(9.20 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Cituji: Nemám informaci o tom, že by se v některém státě konalo referendum o bezpečnostních otázkách, jako je umístění cizí vojenské základny. Nedomnívám se, že by rozhodování formou zastupitelské demokracie bylo upíráním práva občanů rozhodovat o věcech veřejných.
Nechce se mi k tomu už nic dodávat. Nelze se tu ovšem nezeptat: Ví předseda vlády o tom, že jeho strana spolu s lidovci a zelenými odmítá demokratickou diskusi v Parlamentu? Je mu známo, že zatím jeho vláda jedná stejně jako předchozí vlády o této věci, bez ústavního mandátu a bez toho, aby o věci byla řádně informována a projednala ji Poslanecká sněmovna a její příslušné výbory? Ví o tom, že většina občanů, a dokonce i polovina voličů jeho vlastní strany, základnu Spojených státu amerických na území republiky odmítá? A je vůbec panu předsedovi vlády známo, že většina vojenských základen Spojených států na cizím území, ke kterým se skutečně nekonalo referendum, je výsledkem a důsledkem válek, vojenského, politického a ekonomického nátlaku vlád Spojených států na příslušné země? Nebo si skutečně premiér myslí, že třeba základny vojsk Spojených států amerických v Německu, které jsou důsledkem porážky Německa a pozůstatkem okupačního režimu, obdobné základny v Japonsku, ale také základny v Koreji, na Kubě či ve Španělsku byly zřízeny jako výsledek demokratické volby těchto zemí?
Dámy a pánové, troufám si tvrdit, že stále ještě má premiér, stejně jako jeho strana a podobně i KDU ČSL a Strana zelených, možnost začít se chovat demokraticky a také začít občanům říkat plnou pravdu. Jestliže pak většina občanů chce v souladu s ústavou rozhodovat o hrozícím pobytu cizích vojsk a zřizování cizích základen přímo v referendu, nemá žádná politická strana ani žádná skupina lobbující pro zájmy kterékoliv velmoci právo jim to upírat. Znovu opakuji: troufám si tvrdit, že stále ještě má premiér šanci dát kvalifikovanou odpověď.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Otevírám rozpravu, do které mám jednu písemnou přihlášku, ale s přednostním právem se přihlásil pan premiér Mirek Topolánek, s faktickou poznámkou pan poslanec Pleva. Pane premiére, chviličku. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, kolegyně a kolegové, já se domnívám, že i v tomto případě by měl být trošku modifikovaně použit zákon o střetu zájmů a každý řečník by měl ohlásit, zdali v roce 1968 vyslovil souhlas se vstupem bratrských vojsk, nebo nesouhlas. (Poznámky z řad KSČM.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Nyní vystoupí pan předseda vlády Mirek Topolánek. - Pane předsedo, ještě s technickou pan poslanec Grebeníček.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Prohlašuji, že v roce 1968 jsem byl členem Svazu vysokoškolského studentstva a byl jsem proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území naší republiky. Prohlašuji, že jsem s tím měl velké problémy, a to ještě neznamená, že se dál neorientuji na sociálně spravedlivou společnost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Nyní vystoupí pan předsedy vlády Mirek Topolánek. Pane předsedo, máte slovo.
Předseda vlády ČR Mirek Topolánek: Tady je nějak mokro. Dobrý den.
Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, silou a současně i slabostí demokracie je dlouhodobě to, co jste měli možnost vidět před chvílí. Myslím si, že to, že může Miroslav Grebeníček tady vystoupit s takovým projevem, patří k tomu prvnímu, a to je síla demokracie. Ano, má na to právo. Nicméně jeho projev byl neuvěřitelný a já se pokusím reagovat úvodem na několik věcí, které řekl ve svém projevu, a pak skutečně přečtu odpovědi na ty otázky, které mi položil, abyste sami posoudili, jestli byly vyčerpávající.
Myslím si, že Miroslav Grebeníček využil zcela správně, legitimně práva odmítnout písemnou interpelaci a dostat na půdu Sněmovny bod, který mu umožňuje, a jeho kolegům, zpochybňovat ještě nezahájená jednání se Spojenými státy americkými o umístění protiraketové obrany a jejich součásti, radarové jednotky, na území České republiky. (Poznámka poslance Sobotky z lavice: Ještě nezahájená jednání?) Já to pokládám za obratné, nicméně předčasné. A to je moje první otázka.
Parlamentu - jak Poslanecké sněmovně, tak Senátu - zcela jistě nebude upřeno žádné právo se k tomu vyjadřovat. Stejně tak je možné a legitimní, že Parlament se rozhodne v této věci rozhodnout o speciálním referendu. To je všechno v pořádku. Ale my jsme v bodu minus jedna. Česká republika ještě ani neopověděla nótou na nótu Spojených států amerických a nebyla ještě zahájena žádná oficiální jednání. To je bod číslo 1. (Poslanec Bohuslav Sobotka gestikuluje.) To, že Bohuslav Sobotka teď mává rukama a že jeho vlády - jeho vlády, ve kterých seděl, zahájily jednání bez jakéhokoli mandátu Parlamentu už v roce 2002, že schválily bezpečnostní strategii České republiky, která explicitně hovoří o tom, jakým způsobem a jaké bezpečnostní opatření v protiraketové obraně zabezpečit, to je právě to, o čem mluvil Miroslav Grebeníček, a to je pohrdání Parlamentem, kdy nejenom Parlament, ale ani někteří členové vlády neměli žádné informace.
My se snažíme od začátku být velmi otevření a v tomto smyslu jsme hned druhý den po obdržení nóty - mimochodem vyjednané ještě minulou vládou Jiřího Paroubka - informovali veřejnost o této nótě a informovali jsme o základních aspektech případné vyjednávací pozice České republiky. Bez odpovědi Spojeným státům americkým žádná diskuse ani započít nemůže.
Co vedlo tehdejší vlády - Vladimíra Špidlu, Jaroslava Tvrdíka, Stanislava Grosse, pana ministra Kostelku, Karla Kühnla a Jiřího Paroubka - k tak bezprecedentní podpoře protiraketové obrany na českém území? Já to nevím. Ale nakonec to nepokládám za tak špatný nápad, abychom o tom nezačali jednat. To je možná první poznámka.
Ten současný stav jsem popsal. Připravuje se odpověď na nótu Spojených států amerických, která samozřejmě bude včas odeslána, a teprve potom mohou započít základní jednání, ke kterým vláda má mandát, a bude pravidelně informovat Poslaneckou sněmovnu a Senát, jak ta jednání probíhají. Je nedílnou pravomocí a naprosto jasnou pravomocí Poslanecké sněmovny a Senátu, ty závěrečné smlouvy, ať už budou prezidentské a bude je muset ratifikovat i prezident, tak samozřejmě smlouvy běžné, schválit, nebo neschválit. Nikdo nebere Parlamentu možnost o takové věci rozhodovat. To je za druhé.
A možná za třetí, takový ten laciný antiamerikanismus. My přece v žádném případě se neztotožňujeme se všemi aspekty americké zahraniční politiky. Já bych dal příklad, který z Evropy známe. Při vyjednávání o upgradování radarové stanice ve Fylingdales ve Spojeném království ministr obrany Hoon vyjádřil k podobné otázce tuto odpověď - sdělil: Souhlas Britanie s upgradem radaru ve Fylingdales neznamená bezvýhradný souhlas Spojeného království se všemi kroky zahraniční politiky Spojených států amerických. Je velmi nesprávné dávat rovnítko mezi účastí na obranném projektu - nebo potenciální účastí na obranném projektu - a všemi aspekty zahraničněpolitických kroků Bushovy - nebo předchozích amerických prezidentů - administrativy. Pokládám to za naprosto falešné.
***