(10.50 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Chtěl bych tady kolegům zejména na pravé straně připomenout poslední knihu Zbygniewa Brzezinského, který klade otázku, jak se bude vyvíjet zahraničně vojenská orientace USA, zda bude nadále chtít být tím světovým četníkem, který všechno ve světě ovládá mocí, anebo zda bude chtít své zvláštní postavení, které nepochybně USA mají, zabezpečovat na bilaterální bázi. V tomto směru je to velká otázka pro Českou republiku.
A kolegům z ODS připomínám, možná že to bylo v době, kdy pan předseda Topolánek podepisoval Pražskou výzvu spolu s britskými konzervativci a některou polskou pravicovou stranou, která vyjadřovala značně euroskeptický postoj, že v té době poslanec Zahradil, nyní přední představitel ODS v Evropském parlamentu, prohlásil, že pro Českou republiku je důležitější spojenectví s USA než členství České republiky v Evropské unii. Takže to je pro mne základní otázka, která se týká zahraničněpolitické orientace České republiky a v tomto smyslu i postoje k radarové základně.
Tento problém má samozřejmě i širší kontext a rád bych vám přečetl kousek z dnešní významné stati Václava Bělohradského v Salonu. A kolegům z ODS, protože se samozřejmě tady ve Sněmovně značně vyměnili, bych připomněl, že Václav Bělohradský v první polovině devadesátých let patřil k těm, kdo se podíleli na programových dokumentech ODS. V pozdější době jeho řekl bych filozoficko-politická pozice se změnila, ale tenhleten moment nicméně stojí za pozornost. Je to jeho stať, která se týká 30. výročí Charty 77, a on tam ve vztahu k politice USA říká tato slova - myslím, že byste je neměli přehlédnout: "Mlčení o zločinech vítězného systému, minulých a současných, v Latinské Americe a ve třetím světě, o nenasytnosti amerického zbrojního průmyslu, o katastrofickém unilateralismu, o Abú Ghrajb a Guantánamu, o válce založené na lži, o odmítnutí Kjótského protokolu prezidentem Bushem - a tady teď tato slova bych vám zvlášť chtěl připomenout (zvyšuje hlas) - o degradování spojenců USA na ochotné pomahače, o zneužívání touhy geopolitických křehkých postkomunistických států po všemocném ochránci k oslabení Evropské unie..." To jsou slova, která myslím stojí za pozornost. Přestože mně tuto pozornost nevěnujete, význam těchto slov nepřestává být důležitý.
A teď tady se říkalo i o tom, jak se tedy v tomto parlamentě vystupuje. Já, jak víte, neužívám vulgárních slov, ale užívání vulgárních slov samo o sobě není podstatné pro politickou kulturu. A já bych vám chtěl říci - už jsem to sice řekl a napsal, přesto to chci v této souvislosti opakovat, protože včera v souvislosti s diskusí o referendu se ze strany ODS včetně pana premiéra ozvala ta slova, že ODS je jaksi pro zastupitelskou demokracii. A základem zastupitelské demokracie jsou samozřejmě svobodné volby.
Vážení kolegové, to, co udělali vaši druzi poslanec Langer a poslanec Vidím tím, že buď (dále hovoří zvýšeným hlasem) zorganizovali, nebo připustili onu Kubiceho provokaci čtyři dny před volbami, tím jste znevážili základní institut parlamentní demokracie a měli byste se nad tím vážně zamyslet. (Potlesk levé části Sněmovny.)
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. Dále vystoupí pan poslanec Černý a je posledním přihlášeným do diskuse. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Alexander Černý: Děkuji, pane předsedo. Vážený nepřítomný pane premiére, členové vlády, kolegyně, kolegové, dovolte mi začít několika mýty, které se tady už dnes mnohokrát propíraly. Pokusím se neopakovat to, co už zaznělo. Ale hodně se mluvilo o antiamerikanismu a pan premiér nám tady ukazoval dokonce Haló noviny, za což mu děkuji, mohl nám ale klidně ukázat jiné noviny. To nejsou Haló noviny a taky se úvodní titulek Americké hypotéky položily burzy, a mimo jiné i pražskou údajně, to je skoro poplašná zpráva. Taky má charakter antiamerikanismu. A není to tedy z Haló novin.
Ale když hovoříme o antiamerikanismu a o tom, kam nás obezřetnost k americkým výrokům nebo představitelům americké administrativy přivedla, dovolte mi jen připomenout několik notoricky známých věcí. Není to tak dávno, kdy pan Colin Powell, velmi významný americký představitel, prohlásil, že se mu těžko spí, když si vzpomene na to, jakým způsobem v Organizaci spojených národů horoval pro to, že je nezbytně nutné zahájit útok proti Iráku. Nevím, jestli se stejně hrůzou budí například pan ministr Tvrdík nebo někteří naši političtí představitelé, ale bezesporu je pravda, že se jim podařilo zatáhnout nás do války, ve které nemáme co dělat a kde už se její smysl dávno vytratil.
Byla tady často řeč o jednáních. Jednání a nejednání, která se už vedou nebo nevedou několik let a která nás přivedla nebo nepřivedla tam, kde jsme teď. To je téma, které nás zřejmě bude provázet ještě hezky dlouho podle toho, jak se komu co bude líbit. V této souvislosti jsem si ale vzpomněl na další aspekt jednání a nejednání. Američané nás ujišťují, jak často, x-krát už jednali s ruskou stranou o tom, aby se Rusové nebáli protiraketové obrany a jejích prvků umístěných ve střední Evropě. Jestli jednají tak, jako jednáme my s Američany, tedy jednáme-nejednáme, tak se pak nemůžeme divit tomu, co už tady taky zaznělo, že se začíná znovu budovat protiraketový systém, který bude bránit Moskvu, že se začíná roztáčet spirála zbrojení.
Systém protiraketové obrany je systém obrany, nikoli útočný, prohlásil premiér této země před několika málo desítkami minut. Troufám si upozornit na to, že právě v souvislosti s tím, o jaký systém jde, tedy o protiraketový systém a o balistické rakety, že je naprostým nesmyslem mluvit o obranném nebo útočném aspektu tohoto systému.
Dovolím si jen připomenout, jaká sláva byla, když se podařilo v roce 1972, minulého století tedy, uzavřít smlouvu o omezení prvků protiraketové obrany. V tu dobu obě dvě velmoci disponovaly tisíci útočných hlavic. Jejich balistický arzenál byl tak obrovský, že nikdo nepochyboval o tom, že je jako odstrašující síla naprosto dostatečný. A v tu dobu se začaly velmi intenzivně budovat obranné protiraketové systémy. A bylo obrovským pokrokem, že se podařilo uzavřít dohodu, která omezovala budování oněch protiraketových obranných systémů nejprve jen na dvě lokality na každé straně, později dokonce v roce 1975 jenom na jednu. Nikdo neměl odvahu zdůrazňovat, jestli jde o obranný, nebo útočný systém.
Já osobně mám velkou obavu z toho, že jestli pan premiér nedokáže rozlišit, o čem mluví, tak to může Českou republiku přivést opravdu do velmi nemilých konců.
Pan premiér taky prohlásil, že rozmístění osmnácti základen na území Evropy s námi nikdo nekonzultoval, že nás nikdo nežádal o souhlas. Obávám se, že i v tomto případě lze snadno dovodit, že pan premiér není schopen rozlišovat, co je standardní klasická vojenská základna umístěná kdekoli - v Keflavíku na Islandu nebo v kterékoli jiné západní zemi - a co by byla základna, která by byla systémem protiraketové obrany, umístěná na území České republiky. Je to stejná analogie, jako když nám někdo říká: "Podívejte se na radar v Nepolisích, a něco podobného, možná o trochu většího, bude v Brdech." Tato nekompetentnost, ta je možná přijatelná u laiků, u lidí, kteří nevědí pořádně, o čem po technické stránce mluví. Pan premiér by se mohl zeptat odborníků, jaký je rozdíl mezi radarem v Nepolisích a radarem, který bude v Brdech. A měli by mu vysvětlit, že Česká republika spolu s Polskem se stane prakticky třetím územím na zeměkouli, které bude mít naprosto zvláštní status, zvláštní charakter. A je úplně jedno, jestli my budeme donekonečna opakovat, že je to jen obranný systém. Daleko důležitější je, jak to budou chápat ostatní, například Rusové.
***