on říká, nepotvrzují, ale prostě se prosadila jiná koncepce, která je ODS blízká a o které Wall Street Journal tehdy napsal, že o rozdělení státu se rozhodli dva politikové, Václav Klaus a Vladimír Mečiar, pod kaštanem nebo pod kterým stromem to bylo ve vile Tugendhat. Takže abychom nepopírali určité historické věci, které se snadno zapomínají, protože nejsou příjemné. To se stalo v době, kdy federální parlament se ustavil, pak byl poslán na prázdniny, aby nemohl do těch věcí mluvit, a pak byl prostě už, jak se říká, postaven před hotovou věc, referendum se samozřejmě konat nemohlo. Takže nezapomínejme na určité věci, jsou důležité vzhledem k tomu, jak naše demokracie funguje.

Na adresu toho, co říkal pan ministr Svoboda. Já jsem neřekl, že Česká republika není demokratický stát. Řekl jsem, že v řadě členských zemí Evropské unie, které mají demokracii vyspělejší v tom smyslu, že existuje delší čas, a nepochybně k tomu, aby demokracie v zemi zakotvila, je delší čas potřeba - vždyť vy to jste, kteří tak mluvíte o tom, jak komunistická minulost zatěžuje fungování našich demokratických institucí - tak jsem řekl, že tam ve většině zemí referendum existuje.

To, co se stalo v Portugalsku, není žádný argument proti referendům. Stává se, že referendum je vyhlášeno a nepřijde dostatečný počet lidí, kteří by v něm rozhodli. To prostě už je riziko vyvolání takových referend. Potom případně politické důsledky padají na ty, kdo je vyvolali. Ale vůbec mluvit proti tomu, že referendum jako institut je špatné a že bychom jej neměli učinit součástí našeho ústavního pořádku, což - znovu připomínám - ústava předpokládá v čl. II, kdy říká: ústavní zákon může stanovit, kdy lid rozhoduje přímo jako nositel státní moci. Takže nezapomínejme na tyto základní skutečnosti našeho ústavního pořádku. Bohužel se mi zdá, že v naší praxi na ně příliš málo dbáme.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Teď ještě fakticky Vojtěch Filip, snad poslední faktická v této sérii.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, nevystupoval bych fakticky, chtěl jsem hovořit v normální přihlášce, ale i já jsem byl poslancem Federálního shromáždění a musím říci, že ten souboj, který se tenkrát odehrál, byl úplně jiný, než ho tady popisuje pan kolega Pleva. Opravdu to bylo tak - a já musím říct, že pro nás bylo největší trauma, kdy jsme právě proto, jak se vyvíjela situace, aby nedošlo k vývoji, který potom kopírovala Jugoslávie, zastavovali demonstrace na ulicích. Podotýkám, že já jsem typické federální dítě. Moje maminka je ze Slovenska od Žiliny a tatínek byl Čech. Musím říci, že znám situaci na Slovensku lépe než kolega Pleva a není pravda, že by v referendu došlo k tomu, že by se stát rozdělil. Právě proto, že by se v referendu stát nerozdělil, to referendum tehdy vládnoucí politické strany, to znamená ODS a HZDS, zablokovaly.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: A teď se můžeme vrátit k řádným přihláškám. První je pan poslanec Jiří Paroubek, pak David Rath a Ondřej Liška. To je série řádně přihlášených do obecné rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, někdy bývá docela poučné se podívat na to, jak se odlišují slova od činů. Podíval jsem se teď do vládního prohlášení této vlády a tam je řečeno, že vždy podpoří referendum. Já chápu, že nejde vždycky o zásady v politice, i když by mělo jít, pokud si někdo dá tento politický závazek. Já chápu, co je za tím. Je to prostě politický účel, kdy je známo, že pokud jde o radarovou základnu, dneska 70 % občanů je proti jejímu umístění na území České republiky a tři čtvrtiny lidí si přejí k této otázce referendum.

Ta otázka zní: zákon o referendu ano, či ne? Ta otázka zní: přímá demokracie ano, či ne? Přece prvky přímé demokracie mohou být uplatněny velmi dobře v zastupitelské demokracii a velmi dobře to funguje. Jestli pan ministr Svoboda hovoří o formulaci otázky jako o tom, že je to cosi složitého, tak si myslím, že to není o nic více složité než kdekoli jinde ve světě, ve Švýcarsku, kde se užívá referend staletí, ve Francii, zejména v době páté republiky, která využívá referenda velmi zdatně a řekl bych, že zejména konzervativní prezidenti Pompidou a před ním především Charles de Gaulle využívali referenda jako nástroj zjišťování vůle lidu. A koneckonců referend je používáno také ve Spojených státech. Takže v různých typech demokracie, ať už zastupitelské, poloprezidentské nebo prezidentské. Ve Spojených státech jsou to někdy absurdní otázky, které bývají formulovány, zda bojovat proti plevelům, ale rozhodují se samozřejmě i zásadní politické otázky.

My přece tím návrhem, který je tady předložen, chceme naplnit Ústavu České republiky. Ta po dlouhých patnácti nebo čtrnácti letech není v tomto směru naplněna. Přitom místní referendum existuje, je uplatňováno a je uplatňováno dobře.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP